Populární knihy
/ všech 9 knih
Nové komentáře u knih Eva Melmuková
Patent zvaný toleranční
„Otevřela jsem knížku den před státnicemi, takže jsem ji hodlala spíš prolistovat, ale nakonec jsem ji přečetla se zájmem. Toleranční patent je pro autorku východiskem k pojednání o českých prostestantech, žijících do roku 1781 v ilegalitě, a o jejich postupném začlenění do společnosti během toleranční doby, tj. do 60. let 19. století.
Eva Melmuková hojně cituje z protokolů, jež pořizovaly komise při evidenci protestantského obyvatelstva. A protokoly jsou vždycky zajímavý pramen, jelikož nám umožňují nahlédnout do myšlení a vyjadřování (většinou prostých) lidí, kteří by po sobě žádné egodokumenty nenechali. Konkrétním "příběhovým" sondám na základě těchto dokumentů ovšem předchází obecné pojednání o náboženských poměrech českých zemí a osvícenských reformách, díky čemuž je knížka přístupná i pro laika.
Na "Patentu" je znát, že autorka působila coby duchovní protestantského sboru. Některé její komentáře mi přišly až příliš emotivní, historické postavičky nekatolíků se jí jevily apriorně sympaticky, rozhodnutí některých osob přihlášených k protestantismu vrátit se zpátky ke katolictví vždycky interpretovala jako důsledek nátlaku a zastrašování (bez další pramenné opory) atd. Dějiny pojímá teleologicky, jako linii neomylně až "úmyslně" spějící od těžkých časů k prosazení lidských práv a osvobození její církve.
Na druhou stranu... když čtu marxistického historika, taky počítám s tím, že bude psát marxisticky, a logicky mu to nevyčítám, takže nebudu paní Melmukové vyčítat její křesťanskou ideologii. Práce je to i tak poctivá, vědecky objevná a čtivě napsaná. S některými dílčími předpoklady lze asi nesouhlasit (kontinuita protestantských sítí od Bílé hory do Tolerančního patentu? - což je námitka doc. D. Tinkové, ne moje), ale celku to neubírá, kolegům studentům klidně doporučuji. :)“... celý text
— JulianaH.
Ohlasy padesátých a šedesátých let
„S autorkou sjem se potkala osobně, její syn mě učil na vysoké a v rámci předminulého letního kurzu se školou jsme se vydali na jejich faru a kostelík v Moravskoslezkém kraji. Knihu básní mám tedy od ní darovanou a i podepsanou. Myslím si, že si nikdo již nedokážeme přestavit dobu 50. a 60. a co v ní lidé prožívali. Z básní je cítit beznaděj, smutek, ale i naděje. A jak říká autorka v předmluvě, je potřeba nezapomenout a poučit se z chyb minulých.“... celý text
— Lusa
Patent zvaný toleranční
„Nedá se očekávat, že by tato kniha byla hromadně čtena. Je napůl vědecká, i když je zde patrná snaha o co nejvíce srozumitelný jazyk i pro historiky amatéry.
SPOILER!
Jak známo, Josef II. se stal vládcem v době, kdy ideový monopol brzdil možnosti ke zlepšení hospodářské prosperity. Toleranční patent vydal 13. 10. 1781. Tato kniha mimo něj skýtá mnohá data a události, které je dobré si připomínat. Uvedu alespoň pár z nich. Na území Habsburské říše byla do roku 1624 všechna nekatolická náboženství právně nelegální. V roce 1753 zakázala Marie Terezie prodávat duchovenstvu v kostele i před ním voskové svíce a obětní figurky. Důvodem byla ochrana pro podnikání občanských voskařů. V roce 1767 byl zrušen takzvaný zpovědní krejcar, který bylo povinné odvádět při zpovědi kněžím. Ještě snad jedna informace. Dne 31. 12. 1780 byly zrušeny náboženské komise, které vyhledávaly a obracely kacíře. Další jejich výsadou bylo pálení knih.
Knihu doporučuji.“... celý text
— Česneksmedem
Patent zvaný toleranční
„Supr, skvěle se četlo, doporučuji! A našla jsem tam zmínku i o mé malé vesničce! Za to velké plus :)“
— oolinkaa
Eva Melmuková knihy
Štítky z knih
historie, dějiny památky Morava Česko, Česká republika Čechy reformace světice světci církevní památky stát a církev
Melmuková je 1x v oblíbených.