Nové komentáře u knih Everett True
Nirvana: Pravdivý příběh
„Nó, četl jsem snad všechno, co u nás o Nirvaně vyšlo, a tohle mi přišlo nejlepší. Jasně, že pro povrchní známost stačí mírně melodramatické Těžší než nebe, ale...“... celý text
— Cojekomupotom
Nirvana: Pravdivý příběh
„Je to poměrně podrobný popis oné éry grunge, ale neřekl bych, že je to nějak extra náročné, či nepřehledné čtení. Autor se snaží zasadit Nirvanu do dobového (a dobového hudebního) kontextu. Zkrátka grunge nebylo o tom, že by Nirvana pařila s Pearl Jam a už vůbec ne s Axlem Rosem :-) A spíše než Seattle si dejte do hledáčku Tacomu. A vůbec se dozvíte o spoustě super kapel, které se ne vždy vyskytovaly v žebříčcích hudebního průmyslu, ale Kurt je měl tisíckrát radši.
A až to dočtete, tak si možná postesknete, že jste nemohli být na festivalu Reading 1992 a třeba s sebou mlátit v blátě při poslechu Teenage Fanclub.
A ještě lépe, třeba vás to nakopne chytnout kytááááru a zkusit nějakou tří akordovou vypalovačku.“... celý text
— TomOshibana1991
Nirvana: Pravdivý příběh
„Napsáno neskutečně únavným stylem, který rozebírá každý sebemenší detail snad až na atomy! Občas jsou tu i takové šílené odbočky, při kterých jsem si říkala ,,co to má sakra s Nirvanou společnýho?" V době kdy jsem tuhle knihu zkoušela číst jsem Nirvanu měla ráda, ale i tehdy to na mě bylo moc. Kniha putuje do nepřečtených. Nehodnoceno.“... celý text
— veronica 01
Nirvana: Pravdivý příběh
„Takovej průměr. Na mě tam bylo až moc informací, kolikrát jsem se dost často ztrácela, vím, že tuhle knihu už si nebudu chtít přečíst víckrát. Těžší než nebe se mi líbila daleko víc a Courtney L. nenávidím zase o hodně víc! :-D Od poloviny mě kniha už vůbec nebavila a musela jsem se vážně nutit, abych jí dočetla... co je a co není pravda těžko říct, ale autorovi teda moc nevěřím a je mi dost nesympatickej...“... celý text
— CarolC
Nirvana: Pravdivý příběh
„Pro pravého fanouška Nirvany povinnost! Pokud se opravdu chcete něco dozvědět, nečtěte Těžší než nebe, které je plné slátanin. Everett True je novinář, který vlastně celé grungové hnutí proslavil .. bez jeho článků v britském tisku by kapely Sub Popu možná dodnes stále hrály pouze v zapadlých klubech v Seattlu! Po celou tu jedinečnou éru byl v blízkosti těchto kapel, byl blízkým přítelem Kurta a Courtney, byl to on, kdo dovezl Kurta na jeviště na festivalu v Readingu v roce 1992. Kdo jiný by měl napsat opravdu upřímnou knížku o grunge a o Nirvaně? Je to bichle, ale je to procítěná kniha plná autentických rozhovorů .. díky ní se cítíte jako byste opravdu prožili ty úžasný chvíle plný nespoutaný muziky. Díky, Everette, díky, že je ta kniha tak tlustá, škoda, že nemohla být ještě delší, škoda, že grunge netrval ještě o trochu déle!
„Když ho lidi pomlouvají a říkají o něm ty divný věci, že byl depresivní a podobně, odpovídám, že já jsem ho takhle neznal. Znal jsem milého, pohodového, zábavného, trošku zvláštního a nepředvídatelného člověka, který skládal skvělé písničky. V jeho duši se ovšem skrývalo ještě jedno, temné Já, ale to bylo jenom součástí Kurtovy osobnosti. Jeho lepší Já bylo doopravdy hodně cool. O tomhle Kurtovi se skoro nepíše. Člověk, kterého jsem já znal, byl jedním z nás. Byl to náš bratr. Ne rocková hvězda. Kurt byl podivínský, výstřední, ztřeštěný punkový dítě.““... celý text
— mySaints
