Hledá se prezident: Zákulisí voleb hlavy státu přehled

17.02.2023

„Jak jednání občanských demokratů vypadá, zachytila i kamera. V záběru je zaskočený Bursík a jurodivý ministr vnitra Ivan Langer. Ministr vnitra na svého koaličního kolegu dlouho vášnivě křičí a mimo jiné říká: ,Ty prostě jsi schopnej zabít bobra, abys zachránil strom? Jo? Ty jsi schopnej udělat cokoliv, jít přes mrtvoly, přes to, abys jsi dosáhl svého! Respektuji to, že máš svého kandidáta, nicméně máš taky nějakou povinnost respektovat, aby došlo k nějaký shodě. Vytíráš si prdel s těma ostatníma. Jinými slovy říkáš, že tihleti, tihleti si vytřou prdel s tamtěma! Tak já ti to povím, jaká hra kolem toho byla. Jaká špinavá hra kolem toho byla, kolik lidí bude bručet!‘“

--

Tahle ukázka, tahle Íčkova nezapomenutelná promluva je tady pro připomenutí, proč parlament volil prezidenta v roce 2008 naposledy. Erik Tabery, dlouholetý šéfredaktor Respektu a vzor profesionality v naší žurnalistice, byl tehdy přítomen dění v zákulisí a ještě toho roku o tom podal tuhle zprávu. Je to skvělá četba pro všechny zájemce o české politické dění a pro všechny, kteří lamentují nad přímou volbou. Uvidíte, že po jejím přečtení vás veškerá nostalgie po starých pořádcích opustí. Letošní kampaň je odporná, nevkusná a bizarní, to je fakt, ale míra zákulisních tlaků, intrik, výhrůžek a nechutného obchodování (mj. se stalinskými bolševiky) u obou Klausových voleb v člověku probouzela zoufalství.

Tabery pojal téma zeširoka, rovnou od roku 1918, ale jako správný Tabery zůstal čtivý a jednoduchým jazykem v krátkých kapitolách vystihnul jen to nejdůležitější. Ten široký záběr mu ale dovolil vyprávět, jak Masaryk nevítězil vždy přesvědčivě, jak měl Havel v roce '98 namále, za co všechno je třeba vážit si Petra Pitharta, a taky zamyslet se nad tou nadpřirozenou aurou, kterou v očích Čechů prezident má a která se u našich sousedů nevyskytuje. Uvědomil jsem si to znovu teď, když jsem se cestou na Sněžku už musel zeptat kamaráda, nespokojeného s jakýmikoli prezidentskými kandidáty: „A ty máš takovýhle požadavky dokonalosti i na osobu premiéra? Nemáš, aha. A není to divný, když je mnohem důležitější než prezident?“

I díky autentickým výpovědím přímých účastníků (poskytnutým často pod příslibem anonymity) je to jedna z nezajímavějších knih o našich soudobých dějinách, poutavá detektivka, u které víte, jak dopadne, ale stejně vás baví. A u fotek Tomkiho Němce si dopřejete i tu nostalgii.

--

„S dospíváním demokracie v obou republikách získaly význam jiné síly, osobnosti a instituce, které po Havlovi převzaly mnohé funkce. Nicméně nikdo nedokázal, a dokonce se ani nepokusil, převzít duchovní vedení země poté, co je Havel nechal ležet ladem. Právě v mentální oblasti je třeba vzor a nápomoc. Pro obě republiky stále platí Havlova diagnóza česko-slovenské společnosti, její sebedůvěry a morálky po padesáti letech střídající se diktatury: ,nanejvýš otřesená a zpustlá‘. Někdo musí umět lidem vysvětlit, že vypořádání se s proměnlivou národní minulostí je alespoň tak důležité jako směnný kurz koruny.“

26.12.2022

Kniha z roku 2008, kde Tabery analyzuje volbu českých a československých prezidentů. Se vším tím intrikováním a záklusními machinacemi.
Pokud vás zajímá česká politika, moc doporučuji nejen Hledá se prezident, ale i Taberyho Vládneme, nerušit a především Opuštěnou společnost.

Takhle, Tabery se netají svým postojem k tomu, kdo byl hodný a zlý, v tomto je tak na jednu stranu zmírněna objektivita díla, na druhou stranu tomu dodává právě to kouzlo.

Kniha vás přesvědčí o tom, že politika je jeden velký hnus (pokud jste si to teda náhodou nemysleli). Nátlak, machinace, náhlé podezřelé zdravotní indispozice, spousta ega, peněz a moci. Té především. Proto je tak důležité, aby lidi chodili k volbám. Protože názor většiny je prostě demokratických a nejspíš nejspravedlivější způsob, jak něco změnit. Společnost je pak totiž sama zodpovědná za ty, koho volí.