Gerhard Tötschinger

Nové komentáře u knih Gerhard Tötschinger

„Moc mi nesedl styl, kterým byla kniha napsaná. Čekala jsem něco zajímavějšího ze života Habsburků a jejich profesí, kterým ostatně měla být kniha věnovaná. Ale spíš mi připomínala nudnou dějepisnou knihu, plnou dat a jmen (často navíc ne moc známých a nepodstatných), ale vyloženě okolností ohledně těch profesí se čtenář dozví docela málo. Zkrátka se to kolem tématu točilo poměrně málo a navíc mi to místy přišlo vcelku zmateně napsané. Zpětně si toho z knihy kvůli tomu moc nepamatuju.“... celý text
— Thalin

Habsburkové a jejich profese

„Gerhard Tötschinger se zcela jistě nezařadí mezi mé oblíbené autory. Jeho styl psaní mi nesedl. Kniha na mě působí, jako by ji psal z donucení, z povinnosti. A i když si jistě vyžádala mnoho úsilí a důkladnou přípravu, působí odbytě. Autor v knize zmiňuje poměrně dlouhou řadu arcivévodů, o kterých běžný čtenář slyší třeba i poprvé v životě. Pro čtenářovo pohodlí by tak knize pomohlo přidání obrazové přílohy, která by vyjasnila příbuzenské vztahy. Téma knihy bylo z mého pohledu naplněno tak z 50 %, což je také mé hodnocení. Škoda, asi jsem se na knihu příliš těšil a měl tak přehnaná očekávání.“... celý text
— soles

Habsburkové a jejich profese

„Není profese jako profese. Dost jsem toho věděla už z dřívějška, ale něco pro mne bylo novinkou. Jsem vždycky moc ráda když se dozvím něco nového.“
— Dandulka

Habsburkové a jejich profese

„Zvolené téma zní velmi lákavě, bohužel však kniha zas tak mnoho nového nepřináší. Shrnutí již známé problematiky či lépe řečeno vypíchnutí jedné problematiky ze série známých či méně známých životopisů by samozřejmě nebylo nežádoucí, nicméně autor zvolil poněkud nešťastnou formu a to hned ve dvou ohledech. Jednotlivé kapitoly se alespoň dle názvů vždy zabývají jedním odvětvým profesí Habsburků. Nicméně autor se často nechává unést jednotlivými životopisy natolik, že čtenář často tápe, proč čte v kapitole o námořnicích již deset stran o jakém si lovci apod. I sledování jednotlivých osudů je poněkud zmatečné, tak například v kapitole, která se jako celek věnuje Františku Štěpánu Lotrinskému, se z neznámých důvodů první čtyři řádky věnují Františku Josefu I. Čtenář se tak často neubrání myšlence: "počkat...cože?" Taktéž stylisticky je kniha poněkud zmatečná. Autor, ač primárně spisovatel, se po většinu času snaží držet roviny odborné literatury pregnatně citující z archivních zdrojů, tu a tam, ale najednou vstupuje do děje jeho "já" a obrací se průpovídkami ke čtenáři či přehrává dialogy z jeho bádání. Tato nejednotnost stylu čtenáře značně vytrhuje ze čtení a ač by se v beletrii mohlo jednat o dobré zcizovací prvky, do odborné literatury tyto floskule rozhodně nepatří. Autor by se tak měl již od prvopočátku rozhodnout, co, jak a o kom chce psát.“... celý text
— JeKa

Přejít na knížky autora