Nové komentáře u knih Héléne Berr
Deník
„Nebavilo, a to vůbec.“
— Noisette73
Deník
„To je skutečně DENÍK... Jelikož je zcela osobní, bez příkras a nic nebylo vypuštěno, občas jsem musela zapojit fantazii, "co tím chtěla básnířka říci"... Nicméně mnohé myšlenky v Deníku uvedené jsou velmi hluboké a vyběhla mi husina po celém těle. Přiznám se, že mě nenapadlo, že se holokaust týkal i Francie.“... celý text
— Netopyr07
Deník
„Překrásná kniha, autentické záznamy skutečné mladé ženy, která byla nesmírně citlivá, vnímavá, talentovaná a měla tu smůlu, že se narodila ve špatný čas a na špatném místě. Jinak by se nejspíš stala známou spisovatelkou, jak si přála. Při čtení jsem si opakovaně říkala, že kdyby Heléne žila v dnešní době, chtěla bych být její přítelkyní. Právě drobnosti z každodenního života způsobují, že získáte pocit, jako byste ji znali. O to víc vás zasáhne její osud.“... celý text
— martina.bella
Deník
„Héléne se v deníku o válce zpočátku zmiňuje jen okrajově. Z části je to nejspíš zapříčiněno tím, že se ji nejprve nijak osobně nedotýká a navíc prožívá svá osobní malá dramata a zvraty. Vlastní život ji zcela pohlcuje, jako mnohého mladého člověka a ona se tak soustředí na studia, první velkou lásku a svou rodinu více, než na hrůzu války, která je prozatím ještě dost vzdálená. Její hrůzy však brzy padnou i na její rodinu a přátele a ona se nakonec musí, stejně jako mnoho jiných potýkat s hrůzami, které válka přináší. Její klid a vyrovnanost i v těch nejnapjatějších chvílích ve mě vzbuzovali obdiv a zároveň hluboký smutek, protože jsem věděla, že navzdory veškerému odhodlání, nakonec válku nepřežila. Kniha se mi četla poměrně dobře, ale přiznávám, že někdy byly popisy událostí poněkud zdlouhavé a já bych se bez nich obešla, ale nepřijde mi správné odsoudit jako nezajímavé okamžiky, které pro jiného člověka znamenaly tolik.“... celý text
— Terry.89
Deník
„Deník dospívající jednadvacetileté ženy, hudebně nadané, vzdělané, inteligentní a vnímavé, která měla tu smůlu, že byla Židovkou v Němci okupované Paříži. Při čtení jejího deníku se dostáváme od řešení jejích dívčích vztahových problémů (které však deník provází po celou dobu, což je přirozené) se pomalu dostáváme k řešení životních údělů Židů ve Francii té doby. Sledujeme stud, s jakým nosí židovskou hvězdu, postupné omezování jejího života, kdy Židé mají postupně zakázáno navštěvovat kulturní akce, parky, nemocnice, a omezené vstupy do dopravních prostředků či prodejen. Postupně ji pak okupace bere i lidi kolem ní. Dokážeme se vcítit do jejích pocitů a sledujeme, jak většina lidí ani nechápe, co znamená být v té době Židem. Ironií pak je i to, že ona sama má problémy pohlížet na sebe jako na Židovku, když vždy na sebe pohlížela spíše jen jako na Francouzku.
Deník jako takový se dá rozdělit (kromě roku od 1942 do 1944) na tři hlavní části. V prvních cca 50 stranách téměř nepociťujete, že by měla okupace na Helene nějaký vliv. Prakticky řeší problémy, jaké by v určitém smyslu řešily dívky v jejím věku i v současnosti (vztahy, rodina, přátelé, studium). V další části začínají parzekuce na Židy mít vliv i na ni a její rodinu. Ve třetí části (cca od 250 strany) se pak Helene kromě popisování událostí dostává i k filosofování a rozboru, proč se to vše děje, kdy je vám již také jesné, že moc dobře ví, co ji čeká, pokud se dostane do rukou okupantům. Přestože si je toho nebezpečí vědoma, zároveň odmítá odejít na bezpečnější místo než je Paříž. Sama pak na toto své chování poukazuje a snaží se jej vysvětlit.
Jak hodnotit deník procenty? Je to těžké. Četl jsem ho z důvodu, abych se dokázal vcítit do někoho, kdo tuto dobu prožíval, a toho se mi dostalo dostatečně. Doufal jsem však i ve více informací ohledně historických událostí, čehož se mi dostalo méně. Proto dávám 4 z 5 hvězdiček. Na jiný způsob hodnocení jsem nebyl schopný přijít.“... celý text
— Hadati
