Nové komentáře u knih D. D. Gabrová
Příběh: Kniha bílá
„Myslím,že v různých komentářích bylo už vše napsáno. Za mne pouze to, že jsem z počátku nevěděla, že se jedná o autobiografii. Můžu jenom říci, že obdivuji spisovatelku, která určitě neměla lehký život a přesto se dokázala se vším porvat .“... celý text
— malýčtenář
Příběh: Kniha bílá
„Čtivě napsaná kniha o životě jedné v podstatě úplně obyčejné ženy. Asi se v ní najde tak trochu každá z nás, i když určitě více osloví autorčinu generaci.“... celý text
— Zorka
Příběh: Kniha bílá
„O této knize jsem dlouho uvažoval, a tak jsem požádal autorku, jestli by mi neposlala tuto knihu. Autorka souhlasila a já ji děkuji za poslání knihy včetně věnování. Autorka je velkou čtenářkou od svého mládí, má ráda přírodu a také práci na zahradě. Co mne na této knize lákalo? Jednak to, že se jedná o českou autorku, která napsala první knihu a také, že se jedná o autobiografii. To byly pro mě hodně lákavé motivy, abych se pustil do čtení této knihy. Knihu jsem přečetl poměrně rychle, i když je docela obsáhlá. :)
Jedná se o román s autobiografickými prvky, ve kterém autorka líčí její dětství, dospívání, vztahy mezi muži, které během jejího života prošly, mateřství a péči o rodinu. Autorka se narodila v sedmdesátých letech minulého století a děti, které se narodily v tomto časovém období, se často označují jako generace Husákových dětí, poněvadž v těchto letech se narodilo nejvíce dětí v Československu.
Na počátku knihy se seznamujeme s autorčinou babičkou a dědečkem z matčiny i otcovy strany, se svou sestřenicí, se kterou si ráda hraje a postupně román přechází do období dospívání a dospělosti, které tvoří převážnou část románu.
Myslím si, že autorka vložila do knihy hodně času a energie, její zpovědi působí na mě upřímně, a ačkoliv bych v některých situacích jednal jinak než ona, tak přesto autorka se nám svěřuje s tímto příběhem, nic na sobě nepřikrášluje a nedělá se lepším člověkem. Sděluje nám svůj životní příběh a my čtenáři jej musíme brát takový, jak jej autorka prožila ve skutečnosti. Musím se přiznat, že v některých okamžicích mi bylo autorky líto a bouřila se ve mně krev, protože některé věci nedokážu pochopit a je smutné, čím si musí některé ženy projít.
Původně jsem si myslel, že se jedná o dětskou knihu podle přebalu knihy. Přebal knihy je pěkný včetně ilustrací, které se nacházejí v knize. Na přebalu mi však chybí anotace knihy a více informací o autorce v jejím medailonku. Anotaci lze pochopitelně nalézt na internetu, ale přesto mohla být také uvedena na přebalu. Přebal knihy je na dotek příjemný. Všiml jsem si, že autorka v některých větách používá příliš hodně interpunkčních znamének (vykřičníky, otazníky), což má určitě svoje opodstatnění, ale z mého pohledu bych tato interpunkční znaménka snížil. Rovněž své děti neoslovuje křestními jmény, což může být záměrem autorky. Z určitého úhlu pohledu to chápu, když jsem o tom přemýšlel, ale s křestními jmény by vyprávění působilo rozhodně lépe. V knize jsem nenalezl téměř žádné překlepy (jen pár překlepů, ale bylo to jako zrnko prachu), takže text byl pečlivě zkontrolován, což oceňuji.
Podle mého pohledu autorka udělala v životě několik přešlapů, ale dokázala si vzít poučení a hodně se mi v knize líbila tato věta: „Každý má život ve svých rukou, stačí chtít a snažit se – a já tomu věřím. Tohle je jeden z důvodů, proč knihy miluju. Protože číst knihu, která mě baví, je jako naslouchat příteli.“ Pokud člověk není v životě spokojený, tak se často stává, že nevidí příčinu neúspěchu u sebe osobně, ale vymlouvá se na jiné okolnosti a schvaluje vinu na jiné faktory, které to všechno zapříčinily. Líbil se mi autorčin postoj k tomu, abychom se nezabývali tím, co si o nás lidé povídají a co si o nás myslí, ale měli bychom především zůstat sami sebou a neměli bychom se nechat nikým manipuloval. Můžeme si vyslechnout názory ostatních, ale měli bychom se vždy rozhodnout podle sebe, a pokud v životě uděláme nějaký kop, my za něj poneseme plnou odpovědnost, nikdo jiný. Líbilo se mi, že autorka se chtěla učit novým věcem a prošla řadou zaměstnání.
V románu je také zmínka o roce 1989 a o sametové revoluci a něco málo také o politice. Tyto části mne oslovily. Je to autorčina prvotina a myslím si, že kniha nebyla vůbec špatně napsaná. Samozřejmě by se daly některé věci vylepšit. Některé popisy jsou rozvláčnější, kniha není členěna do kapitol. Knihu hodnotím na 80 %.
O knize by se dalo hodně napsat. Kdo bude mít zájem, může se do knihy začíst a zhodnotit knihu sám. V některých situacích, které autorka prožila, se třeba některé čtenářky poznají nebo právě některými v současné době procházejí, takže si mohou udělat obrázek na danou situaci a zamyslet se nad svým životem, přehodnotit jej, udělat počáteční krok ke zlepšení svého života..
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Ať si mě klidně druzí soudí, nemám strach z cizích odsouzení. Naučila jsem se skládat účty jen sama sobě. To mi bohatě stačí. Přísnějšího soudce než vlastní svědomí stejně neznám…
Napadne mě – vždyť je to úplně jasné – co by spokojený člověk na netu dělal? Ztrácel čas řečičkami o ničem, místo toho, aby naplno žil?
V podstatě jde o to samé, o co jde v životě pořád – poznej sám sebe, svoje možnosti a taky hranice. Nauč se lidem říkat – ne. Odmítni, co není v tvých silách, bez výčitek svědomí. Když už je něčeho moc, neboj se ozvat. Dobře si rozmysli, co komu slíbíš. Nebude dodržení slova nad tvoje síly? Pokud ano, tak zkrátka neslibuj a nenabízej! Nemůžeš zachránit sám celý svět. Spolupracuj. Udržuj si odstup a nadhled. A počítej s tím, že tě kdykoliv může něco překvapit. Vždy hledej řešení. Schopnost zasmát se problémům je užitečná…“... celý text
— Marekh
Příběh: Kniha bílá
„Jedná se o knihu se silnými autobiografickými prvky. Hlavní hrdinka nás provází od prvních vzpomínek z dětství, přes první lásky, pubertu, manželství, děti, rozvod a další vztahy. Spíše ale než o knihu s pevným rámcem a dějem se jedná o deník. Bohužel za mě by dílo potřebovalo zásah editora a seškrtat tak o 100 až 150 stran. Myšlenky, které autorka do knihy vetkala měly určitě pro ni význam, avšak mě jako čtenáře opakující se události a jejich zdlouhavý popis tolik nezajímal. Ačkoliv se kniha četla dobře a rychle, nejsem cílová skupina.“... celý text
— petaSk
Příběh: Kniha bílá
„Na knihu jsem narazil opravdu nahodou pres rodinou kamarakdu. A protoze je Covid tak jsem to zkusil. Az do puburty jsem pribeh prozil nesjutecne silne. Takhle suprovy popis detsvi, tak blizky tomu co jsem v te dobe sam prozival mne po celou dobu cteni uplne pohlti. Pubertu jsem prozival jinak a i pak je pro mne jako muze slozitejsi odhodlat se na svet koukat zenskyma ocima. Ale pro mne je vzdycky dulezita uveritelnost. Jestli mi slova plynou mozkem aniz bych se zakoktaval. A to tady fungovalo absolutne. Je rozdil jestli pisete pro penize nebo protoze chcete svoje myslenky sdilet. A tady jsem to proste citil. Takze diky a doufam, ze se treba podobne pokusi autorka vtisknout dalsi slova, ktera ji proudi dusi. Alfons“... celý text
— alfons2403
