gladya
komentáře u knih
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Hvězdu dolů dávám, protože se mi jiné autorčiny knihy, které jsem četla, zdály přece jen trochu líp napsané
O téhle knize, přesněji o hlavní hrdince budu dlouho přemýšlet. Neonila se snažila přežít, někdy skoro za každou cenu. V dané době a na daných místech je to pochopitelné a netroufám si soudit.
Jenže pak byly situace, kdy se snažila „mít se dobře". To je v pořádku, ovšem ona to dělala taky skoro za každou cenu. Provedla víc, nepěkného, než musela. Možná to byl důsledek toho, co prožila. Celý život jí provázel strach. Ovšem už na začátku se jevila nejen jako silná a tvrdá žena, ale už i jako žena chladná a vypočítavá. A přitom kdo ví, jaká by byla v jiných podmínkách.
Příběh byl zajímavý, možná se zdá skoro až neuvěřitelné, že to vše prožila jedna osoba, ale že se něco z toho stalo různým lidem je asi pravda.
Za zmínku stojí i příběh Emila. To, o čem se v historii málo mluvilo. Pohnuté osudy lidí, kteří se přihlásili v oblastech s národnostně smíšeným obyvatelstvem k německé národnosti. To vůbec nemuselo znamenat, že jsou nacisté a fandí Hitlerovi. A jaké měli alternativy? Jistě, „člověk má vždycky na vybranou“, ale někdy je otázka z čeho. No, je štěstí, když před nás život takové volby nedává.
Nemusí být vždycky kaviár
Johannes Mario Simmel
Vynikající kniha. Hlavní hrdina měl něco z Forest Gumpa a Stoletého staříka, něco z hrdiny Chyť mě, když to dokážeš., trochu možná byl lupič gentleman, měl trochu z J. Bonda, dokonce i Agent W4C se mi vybavil. Všechno to je použito jen přiměřeně a příběh je originální.
Jo, být pacifistou v letech 1939-1945 nebylo jednoduché. Hlavní hrdina se snažil být slušný člověk, což mu komplikovaly snad všechny tajné služby.
Bavila jsem se, a vůbec to nebylo hloupé.
Od autora jsem nedávno četla Láska je jen slovo, tohle je něco úplně jiného.
A některé recepty možná vyzkouším.
Čarodějky
Karin Krajčo Babinská
Zajímavé čtení. Trochu jsem čekala běžnou fantasy. To byl velký omyl. Ano, v téhle knize je magie. Jenže jako něco, s čím není dobré si jen tak zahrávat. Zkrátka Vesmír či jak to nazvat vyžaduje rovnováhu. Vždy je něco za něco. To je asi fakt bez ohledu na to, jestli člověk věří na věci mezi nebem a zemí.
A taky mě napadlo, že člověk má být opatrný na to, co si přeje. Ono se to totiž může splnit, ale trochu jinak, než to bylo myšleno.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Četlo se to dobře, to jo. Ale přemýšlela jsem, pro koho je to určeno. Příběh, styl, náročnost, všechno odpovídá YA. Hlavní hrdinka, zdánlivý outsider s výjimečnými schopnostmi přežít je celkem běžným atributem tohoto žánru.
S čím jsem měla problém? Možná jsem stará škola, ale u čtení pro mládež bych čekala méně drsnosti či jak to nazvat. Nevadí mi erotické scény, i když lze polemizovat o tom, jestli jich tam není zbytečně moc. Náctiletí nevěří na čápa a mravně je to nenaruší. Horší je to s krutostí a ztrátami na životech, to vlastně všechny postavy v knížce, pro mě až nepochopitelně, akceptují. Vyřazování v Hunger games mi proti tomu přišlo skoro jako selanka. No, možná se to trochu vysvětlí v druhém díle, který si asi časem také přečtu.
Drak, jenž čeká
John Milo Ford
Nejdřív varování. Pokud jste náctiletá dívenka, která čte ráda fantasy o dracích, nejspíš to nebude úplně to pravé čtení pro vás. Pokud tedy čekáte jednoduchou YA fantasy. Ovšem i náctiletá dívenka si může s chutí přečíst něco trochu složitějšího a zamotanějšího, komplikovanějšího co se děje i vztahů mezi postavami týče. Takovému čtenáři se to může líbit. Musí však počítat s tím, že něco je jen naznačeno.
Nápad s alternativní historií se mi vysloveně líbil, občas jsem vzpomínala na dějepis, jak to bylo doopravdy.
Honzlová
Zdena Salivarová
Vynikající kniha. Zvlášť když si čtenář uvědomí autobiografické prvky. Přiznám se, že se mi zdálo až neuvěřitelné kolik zla je v lidech. Jasně, každý není hrdina nebo disident, aby dokázal proti zrůdnému režimu aktivně bojovat. Většina z nás zkrátka vždycky spíš drží hubu a krok. Hlavní hrdinka vlastně taky nechtěla víc, než jen normálně žít, ale pokud možno s čistým štítem.
Jenže jak mohla normálně žít, když měla "kádrový škraloup" a kolem sebe tolik udavačů a velmi aktivních přisluhovačů režimu, kteří dělali mnohem víc zlého, než bylo potřeba ke klidnému přežívání.
Zajímavá byla postava Sedláčka.
Jako dospělá pamatuju 80. léta. To už režim mlel z posledního, takže jsem zažila jen jeho "light" verzi. Ale i tak mě zaráží. kolik lidí by ten děs chtělo zpátky.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Knihy Caplinové asi nikdy nebudou úplně můj šálek čaje, ale takové knížky občas přečtu, jako skoro každý žánr.
Jenže Vilu v Itáli jsem četla v létě na Amalfském pobřeží mé milované Itálie, to je pak jiné čtení, krásně jsem si to užívala. A dokonce jsem se vzdělala, v knížce jsem zjistila, že neexistuje jen můj oblíbený Aperol spritz a Hugo spritz, ale taky Limoncello spritz, a samozřejmě jsem ochutnala, mňam. Zkrátka i čtení předvídatelných romanťáren se někdy hodí,
Sedm metrů čtverečních
Jussi Adler-Olsen
Musím upozornit na jednu věc. Detektivky jsou součástí mého čtenářského "portfolia", ale severské detektivky spíš součástí okrajovou.
Tuhle konkrétní knížku jsem četla s chutí. Nečetla jsem sice celou sérii o oddělení Q, ale zrovna díly nejdůležitější pro Sedm metrů čtverečních jsem znala.
Vím, že detektivka je pohádka pro dospělé, ale tady toho na mě bylo moc. Nechci prozrazovat, ale u jednoho pokusu o likvidaci jisté nepohodlné osoby jsem skoro vyprskla smíchy, tak se mi to zdálo ujeté.
No, ještě že jsem mírumilovná osoba, kdybych chtěla někoho zlikvidovat, samozřejmě bych si najala odborníka. A pokud možno by to byla jedna "šikovná" nehoda nebo v krajním případě dobře mířená střela a bylo by to jednodušší a bez dalších obětí. Taky je fakt, že ti opravdoví padouši asi uvažují jinak.
Uznávám, k žánru jistá vykonsruovanost a přehánění patří . A když s tím čtenář počítá, užije si to.
Božidara
Veronika Hájek Hurdová
Poslouchala jsem jako audiokniku. Líbilo se mi to. Hlavně Božidara a trochu i Milada se mi zdály trochu jako extrém typu, který měly v knize reprezentovat, ale to je zřejmě autorčin záměr.
Ze začátku to vypadalo, že Božidara je vetchá stařenka. Ona je přitom moje vrstevnice, možná o 2-3 roky mladší. Dnes šedesátnice často pracují, nárok na řádný starobní důchod ještě nemají. Jako praktické osobě mi chyběla zmínka, čím se Božidara vlastně živila, co ty roky dělala. Moc toho nepotřebovala, ale i skromný život něco stojí. Že by stačil výdělek z prodeje bylin a nějaké dávky? A co peníze na každoroční výlet? Božidara je na jednu stranu vlastně čupr a akční ženská, na druhou stranu absolutně odmítá jakékoli nové technologie.
No nebudu šťoura, poslouchalo se to hezky. Vždyť právě o tom , že konvenční život, jaký většina z nás žije, není jediná možnost, ta knížka je. A bylo tam dost zajímavých myšlenek a moudra.
Zmínky o budoucnosti mi nevadily, spíš naopak.
Desetkrát a dost
Scarlett Wilková
Tahle knížka se povedla. Je to asi něco jiného, než čtenář od autorky čekal. Někdy úsměvný a vlastně někdy smutný příběh, nebo spíš vzájemně propojené příběhy několika lidí. Vůbec mi nevadilo, že ne všechno je uvěřitelné. Nevím, nakolik knížka osloví mladší čtenáře, já už jsem opravdu „bezvašedesátka“. Jedno, nebojím se říct poučení, by si mohl čtenář odnést. Šarmantní Jiří bývají opravdu velmi často doma nudní Přemyslové a z dam se zase často stávají Ivany. To je fakt, a je na každém páru, aby jejich vztah tak nedopadl.
Vzdělaná
Tara Westover
Velmi zajímavá knížka. Zapůsobilo na mě hlavně to, že je to autobiografie. Je až neuvěřitelné, že se odehrává na konci minulého století a v tomto století a ne někdy na konci století 19. Tara by mohla být moje dcera.
Dá se pochopit, že existují narušení jedinci. Děsivé je, co takové prostředí udělá s dětmi. Některé děti vlastně nakonec zcela zůstaly pod vlivem otce. I pro Taru a ty z jejích sourozenců, kteří se dokázali úplně či částečně od toxické rodiny odpoutat, bylo velmi obtížně se opravdu vnitřně osvobodit. K tomu bylo potřeba ještě víc, než doktoráty z prestižních univerzit. Chtělo to nejen inteligenci, ale velkou vnitřní sílu.
Nějak jsem nedokázala pochopit matku, která sice cosi jako záblesky soudnosti občas projevila, ale nechala se ovládat.
Zajímavé pro mě bylo uvědomit si, že víra v Boha a náboženství hraje v prostředí, kde Tara žila, významnou roli a zasahuje do života v mnohem větší míře, než je zvykem u nás a vůbec v liberálnějším světě. Ta konkrétní rodina byla opravdu velký extrém i tam, ale nebylo to tak do očí bijící jako by to bylo v jiném prostředí.
Taky mě napadlo, že u nás by asi neprošlo, kdyby děti vůbec nechodily do školy. Domácí vzdělávání je možné, ale kontrolované.
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
U takových knížek nečekám věrohodnost ani sympatické postavy. Stačí mi, že mě děj zaujme. Četla jsem to jedním dechem, za to 5*.
Souhlasím s tím, že grády tomu dala hlavně druhá část, ale bez té první by to nebylo ono.
A napadlo mě, že inteligentního psychopata a manipulátora není jednoduché odhalit včas a nenechat se takovým člověkem ovládatje asi hodně těžké.
Věk supernovy
Liou Cch'-sin
Jedna z knih, na kterou jen tak nezapomenu. Nápad napsat o světě dětí je skvělý. Trochu problém mám s tím, jak došlo ke katastrofě, ale jak píše O. Nef, ve sci-fi platí "Něco je jinak" a autor potřeboval vysvětlit, jak se stalo, že na Zemi zůstaly jen děti.
Přemýšlela jsem o dětské psychice. Považovat děti za nevinné andílky plné dobra je určitě nesmysl. Jenže kdy dítě vyroste ze sebestředného JÁ, JÁ TO CHCI a basta. No, někomu to zůstane i do velmi pokročilého věku.
Skutečná válka jako hra, dodržování domluvených pravidel? No dejme tomu, ale děti ve hře chtějí vyhrát a někdy i podvádějí.
Ten závěr už mi přišel moc překombinovaný.
Chtěla bych si přečíst knížku na podobné téma napsané někým ze Západu, nejlépe Američanem.
Docela by mě zajímalo, jestli jsou některé věci v knížce důsledkem osobnosti autora nebo jestli má vliv čínská kultura. Výchova a vztahy v rodině jsou v Asii trochu jiné než u nás, to je celkem známé. Zarazilo mě, jak nejsou problém desítky nebo stovky tisíc mrtvých ve válce, nějak postrádám emoce. To se týká i jiných knih autora.
Holly
Stephen King
Asi by to nebyl King, kdyby tahle detektivka nebyla vlastně horor. Téhle stránce se nedá nic vytknout. Tady je King mistr.
Některé komentáře mě vedly k zamyšlení, nakolik má autor do beletrie vkládat své politické a jiné názory. Mně to nevadí ani v případech, kdy mi prezentované postoje tak docela nekonvenují. Někdy to knížce i může prospět. V Holly podle mě King v prezentaci názorů na roušky, očkování i politiku moc tlačí na pilu, a to s ním v zásadě souhlasím, je moc radikální a je tam toho mnohem víc, než je potřeba pro děj,
Trosky Země
* antologie
Další antoligie české fantastiky a líbila se mi ještě víc než výborné Hlubiny města. Nápad vydat antologii povídek, nebo spíš novel, ze světů zmámých z jiných děl autorů je vynikající. Zkrátka česká fantastika je ve skvělé kondici a takové antologie k žánru patří.
Láska je jen slovo
Johannes Mario Simmel
Knížka, co rozhodně stojí za přečtení. Milostných románů je spousta, s dobrým i tragickým koncem. Jenže tohle je víc než milostný román. Zaujal mě hlavně historický kontext, vztah Němců k hrůzám války, v knížce jde o dobu, kdy dospívá první generace, která válku nezažila nebo zažila v dětství. Právě v té době knížka vyšla, což je asi dost zásadní.
Možná je tím historickým kontextem ovlivněno i to, že snad všichni mladí v knížce mají nějak pokřivený vztah k rodičům a zdalela nejde jen o běžný generační střet. A s tím souvisí i to, že skoro všechny významnější postavy jsou z mého pohledu v něčem "divní lidé", jsou psychicky labilní nebo mají jiný problém,
Některé věci se mi zdají až neuvěřitelné, např, zmínka o postihu za rozvracení manželství, no je to víc jak 60 let.
Nerozumím moc Vereně, ale uvědomila jsem si, že takové ženy zcela ekonomicky závilé na manželovi vlastně jsou pořád, zkrátka lidé jsou různí.
Odvaha
Markéta Lukášková
Hvězdy za to, jak na mě kniha zapůsobila. Nápad s dvěma dějovými liniemi se mi moc líbil. A u obou linií by mě zajímalo, co bylo dál. Ta doba byla hrozná.
Některé postavy a situace se mi nezdály moc uvěřitelné, ale celkový dojem z knihy mi to nepokazilo.
Volba
Nora Roberts
Tak trochu zhodnotím celou sérii. Celkem zajímavý magický svět, ale knížky žádný zázrak nejsou, a poslední díl už vůbec ne. Přemýšlela jsem, o tom, komu je to vlasně určeno. Stylem a úrovní to odpovídá literatuře pro mládež, ale hlavní hrdinové už nejsou náctiletí, i když se tak někdy chovají. A někdy je to dost drsné. Celkově se mi příběh zdá dost natahovaný.
Mág 1 – Učedník
Raymond E. Feist
Možná už jsem přečetla moc fantazy. Nejsem nijak náročný čtenář, ale tohle mě vůbec neoslovilo. Další díly číst nebudu.
Potmě jsme se viděli lépe
Monika Zgustová
Knížka, která stojí za přečtení. Zajímavé je nejen téma emigrace, ale taky vztah matky a dcery, nebo možná obecněji rodičů a dětí. Mně to vyznělo tak, že se traumata vlastně přenášejí z generace na generaci.
V jedné čási jsem se trochu ztrácela v časové rovině, ale to je asi můj problém.
Způsob, jakým rodina emigrovala, byl asi možný, ale mně jako pamětníkovi té doby, se zdál až neuvěřitelný , např. celá rodina politicky nespolehlivé osoby dostala výjezdní doložku (no i to se stát mohlo, možná se ho chtěli zbavit) a přemýšlím, jestli jsem v té době alespoň slyšela o někom, kdo byl na takovém zájezdu. To není kritika nebo zpochybňování, jde spíš upozornění na to, že se jedná opravdu o výjimečný příběh.
