• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Brzy vyjde

Když tady byl Haru - Dustin Thao

detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Dustin Thao

Ahoj, tady Sam

„Kniha o tom, jak se vyrovnat se ztrátou první lásky v pubertě. Hlavní hrdinka byla chvílemi dost nesympatická a překvapila mě, jak je její způsob truchlení vlastně všem jedno“... celý text
— ivca79

---

Ahoj, tu je Sam

„Kto by odolal takej krásnej obálke? Aj anotácia znie zaujímavo... Z príbehu som však trochu sklamaná. Nečítalo sa to zle a nájdu sa v ňom aj pekné pasáže, no myslím, že autor sa s tým hlavným nápadom mohol trochu viac pohrať. Mám príliš veľa otázok a málo odpovedí. A Julie bola občas neznesiteľná a liezla mi na nervy, čo knihe nepridalo nijaké plusy navyše, takže len tri hviezdy.“... celý text
— Sixtínka

---

Ahoj, tady Sam

„Nechala jsem se nalákat na vizuální zpracování knihy, i přesto, že jsem předem věděla o nízkém hodnocení zde. Bohužel příběh byl zklamáním. I když jsem měla všechny předpoklady se s hrdinkou ztotožnit, s Julií to prostě nefungovalo. Chybělo mi něco hlubšího. Ale třeba Mika jako vedlejší postava byla napsána pěkně. I když jsem chápala, co chce autor říci, vlastně se mě kniha nijak hlouběji nedotkla, což je škoda. Nicméně přiznávám, že už dávno nejsem věková kategorie, pro kterou je to určené.“... celý text
— Ruxandra

---

---

Ahoj, tady Sam

„Vím, kolik pro spisovatele znamená jeho kniha. Neuměla jsem si to představit, než jsem to poznala na vlastní kůži. Vím, jak musí být důležitá pro Dustina, protože z toho poděkování to přímo sálalo. A jsem šťastná, fakt moc šťastná, že se líbila Vivian. Mně se bohužel nelíbila. Zbožňuji ten námět. Protože nápad byl vážně super. Ale po všech směrech jsem tak nějak čekala víc. Víc emocí, víc dořešení. Líbila se mi Mika. Její příběh byl dobrý a kompletní. Chybí mi ale víc Olivera, víc Jamese a asi víc Sama. Víc toho vyrovnání. A jak to vlastně dopadlo s tou hudbou? Vážím si toho nápadu, ale zpracování bych asi potřebovala lepší. Po vizuální stránce je ale kniha krásnou ozdobou knihovny.“... celý text
— veronikaJ36e

---

Ahoj, tu je Sam

„Vzdané zhruba v polovici. Znova raz najmä preto, že som sa absolútne nevedela stotožniť s hlavnou hrdinkou. Už od začiatku, keď sa absolútne nepochopiteľne rozhodla na Sama zabudnúť. A po telefonáte dupľom. Ak by mne zavolal partner zo záhrobia, bola by som z toho v takom ťažkom šoku a rozorvaní mysle, že by som vôbec nedokázala tak v pohode fungovať ako Julie. Hoci z náčrtu vzťahu sa zdá, že Julie nikdy nebola taká žhavá ako Sam, ktorý je absurdne a neuveriteľne dokonalým priateľom... je to predsa telefonát zo záhrobia! Ako to, že tomu Julie okamžite uverí? Mne by ihneď napadlo, že ide o krutý žart. Román je zo súčasnosti, vďaka technológiám vieme napodobniť hlas zosnulej osoby. A dobre, keď už tomu uverí vďaka tomu, že Sam vie veci, ktoré vedia len oni dvaja, ako to, že to okamžite spracuje? Ako to, že ho nezaplaví miliónom otázok? Ako to okolo neho vyzerá? Čo počuje? Čo robí, keď s ňou netelefonuje? Ako telefonuje – má tam v posmrtnom živote tiež mobilný telefón? Atď... A že jej to nemôže povedať? Tak kto mu o tom zakázal hovoriť? Informácie, informácie, informácie, ja by som na jej mieste chcela vedieť informácie! A mala by som milión tém a námetov na premýšľanie. Ak chce takto fungovať so Samom navždy, naozaj ju netrápi, že s ním nebude môcť mať aj telesný vzťah? Nie je šťastná, že posmrtný život existuje? Neobáva sa, že Samova duša po poslednej rozlúčke zanikne? Julie ale nad týmto zázrakom a jeho následkami absolútne nepremýšľa. Nedá sa mi z toho vyvodiť iný záver ako ten, že je hlúpa. Nepobrala ani rozumu, ani citov, pretože všetko jej prežívanie je nemastné-neslané, nič z tak šokujúceho diania ňou nemáva a ak aj máva (prvý telefonát) nie je to vôbec opísané sugestívne, ale sucho ako reportáž. Autor síce používa osvedčené, takmer klišé prvky na navodenie atmosféry a citov, ale práve pre ich osvedčenosť sa zrejme domnieva, že urobia všetku prácu za neho. A on už sa vôbec nemusí namáhať s nejakým spracovaním, štylistikou, umeleckými jazykovými prostriedkami. Do toho má Julie všetky tie klišé nereálne vlastnosti, ktoré postavy v zlých young adult mávajú. Nie, ďakujem. Nabudúce radšej uveriteľné postavy, prosím. Aj tak som si úplne istá tým, ako to skončí, pretože všetky príbehy o nádeji v návrat mŕtveho do života tak končia (fakt by som bola rada, ak by aspoň jeden končil inak!). Ak si chcete prečítať naozaj silno, nenaivne a dojímavo spracovaný príbeh sedemnásťročného dievčaťa, ktoré pri autonehode prišlo o milovaného frajera a pokúša sa zostať s ním v spojení, odporúčam knihu Zvláštní, ale pravdivé.“... celý text
— Adhara