• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih David Lynch

Místo snění

„Krásná knížka. Záložku má tlusťoučkou jako tkaničku do boty. Je taková přátelská a nezáludná. Nemám strach ji číst - dokonce ani poté, co jsem včera viděla film Mazací hlava, který jsem, po přečtení Lynchova životopisu Temné stránky duše, byla rozhodnuta nikdy nezhlédnout. "Dear mom .... . and dad please don't see the film Eraserhead ... ... and don't tell anyone I did." - fotka téhle rukou psané cedulky je na nečíslované str. 629 knihy Místo snění (Room to Dream). Tak si ji tam najděte, je tam fakt dobře schovaná. ZaLynchovaná ... :) "Ve Spokane jsem měl kamaráda Bobbyho, který bydlel v domě na konci bloku, kde stála taky bytovka. Jednou v zimě jsem tam šel v kombinéze, myslím, že jsem tehdy ještě chodil do školky. Měl jsem kombinézu a kamarád Bobby měl taky kombinézu, a jak jsme tak chodili venku, byla nám strašná zima. Bytovka stála trochu stranou a my jsme si všimli chodby ke dveřím do bytů a jedny dveře byly otevřené. Zamířili jsme tam a vešli do bytu, ale nikdo nebyl doma. Nějak nás napadlo dělat sněhové koule a zavírat je do šuplíků. Dali jsme je do psacího stolu i do všech ostatních zásuvek, na které jsme narazili, do každé jednu ledovku. Potom jsme se pustili do velkých koulí, asi půlmetrových, a pokládali je na postel. Stejně jsme pokračovali v dalších místnostech. Z koupelny jsme vytáhli ručníky a rozložili je po ulici jako dlaždice. Přijela auta a zpomalila, pak nějaký řidič řekl: 'Kašlu na to.' Prostě ty ručníky přejel. Koukali jsme, jak je dva vozy přejíždějí, a potom jsme udělali ještě pár koulí. Nakonec jsme šli domů. Byl jsem zrovna v obýváku, když zazvonil telefon, ale s tím jsem si hlavu nelámal. I když tenkrát telefon zvonil málokdy, nepovažoval jsem to za důvod k panice. Zvedla to máma, jenže když sluchátko převzal táta, z jeho tónu jsem začal mít divný pocit. Myslím, že chudák musel zaplatit dost mastnou škodu. Proč jsme to udělali? To bych taky rád věděl..."“... celý text
— ornemalin

---

Velká ryba

„"Myšlenky jsou jako ryby. Pokud chcete chytat ty malé, můžete zůstat na mělčině. Pokud ale půjdete po těch velkých, musíte za nimi na hloubku. Hluboko pod hladinou jsou ryby silnější a čistší zároveň. Jsou obrovské a abstraktní. A jsou nádherné. (...) Naprosto všechno, jakákoli věc, která existuje, pochází z nejhlubší vrstvy. Moderní fyzika nazývá tuto úroveň 'jednotné pole'. Čím lépe dokážete rozvíjet své vědomí, svou bdělost, tím se dostáváte hlouběji a zároveň blíže tomuto zdroji a tím větší rybu můžete chytit. Transcendentální meditaci se věnuju už 33 let a je naprosto zásadní pro veškerou mou filmovou tvorbu, malování i všechny ostatní oblasti života. Vždycky pro mě byla cestou, jak se při hledání velkých ryb ponořit co nejhlouběji. Touto knihou bych se s vámi rád podělil o své zkušenosti." Po letech jsem se k Velké rybě KONEČNĚ dostala (půjčila jsem si ji v Městské knihovně v Praze - po asi dvouměsíční rezervaci). Zajímalo by mě, kdo je ten ilustrátor Pavel Novák. Nejspíš Lynchovo české alter ego!“... celý text
— ornemalin

---

Místo snění

„Informáciami nesmierne nabitá kombinácia biografie a memoáru. Lynch je výnimočný človek a umelec (nie len filmár) a mne osobne ako násťročnému zásadne zmenil pohľad na umenie, jeho filmy vo mne vyvolávali pocity ako asi žiadne iné. Knižka zhŕňa jeho tvorbu veľmi pútavo, zásadnejší problém som mal asi iba s uhlom pohľadu z ktorého je kniha písaná. Autorka samotná je veľká Lynchova obdivovateľka (navyše kniha vznikala s jeho pričinením) - nebola tu teda takmer žiadna možnosť pozrieť sa na Lyncha aj z kritickejšieho uhla pohľadu. V prípade, že sa určité jeho dielo stretlo s negatívnou odozvou na festivaloch, autorka ju jednoznačne interpretuje ako že "Kritici nepochopili jeho nadčasovú víziu". Človek natoľko svojský a impulzívny ako workoholik Lynch predsa musí mať nielen množstvo nedokonalej tvorby, ale aj svoje temné stránky charakteru - ja osobne za ne napríklad považujem jeho neschopnosť kombinovať prácu s rodinným životom - David vystriedal za roky svojho života desiatky partneriek a štyri manželky (pričom minimálne pre jednu z nich toto odlúčenie malo vážnejšie psychické následky) a nie, naozaj mi nestačí autorkina interpretácia že ide o "milovníka s veľkým srdcom". Takisto jeho posadnutosť hromadením statkov a rôznych áut, domov a víl by som nechápal ako Lynchov "hniezdiaci reflex" vytvárajúci všade "domov". Celkovo sa dá koniec koncov povedať, že ide skôr o nekritický fanservice, než komplexnejšiu analýzu jeho tvorby. Ja som však nepochybne fanúšikom a tak ma jeho jemné, krehké historky z rokov natáčania i súkromného života strhli.“... celý text
— DjLuko

---

---

David Lynch: Vlastními slovy

„Jako fanoušek Lynche hodnotím knihu velmi kladně, dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí, nicméně knížka na mě působila trochu chaoticky. Příjemná jednohubka. “... celý text
— marta2081

---

Místo snění

„Originálně pojatá biografie, která v jednotlivých kapitolách vždy střídá dva pohledy - nejprve autorka nabídne výtahy z rozhovorů s důležitými lidmi a nějaký pohled "zvenčí", následně pak tu samou situaci popíše sám Lynch. Z toho vyplyne několik poměrně zajímavých úkazů, protože ne vždy se informace shodují, málokdy se ale dublují, což je to nejdůležitější. David Lynch se de facto vymyká ze všech škatulek, protože točí "divné filmy", jeho dětství ale bylo spokojené, netrpí žádným traumatem z dětství a nemá žádnou temnou obsesi. O to zajímavější pak kniha je, protože nechá nahlédnout do jeho stylu práce a částečně i uvažování, i když se on sám důsledně vyhýbá jakékoli interpretaci svých děl a příliš se nezabývá ani jejich úspěchy. Svým fanouškům nicméně nenápadně poskytne několik vodítek k tomu, aby některé postavy pochopily tak, jak byly zamýšleny a nabídne několik náznaků, které můžou změnit pohled na jednotlivá díla. Vytýkat asi opravdu můžeme to, že se ke slovu nedostal nikdo, s nímž by si režisér nesedl a je tu opěvovaný až moc, na druhou stranu se to dá pochopit, když zřejmě knihu ještě autorizoval. Je také znát, že ve druhé polovině už toho autor nemá tolik co říct, protože jeho pohledy jsou v obecnější rovině a už se spíš zabývá výtvarnou a literární tvorbou než tou filmovou. Místo snění je trochu náročnější biografie, která vyžaduje částečnou znalost děl toho, o kom vypráví a možná je až moc nekritická, to ale do značné míry kompenzuje velkým množstvím fotografií, kompletní filmografií i seznamem různých výstav a unikátním pohledem do duše tvůrce, který točí jen a pouze autorské snímky a vesměs není schopen kooperovat s velkými studii a velkým množstvím producentů, neboť to vyžaduje až příliš kompromisů a výsledek nakonec uspokojí málokoho (Duna). 85 %“... celý text
— callahanh