• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Eva Rheinwaldová

Jak vychovat šťastné dítě

„Tohle vážně ne. Kecy kecy kecy. Působilo to na mě jako slátanina myšlenek autorky. Navíc na dnešní dobu samozřejmě dost zastaralé.“
— Nicole_picole

---

Jak vychovat šťastné dítě

„Kniha se mi velmi líbila. Mohu doporučit.“
— MartinaB78

---

Rodičovství není pro každého

„Velmi zajímavý pohled na rodičovství a vztah rodičů a dětí. (2012)“
— lencin

---

---

Rodičovství není pro každého

„Velmi upřímná sdělení autorky. Ať se nám to líbí nebo ne, ve velké většině má autorka pravdu. Ale můžeme si lhát do kapsy a nesouhlasit. Tuto knihu bych věnovala určitě mnoha lidem.“... celý text
— 9542

---

Rodičovství není pro každého

„Knihu jsem získala v dobročinné aukci – nikdo tam o nic neměl zájem. Často jsem takto získala skvělé knihy, ale to bohužel není případ tohoto titulu. První kapitoly, kde se autorka rozepisuje o tom, kdo by měl mít děti a kdo naopak ne, zabývá se "kvalitou matek" či rodičů vůbec a tvrdí, že lidstvo je o 3 miliardy "přemnožené" (kniha vyšla v roce 1991, kdy na Zemi žilo něco přes 5 miliard lidí), mě místy rozpálily do běla, v lepším případě jsem jen nevěřícně zírala. Také např. autorčino tvrzení, že prarodiče nejsou vhodnými osobami pro výchovu dětí, protože jsou o dvě generace starší, zdrženliví k různým technickým novinkám, dětem vše dovolí a "vykrmují" je nezdravými potravinami, mě nadzvedlo ze židle. O pár stránek dál ovšem autorka píše, že má ráda staré lidi a jejich moudrost. I na mnoha jiných místech si autorka ve svých tvrzeních zcela jasně protiřečí. Na jedné straně považuje za důležité, aby byly děti od útlého věku seznamovány s tím, jak rozeznat dobro od zla, ale v závěru knihy považuje autorka za nevhodné, aby děti četly knihy, v nichž tyto síly vystupují, protože líčí situaci příliš černobíle. Knihy mají být dle ní dětem vybírány tak, aby v nich vystupovali pouze charakterní hrdinové. Takže milí rodiče, má-li Vaše dítě ve své knihovničce klasické české pohádky (neřku-li pak německé či jiné s různými negativními postavami), Letopisy Narnie, dobrodružné knihy od K. Maye, Tři mušketýry nebo něco podobného, raději to vyhoďte - alespoň to by vyplývalo z autorčiných doporučení. Ač autorka se v některých částech knihy ohání věděckými autoritami, zrovna různá silná, či spíše extrémní tvrzení vycházejí z neznámých zdrojů. Ano, může jít o názor autorky – ale i to by mělo být uvedeno, jestliže se kniha tváří jako odborný návod na pozitivní změnu v lidské společnosti. Jediná část, kterou na knize považuji za hodnotnou, jsou kapitoly o prenatálním vývoji dítěte, zejména o vývoji duševním a o možnostech komunikace dosud nenarozeného dítěte s rodiči. Autorka vlastně postavila knihu na výsledcích různých experimentů a na vlastních zkušenostech s pacienty, jimž pomocí hypnózy a vzpomínek na jejich rané období života pomáhala překonat mnohá traumata. Bezesporu by se ovšem k tématu našla i další, navíc novější literatura. Rozhodně nepolemizuji s autorkou o tom, že náš svět není ideální a množství různých problémů se spíše prohlubuje. Také je pravda, že rodičovství je důležité poslání a zasloužilo by si větší společenské ocenění i podporu. Ale mnohé autorčiny nápady mi připadají jako utopie, další pak jako vyloženě škodlivé. Opravdu nevím, jak by chtěla humánním způsobem dosáhnout toho, aby někteří lidé děti neměli. Charakterizuje je jako "spodinu" společnosti (v uvedeném případě americké), ale kupodivu nejde jen o kriminální živly, ale dle autorky i o méně vzdělané a méně inteligentní občany nakupující levné potraviny v supermarketech. Nad tím, že možná jde o lidi s nízkými příjmy, protože třeba vykonávají špatně placená zaměstnání, se však již nezamýšlí. Stejně tak autorka brojí proti agresi, násilí, hračkám s militantním obsahem apod. – to je jistě správný postoj, pokud by ovšem nebyl dohnán do extrému. Autorka zjevně považuje za násilí jakékoli použití hrubé síly, přičemž nerozlišuje, zda jde o útok nebo obranu. Navíc, její snaha cíleně vymýtit jakékoli stopy agresivity (např. tím, že se budou rozmnožovat jen lidé neagresivní) by mohla paradoxně skončit tak, že skupiny různých teroristů a extremistů vyhubí cíleně "pěstovanou" neagresivní část lidstva. Bohužel historie nás učí, že mnohé mírumilovné a vysoce rozvinuté civilizace zanikly po nájezdech "barbarů". Mírné, neagresivní typy lidí mají nezřídka problém bránit sebe nebo své blízké - a na přímý fyzický útok nic jiného než fyzická obrana neplatí. Ano, souhlasím, že děti by měly být vychovávány k úctě a lásce k jiným lidem a k tomu, aby nevyvolávaly konflikty, ale každý má právo chránit svůj život, je-li napaden, a použít přitom i násilí. Tímto se autorka v podstatě nezabývá - tak nějak předpokládá, že lidstvo bude jednoho dne "lepší" a asi pak už žádná fyzická obrana nebude potřeba... no, možná, že kdyby knihu psala o pár let později, mluvila by jinak. Každopádně autorčina představa o "pěstování nového člověka", tak, jak ji ve své knize popsala, mi připadá nesmyslná. K velmi nízkému hodnocení, které knize uděluji, přispěla i otřesná jazyková kvalita publikace. Chápu, že pokud autorka strávila mnoho let v Americe, kde i vystudovala, mohlo pro ni být obtížné sepsat knihu v češtině. Ale od toho jsou korektoři, aby podobné nedostatky odstranili.“... celý text
— BabaJaga11