Hledá se prezident: Zákulisí voleb hlavy státu

17.02.2023

„Jak jednání občanských demokratů vypadá, zachytila i kamera. V záběru je zaskočený Bursík a jurodivý ministr vnitra Ivan Langer. Ministr vnitra na svého koaličního kolegu dlouho vášnivě křičí a mimo jiné říká: ,Ty prostě jsi schopnej zabít bobra, abys zachránil strom? Jo? Ty jsi schopnej udělat cokoliv, jít přes mrtvoly, přes to, abys jsi dosáhl svého! Respektuji to, že máš svého kandidáta, nicméně máš taky nějakou povinnost respektovat, aby došlo k nějaký shodě. Vytíráš si prdel s těma ostatníma. Jinými slovy říkáš, že tihleti, tihleti si vytřou prdel s tamtěma! Tak já ti to povím, jaká hra kolem toho byla. Jaká špinavá hra kolem toho byla, kolik lidí bude bručet!‘“

--

Tahle ukázka, tahle Íčkova nezapomenutelná promluva je tady pro připomenutí, proč parlament volil prezidenta v roce 2008 naposledy. Erik Tabery, dlouholetý šéfredaktor Respektu a vzor profesionality v naší žurnalistice, byl tehdy přítomen dění v zákulisí a ještě toho roku o tom podal tuhle zprávu. Je to skvělá četba pro všechny zájemce o české politické dění a pro všechny, kteří lamentují nad přímou volbou. Uvidíte, že po jejím přečtení vás veškerá nostalgie po starých pořádcích opustí. Letošní kampaň je odporná, nevkusná a bizarní, to je fakt, ale míra zákulisních tlaků, intrik, výhrůžek a nechutného obchodování (mj. se stalinskými bolševiky) u obou Klausových voleb v člověku probouzela zoufalství.

Tabery pojal téma zeširoka, rovnou od roku 1918, ale jako správný Tabery zůstal čtivý a jednoduchým jazykem v krátkých kapitolách vystihnul jen to nejdůležitější. Ten široký záběr mu ale dovolil vyprávět, jak Masaryk nevítězil vždy přesvědčivě, jak měl Havel v roce '98 namále, za co všechno je třeba vážit si Petra Pitharta, a taky zamyslet se nad tou nadpřirozenou aurou, kterou v očích Čechů prezident má a která se u našich sousedů nevyskytuje. Uvědomil jsem si to znovu teď, když jsem se cestou na Sněžku už musel zeptat kamaráda, nespokojeného s jakýmikoli prezidentskými kandidáty: „A ty máš takovýhle požadavky dokonalosti i na osobu premiéra? Nemáš, aha. A není to divný, když je mnohem důležitější než prezident?“

I díky autentickým výpovědím přímých účastníků (poskytnutým často pod příslibem anonymity) je to jedna z nezajímavějších knih o našich soudobých dějinách, poutavá detektivka, u které víte, jak dopadne, ale stejně vás baví. A u fotek Tomkiho Němce si dopřejete i tu nostalgii.

--

„S dospíváním demokracie v obou republikách získaly význam jiné síly, osobnosti a instituce, které po Havlovi převzaly mnohé funkce. Nicméně nikdo nedokázal, a dokonce se ani nepokusil, převzít duchovní vedení země poté, co je Havel nechal ležet ladem. Právě v mentální oblasti je třeba vzor a nápomoc. Pro obě republiky stále platí Havlova diagnóza česko-slovenské společnosti, její sebedůvěry a morálky po padesáti letech střídající se diktatury: ,nanejvýš otřesená a zpustlá‘. Někdo musí umět lidem vysvětlit, že vypořádání se s proměnlivou národní minulostí je alespoň tak důležité jako směnný kurz koruny.“

26.12.2022

Kniha z roku 2008, kde Tabery analyzuje volbu českých a československých prezidentů. Se vším tím intrikováním a záklusními machinacemi.
Pokud vás zajímá česká politika, moc doporučuji nejen Hledá se prezident, ale i Taberyho Vládneme, nerušit a především Opuštěnou společnost.

Takhle, Tabery se netají svým postojem k tomu, kdo byl hodný a zlý, v tomto je tak na jednu stranu zmírněna objektivita díla, na druhou stranu tomu dodává právě to kouzlo.

Kniha vás přesvědčí o tom, že politika je jeden velký hnus (pokud jste si to teda náhodou nemysleli). Nátlak, machinace, náhlé podezřelé zdravotní indispozice, spousta ega, peněz a moci. Té především. Proto je tak důležité, aby lidi chodili k volbám. Protože názor většiny je prostě demokratických a nejspíš nejspravedlivější způsob, jak něco změnit. Společnost je pak totiž sama zodpovědná za ty, koho volí.

16.07.2021

Jelikož téma volby prezidenta v moderní historii České republiky zpracované ještě nebylo, je Taberyho kniha de facto tím jediným pořádným pramenem, k němuž se lze obrátit. A nutno říct, že svou práci udělal důkladně, a i když viditelně straní Václavu Havlovi, dá se jeho práce považovat za poměrně objektivní. K tomu přispívá i několik neznámých výpovědí, které byly pochopitelně zveřejněny pod zárukou anonymity, které ukazují nové skutečnosti a poskytují trochu jiný náhled na již známá fakta. Taberyho novinářská minulost je znát, protože všechno je čtivé, psáno jednoduchým jazykem a kapitoly jsou krátké a vystihují jen to nejdůležitější. Navíc autor neopomíjí ani ohlasy svých kolegů na jednotlivé volby a hodně detailně nahlíží do jejich zákulisí. Knihu je dobré číst s odstupem několika let, kdy už emoce vychladly a na některé události je možné nahlížet s nadhledem. Je smutné, že komunistická strana byla hlavním hybatelem především Klausovy volby, což leccos vypovídá o ní samotné i o Klausovi, bohužel ale z toho je málokomu úplně dobře. Po přečtení knihy si většina čtenářů jen utvrdí názor, že přímá volba prezidenta, jakkoli s ohledem na ústavu zbytečná a přeceňovaná a s vědomím, kdo v ní vyhrál, je to nejlepší možné řešení, protože ono nechutné obchodování, výhružky, ať už reálné, nebo nikoli, neskutečné podlézání komunistické straně i celé divadlo kolem volby jsou přesně tím, co občan opravdu sledovat nechce. 80 %

08.02.2021

Kniha je výborná pro důkladné připomenutí prezidentských voleb v České republice, především těch, ve kterých byl zvolen Václav Klaus. Hodnotu vidím v poctivém popsání průběhu, politických vyjednávání, i zákulisních dohod a osobních svědectví. Mínusem je místy novinářská úroveň. Jakkoliv Taberyho vnímám jako jednoho z našich lepších novinářů, v knize si nejde nevšimnout, komu pan Tabery fandí, kdo jsou ti hodní, a kdo ti zlí. A tak se semtam nevyhýbá tomu, že si některá fakta rovněž trochu přizpůsobuje, zjednodušuje, případně idealizuje. U medailonků prezidentů Československa, mnohdy dost zjednodušených, se to dá pochopit, jsou to přecejen rychlosondy bez nároku na ucelenost. Ale u devadesátek by měl být autor opatrnější. Příklad za všechny: Když Tabery líčí, jak Havel v Rudolfínském projevu pranýřoval morální úpadek a zavírání očí před korupcí, což se mělo dotknout Václava Klause tak, že na Havla definitivně zanevřel, zapomene zmínit fakt, který je mu jistě znám, a sice to, že celý Rudolfínský projev byl prošpikován narážkami na Klause v osobním smyslu - odkazy na "rozmazlené jedináčky", "namyšlené premianty" a podobně, což bylo tím důvodem, který Klause vedl k definitivnímu odklonu, a nikoli primárně to, co uvádí Tabery. Havla bere Tabery v ochranu, kdežto Klause nešetří.
Nicméně pokud pomineme tyto jasné antipatie (na druhou stranu, postoje pana Taberyho jsou známé, a bylo by zbytečné je křečovitě skrývat), jako kvalitní popis voleb lze knihu jistě doporučit. Historici zatím tuto dobu ještě řádně zpracovanou nemají.

08.08.2018

Jako puberťák, co všemu rozuměl nejlépe, jsem se zaujetím sledoval poslední parlamentní volbu prezidenta v roce 2008 - Švejnar vs. Klaus. Fandil jsem Švejnarovi, vnímal jsem ho jako svěží vítr. A to i přesto, že jsem nemohl přijít na jméno jeho největšímu podporovateli, Paroubkovi. Z kontinuálního zpravodajství ČT24 se potom divák začal dozvídat informace o zastrašování na záchodech, kulkách v dopisech a ve velkém pak vypukla kauza Hledá se Zubová. Paradoxně tahle zkušenost podnítila můj zájem o politické dění.

Taberyho kniha pak ukázala ještě víc. Snad i to, co jsem vědět nechtěl, a to de facto rozhodující vliv komunistů na (minimálně Klausovo) zvolení. Zejména popis toho, jak si komunisté ve své roli jazýčku na vahách lebedili v roce 2003 při rozhodování mezi Pithartem a Klausem, to bylo něco nechutného. Naplno se navíc ukázalo, že komunistům nikdy nešlo o program - upřednostnili jednoho z politických architektů divoké privatizace a pravičáka jak poleno před středovým kandidátem (a disidentem), a to jen proto, že první z nich byl ochoten se jim podbízet. O funkci tak stál, že pro ní byl ochoten popřít své dřívější názory.

Netušil jsem ani, jak namále měl Havel při volbě v roce 1998. Volby Masarykovy pak k mému překvapení také nebyly tak přesvědčivou záležitostí, jak jsem se (neinformovaně) domníval. Kniha poskytuje velice zajímavý exkurz do historie a z dnešního pohledu a zkušeností z přímé volby to vypadá, že jsme jen přešli z deště pod okap.

14.09.2017

Poctivě jsem se prokousala celkem objemnou knihou. Úvod se vzpomínkami na dobu vlády T.G.Masaryka a posléze E.Beneše byly milou vzpomínkou na poměrně klidné roky mladé republiky. Přešla hektická doba po roce 1989 a vyrojila se spousta mužů chytrých, chytřejších a nejchytřejších a nastala doba pomluv, osočování a intrik. Je to období výměny něco za něco, obyčejné kšeftaření a to nic nenapovídá o kvalitě našich představitelů ani o zmoudření českého národa. Smutná bilance.

09.04.2013

Výborná kniha. Jsou tu hezky vysvětlené souvislosti všech prezidentských voleb v Československu a v České republice. Navíc je kniha doplněná fotografiemi.