David Koepp
americká, 1963
Nové komentáře u knih David Koepp
Parazit
„Bylo to dobré. Jako audiokniha posloucháno jedním dechem. Je potřeba se trochu povznést nad technické, biologické, termonukleární a nevím jaké další vědy. Nejsem odborník, tak autorovi věřím. Má to spád a někdy i humor.“... celý text
— Audiofil
Parazit
„Ale, ale, co to tady máme :)?
Roztomilý kousek staré známé houbo-plísně cordyceps, tentokráte nové generace :).
Trochu jako počátek "One of us."
Napadne to lidi, potřebuje se to šířit a částečně "to" i uvažuje, jak nejlépe to udělat. Myšlenkové pochody nakažených byly roztomilé :). Celkově příběh dobře fungoval, i když se místy dalo jeho plynutí odhadnout.“... celý text
— Janadvorackova
Parazit
„O perníkové chaloupce. Pardon, toto je jiná pohádka.
Doprostřed australské pustiny dopadne zbytek vesmírné stanice Skylab spolu s pozůstatky biologického experimentu - geneticky upravené houby. Houba však průlet atmosférou přežila, rychle se adaptuje, rozšíří a zdecimuje vesnici místních domorodců. Americká vláda však promptně situaci vyřeší. Není na tom nic složitého, jedna atomová bomba a je po problému. Celé to má jeden malý háček, kterým je vzorek houby, převezený a uskladněný v centru biologických zbraní, kdesi v zapadlé části USA.
Za dalších 20 let se situace opakuje. Tajný sklad nebezpečných substancí je zrušen a přebudován na skladovací kóje, a co čert nechtěl, na houbičku tam nějak zapomněli, jenže houba nezapomněla na svět a začíná decimovat obyvatele místního zapadákova. Vláda vyřešením situace pověří stejného člověka jako před 20 lety, co na tom, že se jedná o nemocného staříka. Trio zachránců světa doplní pologramotný hlídač skladu a mladá matka samoživitelka. Jako každá pohádka má i tato happy end. Druhá atomová bomba si s houbou poradila stejně jako její kolegyně před dvaceti lety, ale protože k výbuchu došlo v USA a nikoliv v nějaké daleké Austrálii, nechybí douška o tom, že se tentokrát jednalo o téměř "ekologickou" jadernou bombu a následky na životní prostředí budou minimální - obyvatelé místního zapadákova a jeho nejbližšího okolí budou pouze dalších 20 let nuceni používat k pití balenou vodu.
Kniha má jeden zásadní problém, je úžasně čtivá, plná akčních scén a dějových zvratů a člověk doslova hltá každou další stránku. Na druhou stranu je plná nesmyslů, pseudo vědeckých vysvětlení, klišé a patosu.
Pokud vám nevadí efektní, ale zdravím mozkem těžko představitelné situace typu, že střela vypálená z nepřátelského tanku je hlavním hrdinou na koni v letu zachycena, vržena zpět a zničí stroj, že kterého byla vypálena, tak se v klidu pusťte do čtení, budete nadšeni. Pokud nad dějem dokážete přivřít obě oči, také budete spokojeni. Pokud však trváte na faktech a správnosti tvrzení, uváděných v textu, tak raději sáhněte po jiné publikaci.
Mě kniha bavila, neb jsem se od věcné správnosti dokázal oprostit - hodnotím 70%.“... celý text
— majakmp3
Parazit
„Tzv. thriller plný naprostých nesmyslů a podezřelých náhod. Člověk nemusí být kovaný přírodovědec, aby tušil, co všechno je v příběhu špatně. Jenomže! Pokud odhlédneme od takzvaně vědeckých vysvětlení a budeme se pohybovat spíše v žánru fantasy než sci-fi, pak nelze knize upřít dávku napětí a zábavnosti. Příběh je přímočarý bez překvapivých zvratů, ale gradace a střídání dějových linií prozrazuje zvládnuté spisovatelské řemeslo i to, že je autor také úspěšným scénáristou. Prostředí, atmosféra a jednotlivé postavy jsou solidně vykreslené a tak knížka splnila hlavní účel: pobavit.“... celý text
— TomHr
Parazit
„UCHOKNIHA.
Znepokojivý thriller? Zapomeňte. Jde o naprostý opak - předvídatelná záležitost z pera scénaristy Jurského parku. Ano, člověk má tuto informaci napsanou poměrně velkými písmeny přímo na obálce, přesto jsem si v nějakém naprosto nepochopitelném pomatení myslela, že jde o autora Jurského parku. Nenechte se mýlit - Koepp není Crichton, na to zapomeňte. Příběh je naprosto předvídatelný béčkový scénář - na něco hrozného se v odlehlé osadě přijde - parazit je v první chvíli naprostý zabiják a nemáte záruku ani pokud máte krásný obleček jako postavička na obálce... Uplyne nějaký čas a z naprostého zabijáka je zabiják vybírák - tedy něco napadne, požere a zničí, ale většinou se jedná o zvěř nebo postavy, u nichž jasně od první chvíle víte, že přesně pro tuhle roli je autor do příběhu zasadil... Rozhodně by jste takovou vybíravost od tak nelítostného parazitního nepřítele nečekali (tedy pokud jste od příběhu čekali nějaké to napětí)... Takže se vrství nesmysl na nesmysl, nešetří se úniky v poslední sekundě, které vzhledem k předchozímu ději však nejsou napínavé, ale spíš k smíchu. Nakonec jsem doposlouchala v rychlosti 2,25 a to jen z důvodů osobního pokání - abych si zapamatovala, že ne všechno, co se nabízí v akci, potřebuji koupit. Ano, tuhle lekci si z Parazita odnesu asi nejvíc - takže nakonec že by Parazit pro mě nebyl laciné béčko, ale kniha osobního růstu? :-D“... celý text
— Chytuš
