Nové komentáře u knih Dan Ephron

Zabití krále - Vražda Jicchaka Rabina Zabití krále - Vražda Jicchaka Rabina

Zajímavé čtení. Jsou tam popsané dva roky života atentátníka a jeho oběti. Není to rozbor příčin a historických souvislostí palestinsko-izraelského konfliktu, O tom jsou jiné knížky. V téhle knížce nejde o to, "kdo je v právu". Problém je v tom, že na jedné i druhé straně jsou radikálové. Když (a pokud vůbec) se vládnoucí představitelé obou stran na něčem snaží dohodnout, nějaký teroristický útok jim to zkomplikuje. A když ty útoky vidí běžný občan, začne možná fandit těm "svým" radikálům. Tak to asi do určité míry funguje na obou stranách. A proto je tak těžké dosáhnout v regionu trvalého míru. Souhlasím s uživatelem Rilian, lidé v Izraeli se musí naučit žít spolu.... celý text
gladya


Zabití krále - Vražda Jicchaka Rabina Zabití krále - Vražda Jicchaka Rabina

Opět jedno z příjemných překvapení. Kniha popisuje událost, o které čtenář patrně už někdy slyšel, ale neznal podrobnosti. Po přečtení bude mít čtenář naopak pocit, že zná každičký detail této zlomové vraždy, která změnila Izrael. Kniha mi tak připomíná Cercasovu Anatomii jednoho okamžiku. Osobně si myslím, že Jicchak Rabin byl člověk, jehož životní zkušenosti donutily zcela přehodnotit své postoje. Od zastánce tvrdého postupu proti Palestincům a architekta největšího izraelského vojenského vítězství se propracoval k mírotvůrci a obhájci politiky usmíření. Domnívám se, že právě ochota přehodnotit své postoje a povznést se nad zažitou nenávist utváří skutečné státníky. Takový člověk musí nejen jednat se svým bývalým nepřítelem (a Arafat skutečně nebyl jednoduchým partnerem), ale také se musí potýkat s nenávistí vlastních lidí. Rabin tak byl pro extremisty v Izraeli zrádce, pro palestinské radikály odvěkým nepřítelem a skutečného uznání se dočkal pouze v zahraničí. Jinými slovy, státníkem se stává ten politik, který pochopí, že za mír, který je nezbytný pro přežití obou stran, bude nenáviděn a doceněn maximálně po své smrti. Souhlasím s autorem, že právě na počátku devadesátých let se mohl konflikt mezi Židy a Araby částečně urovnat, protože extremisté na obou stranách neměli takovou sílu, jakou mají dnes. Osobně si myslím, že Izrael se v blízké budoucnosti posune buďto k teokratické autokracii nebo se vrátí k demokratickému zřízení. Ovšem to bude moci udělat pouze s Palestinci. Řešení dvou států je dle mého názoru již nereálné. Nicméně, potom lidem v Izraeli zbývá to, čeho se celá desetiletí báli... žít spolu.... celý text
Rilian