Potmě jsme se viděli lépe přehled
Monika Zgustová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497490/bmid_potme-jsme-se-videli-lepe-r26-497490.jpeg
3
46
46
Před třiceti lety rodina musela uprchnout před totalitou a „normalizací“. Od té doby je vztah jejích členů poznamenán vším, co exil navždy zlomil. V průběhu let si všichni znovu vybudovali své životy, i když na různých kontinentech, s vědomím, že nejsou odnikud. Vzdálenost, málo času, který spolu sdílejí, a rozdílná realita, v níž žijí, jejich pouta oslabily. Když dcera letí přes oceán, aby se možná naposledy setkala se svou matkou, přezkoumává životy obou a hledá pochopení. A po příletu ji čeká ještě nejedno překvapení, které ukáže, že konec života může být tím nejintenzivnějším, nejhlubším a nejkrásnějším okamžikem, jaký lze prožít.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Potmě jsme se viděli lépe. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
Knížka, která stojí za přečtení. Zajímavé je nejen téma emigrace, ale taky vztah matky a dcery, nebo možná obecněji rodičů a dětí. Mně to vyznělo tak, že se traumata vlastně přenášejí z generace na generaci.
V jedné čási jsem se trochu ztrácela v časové rovině, ale to je asi můj problém.
Způsob, jakým rodina emigrovala, byl asi možný, ale mně jako pamětníkovi té doby, se zdál až neuvěřitelný , např. celá rodina politicky nespolehlivé osoby dostala výjezdní doložku (no i to se stát mohlo, možná se ho chtěli zbavit) a přemýšlím, jestli jsem v té době alespoň slyšela o někom, kdo byl na takovém zájezdu. To není kritika nebo zpochybňování, jde spíš upozornění na to, že se jedná opravdu o výjimečný příběh.
(SPOILER)
nezřízeně filozofující proud vzpomínek sice plyne z úst a dopisů několika postav, mezi jejich jazykem a způsobem uvažování ale není žádný rozdíl. věty jsou pronášeny spisovnou a dnes už poněkud zastarale nóbl češtinou. zastaralé jsou i místy společensky necitlivé popisy, v nichž například afroamerická zdravotní sestra nemůže jinak, než svítit zuby ve snědé tváři.
vrátím se k tomu nóbl aspektu, respektive snobismu, kterým neoplývá jen jazyk autorky. v knize panuje kulturní snobismus - citují se zde filozofové a vzpomíná se na hodnotné autory, pohybujeme se ve světě vysokoškolsky vzdělaných polyglotů, vyšší literatury, nakladatelských kruhů a (překladů) haiku. podobný snobismus jsem cítila i v životním stylu postav, které jsou krásné, což jejich okolí vidí a komentuje (k tomu se ještě vrátím), popíjí se zde kvalitní víno a pojídají krevety, získávají se profesorské definitivy. celé je to tím pádem docela dost odříznuté od běžného života, ve kterém se lidé zpravidla snaží prostě fungovat a zvládat práce a rodiny, namísto odtažitého mudrování v luxusních restauracích.
asi nejvíc mě iritoval obdiv, který v knize hlavní postavě vyjadřují snad 4 další postavy (pokud jich není víc) - často i za použití stejných slov. z pohledu čtenáře totiž nevidím jediný důvod, proč bych se k tak přepjatému vzývání měla připojit. postava Mileny se prezentuje mrzutou povahou, pocitem, že jí ostatní obtěžují svou společností a potřebami, talentem vynášet soustavné, byť drobné soudy nad ostatními a celkovou plochostí, nudností. a už zmíněným filozofováním! taky (a pod prsty se mi dere výraz "též", který by nejspíše použila sama autorka) úplně nevěřím tomu, že se cca 40 letá vysokoškolsky vzdělaná žena pozastavuje nad tím, že její matka měla 2 tváře namísto jednolité povahy.
druhou hvězdu dávám za finální smíření žen, scény ve sluncem prozářené místnosti, kde máma vystrkuje nohu zpod peřiny a dcera ji přikrývá (...)
stejné téma nelehkého vztahu s matkou za mě ale mnohem lépe zpracovala Anna Fodorová v knize Lenka.
Související novinky (1)
Vychází Vypravěč, Magie havranů a další knižní novinky (41. týden)
09.10.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Potmě jsme se viděli lépe v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 56x |
| ve Čtenářské výzvě | 5x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 12x |
| v Chystám se číst | 72x |
| v Chci si koupit | 21x |
Autorovy další knížky
| 2015 |  Růže od Stalina |
| 2020 | Oblečené k tanci na sněhu |
| 2008 |  Zimní zahrada |
| 2005 | Tichá žena |
| 2022 | Potmě jsme se viděli lépe |
Knížka je zajímavá, jde o téma emigrace a jak ji prožívají jednotliví členové rodiny. Hlavní problém ale vidím ve špatné komunikaci v rodině (to bývá i v mnohých rodinách, které neemigrovaly). Zajímavě je popsán vztah dcery nejen k matce, ale i k otci.