majakmp3 komentáře u knih

Třetí díl detektivní série se věnuje více vztahům mezi vyšetřovateli, jejich rodinnými příslušníky a přáteli, než samotnému vyšetřování, což je dobře, protože kriminální aspekt knihy už začíná atakovat hranici konspirační teorie. Uprchlíci, američtí agenti CIA, operující na území Švédka, mučení, waterboarding, zájmové skupiny,…
Naštěstí tomu všemu dominuje intrikán Bergman, který si jde za svým a všechno a všechny využívá k dosažení vlastního prospěchu, tak jako vždy.
Závěr je otevřený a končí klasickým Cliffhangerem, takže se časem můžeme těšit na další díl. Alespoň já se těším.
Interpretace Aleše Procházky je opět na bezvadné úrovni (posloucháno jako audiokniha). Kniha sice nedosahuje kvality předchozích dílů, ale přesto je to slušných 80%.

4 08.08.2024

Robert Galbraith aka Joanne Rowlingová je známá svými rozsáhlými pracemi a je jedno zda se jedná o knihy pro mládež s Harry Potterem anebo o detektivky s Robin Ellacottovou a Cormoranem Strikem.
Ani Černočerné srdce z tohoto konceptu nevybočuje – je to pěkně obsáhlá „bichle“, přesto se čte / poslouchá více než dobře.
K poslednímu autorčinu počinu mám přesto několik výhrad:
1. Velmi mě iritovaly rozsáhlé soukromé konverzace na chatu / twiteru mezi jednotlivými členy komunity hry Černočerné srdce – tuto část bych celou vyškrtl.
2. Celá zápletka, točící se okolo youtubového seriálu, hry a fanouškovské komunity mi připadá dost nevěrohodná a působí to příliš křečovitě, Rowlingová dost tlačí na pilu, když chce světu i sobě namluvit, že je ve svém nitru pořád „teenka“, ale tohle jí opravdu nevěřím.
I přes výše řečené jde o dobrou detektivku, a i když jde dle mého subjektivního názoru o spíše průměrný díl v sérii, přesto rozhodně stojí za přečtení, nebo za poslech.
Hodnotím 70%

6 12.06.2024

Král je mrtvý, ať žije král.
Po vraždě "bosse" bratislavského podsvětí se jeho vrah (Kamil) vrací na místo činu, aby se zúčastnil jednání o nástupnictví a tady se to začíná komplikovat. Do hry se zapojí nejen jeho hlavní oponent (Košík), ale i Richard Kraus a někteří další členové oddělení vražd, vojenská policie, tajné služby a další zájmové osoby a skupiny. Mimo to budeme svědky tradičního špičkování mezi členy osazenstva kanceláře č. 141.
Je to napínavé, vtipné a dobře napsané. Parádní zážitek umocňuje precizní interpretace Martina Mňahončáka - zlí jazykové (kritici) poukazují na skutečnost, že interpret za poslední 4 roky, kdy načítá knihy Dominika Dána velmi vyrostl - zde si dovolím nesouhlasit. Dle mého názoru je výborný hned od prvního titulu (tuším, že se jednalo o audioknihu "Nevieš dňa, nevieš hodiny").
Za mě plný počet hvězdiček.

9 12.06.2024

Neuromancer byl nad mé síly. Obdiv patří autorovi snad jenom za to, že knihu napsal již v roce 1984 a přesto je plná virtuální reality, implantátů a kyberkultury – za to klobouk dolů, vše ostatní je však na knize špatně. Gibsonův styl vyžaduje extrémní pozornost, ale i tak je čtenář odsouzen ke zmatku a uvědomění, že vůbec nechápe, o čem to autor píše. Začněme používání neexistujících slov, dobře to přeci pochopíte z kontextu, ale i kontext často chybí. Autor popisuje neexistujícími slovy vyfabulované události a činnosti, které střízlivému člověku nedávají žádný smysl a navíc na sebe často ani nenavazují.
V tomto smyslu mi dílo připomíná práci Dadistů. Představuji si, jak Gibson po dopsání knihy vyndává poslední list z psacího stroje, a všechny stránky důkladně promíchává, co na tom, že na sebe nenavazují stránky ani kapitoly, o to víc to přeci bude Dada, dnes bychom spíš použili termín Cool.
Gibsonův styl mi nejvíc připomíná kreslený vtip, který před týdnem koloval na internetu. Na obrázku vidíme 3 stařenky, kráčející do neznáma. Jedna říká: „Dneska vážně dost fouká“, druhá na to odpoví: „Nene, je teprve sobota“ a třetí uzavře debatu slovy: „Já taky ne. Pojďme raději na víno.“
Knihu jsem poslouchal formou audioknihy a obdivuji výkon interpreta. Jan Teplý ml. odvádí skvělou práci, přesto jsem se nebyl schopen knihu doposlechnout a v polovině jsem ji odložil a už se k poslechu nevrátím.
Hodnotím 10% za invenci a interpretaci.

Protagonistkou detektivního románu Mlčet jako hrob je Nora Sandová - dánská novinářka, pracující v Londýně. Reportáž ji však zavede do Toppinghamu, kde začne „fušovat“ do řemesla místního oddělení vražd. V tomto městě byl brutálně zavražděn vysoce postavený člen policejního sboru a na první pohled se zdá, že by se mohlo jednat o teroristický útok.

Nora se za podezřelých okolností seznámí s individuem jménem Kith Sneider, ze kterého se vyklube sice hrubián a neotesanec, ale také fotograf a spojenec. Netrvá dlouho a Nora vypátrá, že se rozhodně nejednalo o teroristický čin, a že zavražděný policista byl ve skutečnosti velký grázl.
Gaunerů je ve městě povícero a atmosféra začíná přituhovat. Zneužívání a kupčení s nezletilými dívkami, vydírání, únos starostky, vše směřuje k místní pákistánské komunitě a největším prominentům Toppinghamu, kdo však bude skutečným pachatelem?

Jako příjemný bonus čtenář v úplném závěru knihy odhalí příčiny záhadné choroby Violy.

Celkově slušných 85%.

23.03.2024

Kdysi slavný psycholog Sebastian Bergman je ztracená existence. Poté, co ho tsunami připravila o manželku i dceru ztratil smysl života - přežívá den za dnem a aby se nezbláznil, svádí jednu ženu za druhou, které pak ihned opouští.
Smrt matky a odkaz majetku přivádí Bergmana do švédského Västerås. Prohlídkou pozůstalosti zjišťuje, že existuje poměrně vysoká pravděpodobnost, že má dítě. Tato idea ho vytrhne z letargie, využije konexí a vetře se do vyšetřovacího týmu, který v obci řeší rituální vraždu mladého chlapce, kterému někdo vyřízl srdce.
Bergmanovy pohnutky jsou v jádru sobecké, chce najít svou dceru (nebo syna) a vyhodnotil, že s pomocí policejních databází a přístupů bude mít nejlepší šanci. Záhy ho však případ vtahuje a stává se platným členem vyšetřovacího týmu.
V knize Temná tajemství není nic takové, jak na první pohled vypadá a stejně jako seriálový doktor House, prozkoumá i vyšetřovací tým mnoho slepých uliček, než se dobere ke konečnému, a alespoň pro mě nečekanému odhalení.
Kniha je dlouhá a komplexní. V detektivním románu vystupuje mnoho postav s komplikovanými vztahy, přesto se mi kniha trefila do vkusu – tohle bylo opravdu dobé – 90%.

10 23.03.2024

Šepot z lesa je mysteriózní thriller, zasazený do pohraničních lesů Orlických hor.
Hlavní hrdina se vrací do rodné obce, kde začíná rozplétat případy mizejících dětí. Zprvu se zdá, že se jedná o klasickou detektivku, ve které hraje prim novinář na volné noze Petr Valeš. Později se však žánr změní a hlavním podezřelým se stává Slovanský bůh podsvětí Veles.
Audiokniha zabere téměř 20 hodin, ale i díky interpretaci Vasila Fridricha jde jenom těžko odložit. Kateřina Surmanová ve své prvotině odvádí skvělou práci, ke které mám pouze několik drobných výhrad.
Zaprvé protagonista Valeš na můj vkus příliš často projevuje a sdílí své (po)city a emoce a několikrát dokonce pláče – tohle my chlapi zkrátka neděláme, protože to neumíme.
Zadruhé mě poněkud zklamal závěr knihy, přesněji vyšetřovací linka místní kriminálky, která je přesvědčena, že hlavním podezřelým a téměř jistě i viníkem je právě novinář Valeš.
A na závěr mám dotaz, pochopil někdo autorčin záměr, proč se protagonista i antagonista jmenují téměř stejně? (Valeš vs. Veles)

Celkem jde o zajímavý mix žánrů. Příběh je sice dlouhý, přesto napínavý a je těžké ho odložit. Hodnotím 80%.

8 20.03.2024

(SPOILER) Čtverka je za mě jednoznačně nejlepší detektivka z trilogie Trujkunt (Dwur, Kruhy, Čtverka). Ostravský vyšetřovatel Roman Saran a jeho tým se tentokrát potýká s vraždou třineckého stavebního podnikatele a všeobecně neoblíbené osobnosti Milana Adamce. Vše se ale točí hlavně kolem dětství vyšetřovatele a jeho tehdejších spolužáků ze základní školy, které se v okolí neřekne jinak než „Čtverka“.
Pachatel(ka) je kupodivu sympatická osoba a její motiv se dá pochopit, i když se nedají, vzhledem k okolnostem, schválit její činy. Křivda vede hluboko do minulosti a zasáhne i bratra hlavního hrdiny.
Roman též řeší svůj milostný život, který není zrovna uspokojivý. Hlavní hrdina nakonec dojde k názoru, že se ani po čtyřicítce nehodlá usadit, a místo toho aby se choval jako každý slušný usedlý fotřík (chlemtal lahváče a v trenýrkách a tílku sledoval v bedně fotbal), zůstane u svého dosavadního životního stylu.
Za mě slušných 80%

11.03.2024

Z předchozích dílů série víme, že má detektiv Quinnová dvojče – novinářku Trinity. Té se poslední dobou zrovna moc nedaří a tak se pokusí zachránit profesní kariéru pátráním po sériovém vrahovi, který se před lety odmlčel. Jenomže není nic nebezpečnějšího, než dráždit hada bosou nohou, Trinity je unesena a pro sestru (detektiva Quinnovou) tak začíná noční můra – závod s časem, na jehož konci bude buď dopadený sériový vrah, anebo mrtvá sestra. Co myslíte, jak to asi dopadne?
Velmi dobrou detektivku ještě umocňuje skvělá interpretace Jitky Ježkové – audioknihu hodnotím 90%.

4 11.03.2024

(SPOILER) Znáte „Déčkové“ akční filmy z osmdesátek minulého století? Takové ty, kdy Dolphu Lundgrénovi vybuchne tanková střela těsně za zády, ale místo roztrhaného těla a gejzíru kostí a krve sledujeme hlavního hrdinu, který je odhozen tlakovou vlnou, v letu udělá salto a nezraněn se dostane na dosah hlavního padoucha, kterého efektně zlikviduje? Podobně bujnou fantazii předvádí František Niedl ve své Probuzené šelmě.
Nesmrtelný „všudybyl – všeznal“ Michal Dabert zachrání zámořskou loď plnou turistů a americkou letadlovou loď před útokem teroristů, kteří mu to, pochopitelně, nehodlají odpustit.
V knize Probuzená šelma sledujeme Daberta, který pronásledován teroristy putuje světem, vytrvale snižuje početní stavy pronásledovatelů a zachraňuje jednu krásku v nesnázích za druhou.
Po podobné oddechovce občas sáhnu, jenomže tato se bere příliš vážně.
V knize nejvíc postrádám nadhled, sebeironii a prostě to ani Niedlovi a ani jeho hlavnímu hrdinovi nevěřím.
Audioknihu zachraňuje interpretace Aleše Procházky.
Hodnotím 60%

11.03.2024

Agentka FBI - Sayer Altairová pátrá po psychopatovi, který své oběti zavírá do klecí, ve kterých je mučí a nakonec je v nich nechá zemřít hlady, žízní a vyčerpáním. Nejedná se přitom o detektivku, jde spíše o thriller, který se víc než na vyšetřovací postupy zaměřuje na psychologii pachatele a jeho motivy. Celkem pozitivní je, že člověk až do samého závěru jen těžko odhaduje, kdo by mohl být pachatelem.
Přes výše řečené mě v knize něco podstatného chybělo. Jestli je pravda, že se jedná o autorčinu prvotinu, tak to nebylo špatné a budu se těšit na další díl série, která se z toho jistě vyklube.
Interpretace Andrei Elsnerové na mě příliš nezapůsobila a to ani v pozitivním ani v negativním smyslu.
Celkově hodnotím 70%

11.03.2024

(SPOILER) Jsem autorovým příznivcem, nicméně jeho poslední literární počin: Tíživé ticho mě v mnoha ohledech zklamal.
U Bryndzy jsem zvyklý na promyšlené detektivky s přesahem do osobního života protagonistů.
Tíživé ticho však kombinuje thriller a politickou korupční kauzu, která je líčena téměř jako konspirační teorie.
Největší malér však vidím ve ztrátě soudnosti autora, který na jedné straně líčí zkorumpovanou členku vlády jejího veličenstva jako nesmírně inteligentní a schopnou osobu, na straně druhé se tato údajně schopná osoba dopouští velkého množství přešlapů a nelogických činů.
Kniha se v nelogických jednáních a absurdních konstrukcích nezaměřuje pouze na chování hlavní záporačky, ale i ostatní dějové zvraty nastávají vlastně náhodou a závěr tomuto nesourodému slepenci nasazuje pomyslnou trnovou korunu. Protiopatření, kdy Maggie použije video ze středoškolského večírku zkorumpované političky (De Catello), které se náhodou odkudsi vynořilo je šokující. To že si toto jednání antagonistka, která se jindy nezdráhá jít přes mrtvoly, nechá bez náznaku odporu líbit, už autorovi zkrátka nevěřím.
K závěru by se už jenom slušelo dodat: „a pokud neumřeli, tak tam žijí šťastně až dodnes."
Doufám, že další kniha bude opravdový Bryndza a nikoliv jeho parodie, jakou je tato kniha. Hodnotím 50%

8 31.01.2024

(SPOILER) Håkan Nesser – Úplně jiný příběh.
Stejně jako první díl (Muž bez psa) se jedná o nesmírně rozvláčnou a pomalu se odvíjející severskou detektivku s komisařem Gunnarem Barbarottim v hlavní roli. Ve zhruba 20 hodinové audioknize je posluchač více jak 18,5 hodiny seznamován s činy vraha, který nejprve policii a později sdělovacím prostředkům sděluje, koho zabije. Přitom se nejedná o plané výhružky, neboť vrah svůj zveřejněný plán důsledně plní. Policie se mu v tom marně snaží zabránit, ale tápe a ani po páté vraždě neví o nic víc než na začátku. Nakonec vrah sdělí, že právě dokonaná vražda byla jeho poslední a zašle polici rozsáhlý materiál, který objasňuje motivy svého jednání.
Teprve v posledních 90 minutách se celý případ podaří objasnit, bohužel k tomu nevede poctivá operativní práce kriminalistů, ani laboratorní expertízy, ale náhodná úvaha jednoho člena vyšetřovacího týmu. Nakonec je odhalen skutečný pachatel i skutečný motiv, který se neshoduje s tím, který pachatel popisuje v materiálech, zaslaných policii.
Knihu zachraňují střípky ze soukromého života komisaře Barbarottiho. Tento rozvedený bard, kterému už z hnízda vylétli všichni potomci, se seznámí s dámou svého srdce, se kterou plánují svatbu. Komisař a jeho nastávající s jejími třemi potomky chystají společný život, což se ještě zkomplikuje, protože se komisař náhle musí starat i o své tři ratolesti. V osobní rovině končí příběh cliffhangerem, kdy se Barbarottiho nastávající má vyjádřit, zda přijme jeho nabídku k sňatku i za změněných okolností, kdy by se jednalo o rodinu s 8 členy. Odpověď se však čtenář v této knize nedoví.
Osobně mě u tohoto titulu nejvíc iritoval rozvláčný styl vyprávění, a fakt, že vyšetřovatelé v téměř 80% knihy tápou a nemají nejmenší potuchy, kdo je pachatelem.
Méně mi vadily rozpravy protagonisty s bohem a jeho smlouvání s touto figurou, ve kterou inspektor nevěří.
Navíc kniha nechává spoustu věcí nedořešených (co se stalo Barbarottiho dceři v Anglii, jak přišli policisté na pachatele, co se stalo s manželstvím dvojčete pachatele, jak skončí pachatel, přizná se a nebo bude zapírat...)
Audioknihu zachraňuje interpretace Martina Zahálky, díky které hodnotím Úplně jiný příběh 60%.

1 24.01.2024

(SPOILER) První ¾ knihy mi v lecčem připomínají stoletého staříka od J. Jonassona a to s tím rozdílem, že se příběh nese v mnohem laskavějším duchu a reálie nejsou severské, ale pochází z naší malé české kotliny a vše je tak nějak malé, milé a známé. Při čtení jsem se podivoval, že je to vlastně moc příjemná oddechovka plná laskavého humoru a milé nadsázky.
Závěr to však, dle mého názoru, pokazil. Z milé satiry udělala autorka pohádku, což je podle mě škoda, protože to nekoresponduje s prvními ¾ knihy, které jsou sice humorné, ale obávám se, že by je dětský čtenář nepochopil, a pokud ano, pak by je nedokázal ocenit.
Naopak já, coby dospělý čtenář, nedokážu ocenit pohádkový konec.
Přesto hodnotím 60%.

02.01.2024

(SPOILER) Trochu zvláštní, mysteriózní duchařský příběh s náznaky thrilleru a detektivky, který jen jaksi mimochodem naznačí co si představit pod pojmem zimní lidé. (Jsou to zemřelí, kteří mohou být za jistých okolností na 7 dní vzkříšeni k životu.) Příběh je o jedné konkrétní „zimní“ holčičce, která během svého vzkříšení zabila člověka, a tak se proměnila v nesmrtelné monstrum s duší i myslí malé dívenky, která ovlivňuje osudy několik generací obyvatel na jednom odlehlém statku.
Tento druh literatury není mým šálkem čaje / kávy, knihu však zachraňuje skvělá interpretace Jitky Ježkové (posloucháno jako audiokniha), proto hodnotím 60%.

1 30.12.2023

Má oblíbená autorská dvojice, obvykle tvořící pod pseudonymem Lars Kepler, mě bohužel poprvé zklamala. Kniha Až najdu klíč je variací na Hercula Poirota od Agathy Christie. Reálie se sice v knize změnily, ale schéma zůstává nedotčené a je vidět, že moderní detektivka se po téměř půlstoletí od smrti Christie posunula o pořádný kus dopředu.
Soukromé očko Julie Starková v doprovodu svého ex-manžela se vydává na zámek v severním Švédsku, kde pravděpodobně došlo k vraždě se zadáním vypátrat, co se tam vlastně stalo. Většina knihy je nuda kdy autoři líčí nemotorné pobíhání a výslechy v zámku a jeho okolí. Stejně jako v případech Hercula Poirota, jsou i výslechy, vedené vyšetřovatelkou Starkovou zmatené a vzájemně si protiřečící a čtenář si z nich nemůže nic dovodit. Většina osob je stejně jako v Poirotových případech nesympatická. A pak tu máme velké finále, kdy Hercule Poirot, pardon Julie Starková svolá všechny do velké místnosti a postupně každému vyloží, že měl motiv i příležitost, ale že zločin nespáchal, až se dostane k poslední osobě v sále, kterou je vrah.
Musím říct, že to byla celkem nuda, kterou trochu zachraňovaly střípky z osobního života vyšetřovatelky, ale s klidným svědomím bych knihu nikomu doporučit nemohl.
Hodnotím 50%.

7 30.12.2023

(SPOILER) Znáte pohádku o Královně Koloběžce, která oblečená, neoblečená, přijela, nepřijela, aby předala dar, nedar...
Dominik Dán se touto pohádkou musel inspirovat, když čtenáři předkládá bizarní příběh o oběšené, neoběšené, zastřelené, nezastřelené, zardoušené, nezardoušené, která spáchala, ale vlastně nespáchala sebevraždu, přesto má příběh všechny atributy klasické "Dánovky", tedy případu osazenstva kanceláře 141, ve kterém se prolínají soukromé životy jednotlivých detektivů s vyšetřováním zajímavého případu, nebo případů.
Jak už jsem výše zmínil, případ je bizarní, ale vzhledem k okolnostem platí, že se konečně jedná o normální vraždu. Jedinou vadou na kráse je příliš otevřený konec knihy, ve kterém si autor připravuje půdu pro další díl.
Interpretace Martina Mňahončáka je úžasná a posunuje už tak skvělou detektivku do ještě vyššího levelu (posloucháno jako audiokniha).
Hodnotím 90%.

12 09.12.2023

(SPOILER) Líbilo se mi víc než předchozí díl (Nebezpečná místa)
-----------------------------------------------------------------------------
Inspektorka Lottie Parkerová je svá a přiznávám, že mi nevadí že to není typická sympaťačka.
Příběh je o mrtvém chlapci, zavražděném novorozenci, usmrceném druhém hochovi a o boji o další mladý život.
Je to pořádně zamotané klubko, do kterého se připletly i dvě inspektorčiny děti a Lottie se svým týmem pod obrovským tlakem pracuje na tom, aby ho rozpletla dřív než... (bude pozdě).
Z předchozího dílu mi uniklo, že Lottie vyhořel dům, takže se teď se svými dětmi nastěhovala k matce, což všem komplikuje život, ale jiná alternativa nebyla.
A pak je tu kolega Boyde, který se konečně rozvedl...

Kdo bude vrahem jsem začal tušit až v úplném závěru knihy, za mě je to opravdu povedený díl.
Hodnotím 90%

2 06.12.2023

(SPOILER) O prvním díle série (Vrah andělů) jsem napsal, že největší devizou knihy je minulost protaginistky a z toho plynoucí nekonvenční vyšetřovací metody.

Druhá kniha (Jméno ďábla) bohužel se zapojováním ilusionistických triků do pracovních postupů FBI vyloženě šetří a až na pár výjimek sklouzává do klasického vyšetřovacího stereotypu. Kniha na mě místy působí překombinovaně a závěr považuji za neuspokojivý, neboť se Jesica o výsledku "svého" vyšetřování dozví po telefonu od Damiana a jeho "hlášeni" ke všemu zní poměrně nevěrohodně.

I přes výše uvedené kniha stojí za přečtení. Celkově hodnotím 65%.

2 19.11.2023

(SPOILER) Patrně to bylo přehaným očekáváním z výborných recenzí ale mne příběh příliš neoslovil.
V podstatě se nám dostává klasická záhada zamčeného pokoje od Agáty Christie (v našem případě tedy spíše záhada odlehlého statku, na kterém byla vyvražděna bohatá rodina, včetně dětí a pomocnice v domácnosti), zkombinovaná s doktorem Hausem.
Autorka příběh podala ve dvou rovinách v prvé řadě sledujeme nepříliš kompetentní vyšetřovatele, kteří se vždy upnou k jediné alternativě a té se zuby nehty drží do té doby než zjistí že jejich kandidát vrahem být nemůže. Poté následuje skok v čase, po kterém sledujeme oběti masakru ještě před jeho spácháním, zde z pohledu pomocnice v domácnosti sledujeme náznaky blížícího se nebezpečí.
Neosvil mě tedy ani příběh a ani styl autorčina vyprávění. Do třetice mi nesedla osobní linka jednoho z vyšetřovatelů (Týra) a už vůbec jsem nepochopil poselství v úplném závěru knihy (poselství, že Týrův otec nemusel zavraždit jeho matku).
Hodnotím 55%.

5 09.11.2023