• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Oskar Ed 1–3 (souborné vydání) - Branko Jelinek

Nepodařilo se dohledat, jak dlouho se Branko Jelinek a Oskar Ed znají. Některé zdroje tvrdí, že snad už od raného dětství. Jisté je, že jejich první spolupráce ... detail knihy

Nové komentáře u knih Branko Jelinek

Oskar Ed 1–3 (souborné vydání)

„Kresbě ty nedokonalosti a drobné chybičky v kombinaci s noirovým shadingem dodávají osobitost (v dnešní vyleštěné AI době to mám rád o to víc), takže ta kresba mi překvapivě sedla. 'Oskar Ed' je surreálná a celkem hypeovaná záležitost na poli československých grafických románů, takže jsem rád, že jsem se k ní konečně dostal a dal tomu šanci, ač s dvacetiletým zpožděním. Scénář není z nejsilnějších, ale dohání to lynchovsky (lišácky) tím, že se nesnaží sám sebe úplně vysvětlit a nechává tak prostor pro mysteriózno, k dotváření. Definitivně nic pro jedince, co mají rádi tradiční dějovou kostru a uzavřenost, já, čím jsem starší, tak víc cením otevřené konce, ale samozřejmě, hodně často to záleží na příběhu. Je to příběh, kde chci mít jasně danou dynamiku, strukturu a jet mainstreamově jednoduše, začátek - cíl, nebo chci mlžit a nechat lidi přemýšlet a budovat si k tomu vlastní cestu? Oskar Ed se definitivně řadí k druhé kategorii, ačkoliv jej současně nepovažuju za kdovíjak komplexní dílo, protože jsou v něm de facto jen dvě otázky, na které pokud budete mít odpověď, přestane vás jeho aura zajímat. Je to trochu jako tři mořské mušle v 'Demolition Manovi', odpověď se nedozvíte. Jinak je to takové plané, co do příběhu, protože to chápe, že silné stránky jsou jinde, takže se dočkáváme tradičních věcí - útěk, útěk, policie pátrá, chytá, small talk, snažím se splynout / zmizet, přežít a mezitím flashbacky na trauma z dětství, vzpomínky na mámu a otce, který zmizel / zemřel / nebyl okolo. Ano, vnímám to jako art, kde se autor buď vypořádá s něčím osobním a nebo to jen prostě na volno tvoří, obojí může být pravdou. Za převratné bych to asi nijak neoznačil, obstojně osobité ale určitě.“... celý text
— JP

---

Oskar Ed 1–3 (souborné vydání)

„Hm, za čas si to budu muset sjet ještě jednou. Snad po sté zjišťuji, že tyhle psycho věci nejsou pro mě. Co jsem vlastně čekal? Knihu “Oskar Ed: Můj největší sen jsem už četl a byl jsem na konci stejně zmatený, jako teď. Jasně, pointu jsem zhruba pochopil, ale ještě několik dní se to v hlavě budu snažit složit do kompletního jasného obrazu. Stejně to ale nakonec vyšumí do ztracena a bez uspokojení Nechápejte mě špatně, neříkám, že je ta kniha špatná. Jenom to potřebuje určité mentální nastavení, který asi nemám. Začalo to jako skvělý absurdní horror. Nápady jsou tam fakt krásně šílené a bavil jsem se. Říkal jsem si, že je super, že oproti knize “Můj největší sen je tady všechno “realita. Všechny ty divné věci přece vidí i policajti. Něco mi sice tak úplně nesedělo, ale i tak to bylo fajn. Pak se to ale začalo překlápět do halucinací a snů, aby to zase na konci otočilo celé mé chápání naruby a nohama vzhůru. Kresba, fantazie a imaginace Branka Jelínka je úžasná.“... celý text
— Norri

---

Oskar Ed: Můj největší sen

„Jistě vím jenom jedno. Za čas si to budu muset přečíst znovu a budu doufat, že si to sedne a všechno zapadne tam kde má… Zpočátku téhle road-trip jsem se cítil lehce nepohodlně, protože je to celé hrozně depresivní a připadal jsem si lehce ztracený v prostoru i čase. Poměrně brzy jsem se ale začal orientovat a pochopil jsem strukturu vyprávění. Začal jsem si říkat, že Oskar je vzhledem k okolnostem docela šikovný klučina a jeho rodiče jsou hrozní kreténi, kteří do svých hádek a vzájemného obviňování zatahují dítě. Líbilo se mi, jak Oskar neustále v myšlenkách utíkal do vlastních fantazií. Problém je ale v tom, že je hrozně těžké rozlišit realitu a fantazii. Z tohoto pohledu mi konec knihy doslova podrazil nohy a úplně všechno, co jsem doposud chápal, rozbil na kousky. Kresba Branko Jelinka je hodně propracovaná. Celý ten komiks mu musel dát obrovskou práci. I když se mi některé detaily moc nelíbily, tak jiné detaily a hlavně celek jako takový musím opravdu ocenit. Je to pecka. Tím že Oskar nemá nakreslený obličej a na prázdné tváři jsou jen jeho oči a ústa, tím to celé působí ještě depresivněji. Říkáte si, jestli nemá tvář proto, že to může být kdykoliv a každý čtenář si tam může představit sebe, nebo zda nemá tvář proto, že po neustálých hádkách rodičů a tím způsobeném psychickém strádání už z jeho vlastní osobnosti příliš nezbývá. Trošku mi to připomínalo děti bez tváři ve filmu The Wall od Pink Floyd, ve kterém ty děti padají do obrovského mlýnku na maso. Za čas si tuhle road-trip budu muset dát ještě jednou. Napřed ale musím strávit tu koňskou dávku depresí, které jsem v té knize nabral.“... celý text
— Norri

---

---

Oskar Ed. 1. díl

„Dějově drobně zmatené, atmosféra ovšem dokonalá. Líbil se mi především ústřední motiv hrdiny, hledajícího sebe sama ve světě, který se řídí prapodivnými pravidly (z jeho úhlu pohledu). Podobně si mě získala i kresba, protože Branko Jelinek předvádí neskutečnou tvůrčí představivost a výtvarně přitom zůstává jednoznačně svůj. A nápad na filozofující předměty běžné potřeby je naprosto dokonalý, přičemž mluvící rohlík mě zcela odrovnal. Co tady navíc funguje bez problémů, jsou přirozené dialogy, kámen úrazu většiny undergroundových komiksů. Strach mám akorát z rozvíjející se zápletky, jež prozatím působí trochu psychedelicky. Některé drobnosti nechápu vůbec, jiné mi přijdou jako divoká autorská stylizace a další postrádají konkrétní souvislosti. Je to ovšem úvod a vzhledem k tomu, že na následující díl nemusím čekat nijak dlouho, jsem rozhodně zvědav, co pokračování přinese. Tajně se ale modlím, aby nedošlo na metafyzický přesah, protože v tomhle ohledu má mysl i fantazie výrazně selhávají.“... celý text
— trudoš

---

Oskar Ed: Můj největší sen

„S komiksem "Oskar Ed: Můj největší sen" můžete mít jeden problém. Jako kdyby v něm nebylo světlo, jako kdyby bylo vše depresivní. Fantazie a sny, které Oskar Ed má, nejsou zrovna hezké, jsou velmi nepříjemné, mnohdy až děsivé, bizarně hororové. A když se příběh odehrává v realitě, není to o moc lepší. Ale přesto, po dočtení, nemáte pocit silné deprese, ale spíše určitého smíření s tím, co se stalo. A že to dějově rozhodně není tak prázdné, jak by se mohlo ze snových sekvencí zdát, sny jen umocňují to, co se děje v realitě, jak ji Oskar vnímá. A Branko Jelinek dokáže skvěle zachytit dialogy, které lidé vedou. Naprosto prázdné, ale přesto musí mluvit, jen proto, aby byli slyšet, aby měli poslední slovo. Jako se tomu děje i v realitě, kdy se rodiče dovedou hádat o naprostých prkotinách, doslova blbostech, a ještě do toho zatáhnout dítě, které se má ke všemu stát soudcem. A se ještě ke všemu sypou, když dojde k nějakému životnímu zvratu. Branko Jelinek ukázal, že u nás mohou vznikat skvělé komiksy.“... celý text
— martinstefko