Nové komentáře u knih Elizabeth Craft
Růže pro Charlotte
„Nedočteno, přišlo mi to strašně hloupé, jakoby to psala nějaká puberťačka. Vím že i ve filmu se lidi zamilují do sebe po prvním setkání pomalu, ale tady mi to prostě nějak nešlo dohromady. Slabší kousek“... celý text
— natalie-p6706
Růže pro Charlotte
„Začínalo to jako příjemná oddechovka a ono by to tak mohlo i pokračovat... zlom ovšem nastal v momentě, kdy hlavní hrdinka kývla na rande. Pak už to šlo všechno z kopce. Charlotte za mě ještě postava "jakš takš", inu její chování docela dávalo smysl (teda až na ty opakované "druhé šance"), hlavní protějšek stál za starou belu a s každou stránkou se měnil v postavu naprosto nezajímavou, nelogickou, postrádající jakýkoliv smysl v této knize. Což je u romaňtárny docela průšvih. Nezbývá mi tedy hodnotit jinak než... pápá kniho. Lituji ten strom, jehož papír byl použit. První část ale archivujeme a budeme si představovat hezkou romanťárnu.“... celý text
— Kikulka97
Růže pro Charlotte
„Neurazí a asi ani nenadchne! Jinak to špatné nebylo.“
— Hermiona419
Růže pro Charlotte
„Jedna z mnoha z YA knih. Zapadne mezi ostatní a za chvilku si na ni nevzpomeneš. Aspoň tak mi to přijde.
Hlavní postavy si moc nezamilujete, protože jejich charaktery jsou popisovány dost stroze. Námět neznámé holky a zpěváka, to už jsem taky párkrát četla a tahle se mi zdála nejslabší.
Kdybych ale neměla nic jinéh ke čtení (což se nikdy nestane ), tak si ji pro odpočinek klidně přečtu znova. “... celý text
— LiLinka
Růže pro Charlotte
„Věděla jsem, že kniha nemá moc dobré hodnocení, ale i tak jsem si jí koupila. Zamlouvala se mi anotace. Hlavně to, že kniha bude o zpěvákovi a já takové příběhy fakt miluji. I když jsem doufala, že to bude lepší, tak musím souhlasit s ostatníma. Příběh byl nic moc a to samé postavy. Čtivý byl, o tom žádná. Ale bohužel jsem si z toho skoro nic neodnesla.
Jak už jsem psala, postavy nic moc. Charlotte mě občas (ehm…skoro furt) dost štvala. Tím jejím: Nebudu myslet na Tatea. Zkazí mi to budoucnost. Nebudu jako moje máma a sestra. Budu randit až po škole a podobné žvásty. Neustále si to opakovala, ale stejně každá stránka byla o tom, jak na něho myslí, proboha. Navíc mi nebyla ani moc sympatická. Neměla žádnou vlastnost, kterou by si mě získala. Hlavně v sobě neměla ani žádné kouzlo, jako mají postavy v jiných knihách. Nebyla výjimečná, ale spíš taková hm… dost průměrná. Také to její lhaní jsem nemohla snést. Neustále říkala, jak nerada lže, ale stejně hromadila jednu lež za druhou. No vážně. Už jsem dlouho nečetla knihu, kde by mi hlavní hrdinka tak moc nesedla.
Tate byl…. Ani nevím, jak ho nazvat. K němu jsem už vůbec neměla žádný vztah. Autorky se snažily o to, aby měl nějakou temnou minulost, ale… On byl prostě s prominutím blb. Nevěděl, co chce od života. Neustále Charlotte odháněl a pak za pár měsíců přilezl, protože si přece uvědomil, jak bez ní nemůže žít
No a děj byl vlastně o ničem. Však se viděli jen asi dvakrát a hned z toho byla velká láska. Vždyť se ani pořádně neznali a hned si spolu něco začali! Hlavně Charlotte s těmi svými pravidly (jak bude mít kluka až na vysoké apod.), ale jakmile se objevil nějaký kluk, který o ní projevil nějaký zájem, tak na něho nemůže přestat myslet. Já vím, že tohle nemohla ovlivnit, protože takhle to prostě bývá, ale tak nemuselo být skoro na každé straně, že má svá pravidla a s nikým si začínat nebude, když očividně chtěla něco jiného.
Že bych si u příběhu odpočinula? To se opravdu říci nedá. Spíše mě naštval. I ten uspěchaný konec, který byl prostě jedno velké klišé. Tohle je snad ještě horší kniha než Rockové tango (a to už je co říct).
Takže knihu nedoporučuji. O nic nepřicházíte. Jediné pozitivum toho příběhu je, že je opravdu čtivý.“... celý text
— Ella161
