Nové komentáře u knih Brendan Ian Koerner
Nebe patří nám
„Skvělé, ohromně zajímavě napsáno, velmi mě bavilo. Jen mě zarazilo, že úvod má tato kniha 2x. Jedná se nejspíše o nějakou chybu.“
— bob0985
Nebe patří nám
„Kniha která je kromě ústředního tématu zajímavá hlavně politickým pozadím v té době.“
— Disease
Nebe patří nám
„Naprosto boží kniha. Nejde se od ní odpoutat. V dnešní době se ani nechce věřit, že letištní kontroly neexistovali a mohli jste do letadla rovnou z ulice.“
— verculka
Nebe patří nám
„"Víte, jak velká fronta by vznikla u přepážky v Miami, kdyby se všichni museli podrobit policejní prohlídce?"
S touhle knížkou se vrátíte do dob, kdy neexistovaly žádné bezpečnostní kontroly na letištích, kdy člověk mohl nerušeně projít z ulice až do letadla (dokonce bez palubní vstupenky) a kdy k únosům letadel docházelo každý týden. Ve světle dnešních bezpečnostních opatření to zní neuvěřitelně.
Je zajímavé sledovat, jak američtí občané jeden čas brali únosy jako nějaké zpestření jejich letu. Aby pak bombardovali úřad pro letectví dopisy, ve kterých popisovali způsoby, jak únoscům zavařit. Třeba tím, že by se na poli na jižní Floridě postavil model letiště José Martí, díky kterému by si únosci mysleli, že se ocitli v Havaně, velmi oblíbené destinaci únosců. Nejvtipnější je, že úřad pro letectví o tomto nápadu vážně uvažoval, ale kvůli jeho nákladné realizaci od něj upustil. Rentgeny a detektory kovů byly zavrhnuty, protože "Lidi by to vyděsilo k smrti. Navíc by si stěžovali na narušování soukromí.".
Četla jsem sice výraznější absyntovky, takže pětihvězdičkové hodnocení ode mě tahle nedostane, ale čtyři hvězdičky udělím ráda. Zajímavá a čtivá kniha to je.“... celý text
— papada
Nebe patří nám
„Kolik má tahle kniha stránek? 376. A proč se na to ptám? Protože asi 50 stran z knihy tvoří odkazy na různé články, reportáže, rozhovory a jiné záznamy. Autor dokáže bravurně vyprávět příběh únosců letadel. Až tak dobře, že jsem si říkala, jak jen je to možné, že všechno ví do takového detailu. A ukázalo se, že skoro ke každé větě existuje zdroj informací. Dokážete si to představit, kolik dní, měsíců a možná i let práce to chtělo?
Se zatajeným dechem jsem četla příběh Holdera a Kerkowové. Celé to zní jako báječné dobrodružství: únos letadla, život v Alžírsku a pak v úchvatné Paříži, kde potkávali slavné osobnosti a sami se slavnými stali.“... celý text
— baru_lienka
