• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě - Erik Tabery

Dialog mezi prezidentkou Zuzanou Čaputovou a šéfredaktorem týdeníku Respekt Erikem Taberym trval více než dva roky. Jaké to je být ženou ve vrcholné politice a ... detail knihy

Nové komentáře u knih Erik Tabery

Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě

„Velmi inspirativní žena v mnoha ohledech. Přál bych si takových lidí, takových žen v politice mnohem více. Nejen v Česku či na Slovensku, ale po celém světě.“... celý text
— Neo1tex

---

Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě

„Zuzana Čaputová ve svém prezidentském úřadě předběhla dobu a já ji Slovensku velmi záviděla. Nasadila pomyslnou "laďku" velmi vysoko a propast, která po ní zůstala je velmi hluboká. Obdivuhodná, vzdělaná, půvabná a v mnohém velmi inspirativní žena! Kniha rozhovorů mě bavila jak po obsahové stránce, tak i po té grafické (krásné a výstižné fotografie). Přesto přese všechno, jsem si její četbu musela kouskovat. Paní Zuzana mě v mnohém překvapila svou otevřeností a neuvěřitelnou profesionalitou. Československo moje rodné, držím ti pěsti! Snad nás po volbách opět nesjednotí pod srpem a kladivem. Půl hvězdu ubírám za některé "krkolomštiny", které vznikly úplně ne dobrým překladem.“... celý text
— cérka

---

Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě

„Je to rozhovor moudré, empatické a laskavé ženy, který stojí za to přečíst. Otevřeně hovoří o své práci v roli prezidentky, ale i o těžkých osobních chvílích.“... celý text
— Radka1301

---

---

Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě

„„Pokiaľ človek začne zlyhávať a má tendenciu k sebaľútosti, ublíženosti a revanšizmu, vzniká tak priestor, keď ho moc môže zložiť. Takže je dôležité vnímať, čo sa vo mne deje, čo ma motivuje, prečo idem toto urobiť alebo povedať, či idem slúžiť verejnému záujmu, alebo si idem riešiť nejaký vlastný mindrák, alebo čo je ten impulz, ktorý ma tlačí.“ -- Nevěřil bych, že se mi to může stát. Totiž - po přečtení tohohle rozhovoru je mi Zuzanka míň sympatická než před ním. Třeba je to tím, že jsem ji bezvýhradně zbožňoval. V kombinaci s tím, že Erikovy otázky nejsou zrovna nejpromyšlenější a že vedou paní prezi do čím dál stejných odpovědí až moc ušlechtilých a patetických. Pathos je slovo, které tuhle knihu vystihuje. Ale třeba je to opravdu mistrovsky autentický časosběr. Třeba je Zuzana Čaputová ve skutečnosti takhle vážná, takhle bez energie a třeba opravdu nebyla pro tu práci ta správná a jen já jsem si ji vysnil. A třeba to ve mně dozraje a k téhle knize se ještě vrátím, jak jsem si poznamenal, když jsem ji dočítal. Myslím ale, že mnohým z vás by se mohla líbit. Protože ona je stejně zjevení, jaké ani v Česku nemá už dlouho obdoby. A stejně mě dojala, jako mě dojímala už v kampani. Při čtení se mi nakonec vracel ten pocit z posledních let: Prepáčte, pani prezidentka, že sme Vás nedokázali ochrániť pred tými ľuďmi. Že sme ich nediskvalifikovali za prvý náznak hrubosti. A že sme si ich namiesto toho zvolili. -- „Politici jsou obyčejní lidé, kteří „jen" mají důležitý úkol. Přijde mi, že často na ně klademe nenaplnitelná očekávání v tom, jak rychle mohou něco změnit. Ale zároveň máme nízké nároky na způsoby, jakými mají naše záležitosti spravovat. Politika se trochu posunula k tržišti, kde se prodává a nakupuje, místo toho, aby se vedl rovnocenný dialog mezi veřejností a jejími volenými zástupci.““... celý text
— empivarci

---

Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě

„Jednoznačně nejlepší a nejpůsobivější kniha věnovaná politické a společenské realitě, kterou jsem za poslední léta četl. Zuzana Čaputová se vzácnou otevřeností odpovídá na promyšlené a závažné otázky Erika Taberyho a odhaluje nejen politické a životní pozadí nejrůznějších situací a rozhodnutí, ale především podstatu svého přístupu a konání. Potvrzuje se, že bohužel již bývalá slovenská prezidentka je celoevropsky zcela jedinečnou osobností a dost možná jedinou opravdovou nositelkou odkazu Václava Havla v tom nejesenciálnějším slova smyslu, tedy z pozice hlubokého a současně poněkud plachého člověka, jemuž nechybí empatie, pokora, sebekritičnost a setrvalý zájem o lidské nitro. Za pozornost stojí i vřelý vztah tázajícího a dotazované, jež je prostoupený nebývalým – podotýkám, že vzájemným – respektem a uznáním, ale zároveň prostý jakékoli prvoplánové familiérnosti a rušivé žoviality (což je jinak častou bolístkou našich rozhovorových knih). Zvláštním aspektem je, což jsem u knihy tohoto typu naprosto nečekal, mimořádná inspirativnost a naléhavost některých výroků či pasáží, která z tohoto díla činí bezmála motivační publikaci (ovšem mnohem hlubší, prožitější a procítěnější než běžná produkce tohoto typu literatury). To určitě není žánr, který bych soustavně sledoval a hltal, ale že mě rozhovor s političkou dokáže podnítit k opětovnému promýšlení vlastního života a rozhodnutí, to pro mě bylo nové a překvapující. Díky četbě teď vskutku jako bych o trochu víc tušil, jak dbát o to, aby se člověk „neztratil sám sobě“. A ještě poznámka k jazyku knihy: Zaznívá zde v komentářích kritická připomínka, že měly být odpovědi Zuzany Čaputové přetištěny ve slovenském originále. To si sice představit dovedu, ale myslím, že rozumím argumentům, které mohly ve finále rozhodnout o opaku. Jednak by tím vznikl jakýsi česko-slovenský hybrid (Erik Tabery se totiž nesporně ptal česky), což by asi zas tak nevadilo. Jednak – a to už je závažnější – je naivní představovat si, že knižní rozhovor (pořízený původně ve formě ústního interview) je doslovným přepisem toho, co dotazovaná osoba odpovídala. Tazatel a v jistém smyslu hlavní autor knihy vždy odpovědi ještě přinejmenším stylisticky upravuje, někdy dokonce vícero z nich slučuje v jedinou, což je legitimní přístup, protože vše pak zasílá respondentovi k autorizaci. A lze si jen těžko představit, že by Erik Tabery prováděl tyto úpravy a změny ve slovenštině. Třetí věc je pak to, ať si tito kritici upřímně sáhnou do svědomí a přiznají, kdy naposled si koupili a přečetli celou knihu ve slovenštině. To už je dnes bohužel ze strany Čechů naprosto zřídkavá záležitost. Objevily se tu i poznámky, že překlad knihy není dostatečně ústrojný a přesný. To jsou myslím silná slova – je pravda, že v knize jsem narazil na několik málo pasáží, které by Čech formuloval jinak a nesou stopy slovenského vlivu, ale nelze vyloučit, že to je (podobně jako sporadicky užitá slovenská citoslovce) záměr mající za cíl dodat textu určitý „slovenský“ nádech. Jedinou výhradu v této oblasti bych tudíž měl k tomu, že v knize není uvedeno, kdo překlad pořídil (patrně sám Erik Tabery) a popřípadě zda a kdo mu v tom pomáhal, popř. i jakou formou probíhala autorizace.“... celý text
— V_M