Cathy Kelly

Přidat do oblíbených Koupit knihy

irská, 1966

Populární knihy

/ všech 11 knih
Klub zlomených srdcí
Klub zlomených srdcí
Dávná tajemství
Dávná tajemství
Nikdy není pozdě
Nikdy není pozdě
Jediná
Jediná

Nové komentáře u knih Cathy Kelly

Jako my všechny Jako my všechny

„No, nebyla to úplná topovka - spousta dramat a omylů = jako v životě, ale nakonec v podstatě vše dobře dopadlo, takže spokojenost. Občas se mi to nečetlo nejlíp, stránky neubíhaly nějak extra rychle.. je to dost tlustá knížka, i když menší než ta předchozí. Ale jo, šlo to = lehce nadprůměr, protože je to ze života a je tam několik moudrých rad, což se může někomu hodit. Asi vhodné i pro puberťačky.“... celý text
— Lucif

Zlaté náměstí Zlaté náměstí

„Tohle byla jednoduše strašně milá knížka. Několik různých příběhů prolínajících se navzájem, jak se postavy seznamují. Super, oddechová četba.“
— Ewiczka_areebah

Jako my všechny Jako my všechny

„Čekala jsem plytkou romanci, kde budu znuděně otáčet stránkami, ale musím uznat, že jsem se mýlila. Příběhem provází tři ženy, které se seznámily na dovolené v Egyptě a po jejím skončení spolu zůstaly v kontaktu. Každá z nich řeší své strasti i radosti. Až na pár maličkostí příběh vyzníval poměrně reálně. Někdy se mezi řádky objevovala moudra, které se dají aplikovat do každodenního života.“... celý text
— Jája92

Zlaté náměstí Zlaté náměstí

„Ze začátku to bylo na seznámení takové zdlouhavé. Pak vše dostalo řád a spád a kniha byla poutavá a poučná. Taková Zlatá náměstí by měla být všude a lidé by na sebe měli být hodnější“... celý text
— Ira13

Jednou za život Jednou za život

„Nemyslím si, že skutečné štěstí přijde jednou za život, život se skládá ze šťastných chvil i chvil smutných... Jednou za život je spousta věcí, ale spousta jich je tisíckrát a pokaždé je to krásné... Bohužel na předsádce knihy je uvedeno vše podstatné, tudíž víte, kdo zemře a kdo se zamiluje, šok a překvapení se nekoná. Nicméně, kniha se mi líbila, všech 389 stran jsem si užila, bylo to laskavé čtení vyloženě pro ženy ( nemyslím, že by se našel muž, který by to přečetl ), s jasným cílem zlepšit jakoukoliv mizerii života do snesitelné meze. Některé až moc "vysluníčkované" pasáže mi trochu vadily, ale ne až tak moc. Několikrát jsme slzu uronila a více se zamýšlela i sama nad sebou. Intuici je dobře poslouchat, ale nejde se na ni chtít naladit, přijde vždy jen tak mimochodem, jen takový dotek někde hluboko v mozku. Když se zeptám, co na to intuice, vím, že se nedozvím vůbec nic. Trochu mi bylo divné, že dívka s dyslexii pracovala v bance v kartotéce... Pravda, že příběhů bylo více, každý by vydal za samostatný román, ale autorka toho asi má hodně co říci, i její další knihy jsou dost obsáhlé. Určitě sáhnu s chutí po další.“... celý text
— Aghatte

Přejít na knížky autora