Nové komentáře u knih David Seltzer
Omen: Ďáblovo znamení
„Klasický horor. Filmy jsem neviděla, ale myslím, že stačí držet se knihy a úspěch je zaručen.“
— Bakana
Omen: Ďáblovo znamení
„Na začiatku 9O. rokov to u nás mal horor ťažké. Trúfam si tvrdiť, že väčšina spoločnosti ho vnímala ako žáner pre úchylákov a tomu odpovedal i počet hororových kníh, ktoré u nás vyšli, či skôr nevyšli. Niečo by sa našlo, ale bolo toho fakt strašne málo. Ďalšia vec, ktorú si dovolím povedať je, že kým sa to v našich zemepisných končinách naplno rozbehlo, muselo ubehnúť niekoľko desaťročí (!), aby situáciu napravili vydavateľstvá Golden Dog, Carcosa, či Hydra. Jednou z mála hororových kníh, aká sa dostala v prvej polovici 90. rokov do knižnice v Novom Meste nad Váhom, bol okrem Nočnej zmeny od Kinga a Beštie od Benchleyho, i legendárny satanský horor Američana Davida Seltzera. Seltzera som vždy vnímal menej ako „klasického“ spisovateľa a viac ako filmového scenáristu (Vták na drôte s Gibsonom, Willy Wonka a továreň na čokoládu s Wilderom). Ako iný kultový satanský román, Blattyho Exorcista, tiež Omen je prekvapivo umiestnený do Anglicka; prekvapivo z dôvodu, že sa domnievam, že mnohí čitatelia a diváci (oba tituly boli úspešne sfilmované) Blattyho i Seltzerovo dielo považujú za „typicky“ americké. Obe knihy (a pochopiteľne Levinovo Rosemary má dieťatko) nie sú explicitné horory. Spoliehajú sa na výborne vykreslené postavy, interakciu medzi nimi, kvalitné dialógy a v neposlednom rade tiesnivú, znepokojivú atmosféru. Áno, s pribúdajúcimi stranami sa nevyhnú drsnejším okamihom, ale paradoxne tie „len“ mrazivé fungujú lepšie. Omenov prológ je desivý, odporne krutý, beštiálny a nemilosrdný. Prikuje vás ku gauču. Hlavnou postavou Omena nie je bežný hrdina z ľudu, ale vysoko postavený milionár/veľvyslanec s politickými ambíciami. Netradičné, lež v praxi báječne funkčné (Thorn a Jennings tvoria účinnú, praktickú a sympatickú dvojku). Priznám sa, že keď sa ku mne Omen dostal v spomínanom období, bol som natoľko rozmaznaný Kingovými bombami Tretie oko, Mizéria a Cujo, že ma ktovieako nezaujal. Donnerova filmová adaptácia ma odrovnala náruživejšie. Keď som sa ku knihe zo zvedavosti vrátil v r. 2024, kedy som mal sladkých 42, tak ma dostal po prvých stranách. Áno, občas jemne stagnuje, ale nemá ani 170 strán, čiže tempo je väčšinu času svižné, dynamické, miestami až závratné a to bez toho, aby to malo neblahý vplyv na starostlivé budovanie zákerne sa zakrádajúcej atmosféry. Nad strašným, desivým a „zlým“ príbehom sa týči uhrančivá, nepríjemná apokalyptická atmosféra. Celé je to také povedal by som v rámci možností realistické, asi je to smiešne, viem, uvedomujem si to, ale ak by Satan existoval a raz by mal zavítať do nášho sveta a ovládnuť ho, asi by to spravil takto nejako. Páčilo sa mi, že to bolo napísané neosobným, technickým štýlom, ktorý ešte väčšmi umocňoval temnú, bezvýchodiskovú atmosféru.“... celý text
— Ivan Kučera
Omen: Ďáblovo znamení
„Skvělá hororová klasika. Jedna z těch, co položila základy. Prověřená dlouhými léty. Takové knihy bych mohla číst pořád. Jsem spokojená.“
— Nell.Montenegro
Omen: Ďáblovo znamení
„Nadpřirozeno, které nemusím, ale i po druhém čtení mnohem lepší než kterákoliv kniha od Stephena Kinga. Velmi čtivě napsáno, když si odmyslím to nadpřirozeno a byl by to thriller o nějaké zfanatizované sektě, které manželé Thornovi uvěřili, bylo by to daleko hrůznější. Filmové zpracování s Gregorym Peckem mě přišlo velmi slabé, jako horor film na mě vůbec nefungoval. Kniha 100% film 20%( dnes vidět ho znovu tak asi odpad), kniha zůstává čtivá pořád.“... celý text
— Jack Bauer
Omen: Ďáblovo znamení
„Samozřejmě jsem, počátkem devadesátek, viděl jako první sedmdesátkovou filmovou adaptaci, hezky v kině, na velkém plátně a (coby náctiletý satanistickým black metalem ovlivněný smrad) náležitě si ji užil, byť jsem u hřbitovní scény s rottwailery kvůli mé tehdejší fóbii ze psů z kina málem utekl. Ke svému překvapení a štěstí jsem jen o pár dnů později v knihovně narazil na literární předlohu a ač mám ten film hodně moc rád a řadím ho ke svým nejoblíbenějším horrorům, jsem si knihu užil ještě více. Protože je o něco temnější a atmosféričtější. A já jsem prostě knihomol, který má raději písmenkově-slovní formu ve spojení s vlastní představivostí. A tak se zrodila má obliba satanských a démonických horrorů. A bylo to dobré. Tohle je prostě ve své lehkosti, přímosti, údernosti, působivé strohosti a temnotě pecka, kterou si užívám pokaždé, když se k ní vracím. Zatím nejlepší a nejpůsobivější horrorové zapojení biblických prvků, co znám.“... celý text
— eraserhead
