• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Zloději bezu - Hubert Klimko-Dobrzaniecki

Dá se o spletitých polských dějinách psát v hrabalovském duchu? Toto je příběh Tondy Baryckého a zároveň historie Polska minulého století v kostce. Další úspěš... detail knihy

Nové komentáře u knih Hubert Klimko-Dobrzaniecki

Zloději bezu

„nachádzam paralely s Mysliwského románom Kameň na kameni. Ale tento je tak trochu politicky nekorektný. Súhlasím, že je to kniha, akých sú mraky, ale vôbec to nie je také zlé, aby to malo tak nízke hodnotenie.“... celý text
— netopýr088

---

Zloději bezu

„Průměrná kniha z oblíbeného žánru "kruté století ironicky". Další Rankov či Denemarková. Zajímavé je samozřejmě téma, svým způsobem mi blízké (znám potomky Poláků přesídlených z Haliče do Dolního Slezska). Celkově to není špatné, ale také ne výborné. Postě průměrné. Co mi vadilo, byla rádoby archaická syntax. Nebo to je jen špatný překlad? Asi obojí...“... celý text
— Lexand

---

Samota

„Kratinké zamyšlení na téma, jak by si počínal šmoula Mrzout alias "nemám rád..." v reálném světě. Tady se jmenuje Bruno a dozvíte se, že nemá rád židy a nemá rád vegany a nemá rád pejskaře atd. . A snaží se získat čtenáře skrz nějakou shodu, což je docela možné, protože kdo má rád vegany, že? Jenže dál se kniha nepouští a nějaké "nemám rád..." nepřesahuje čtení prúměrných diskuzí pod denním zpravodajstvím. Zjevná snaha přiblížit se touhle jalovou kritikou úspěšnějším autorúm, kteří zpívají podobnou písničku, je velebením marnosti. Hlavním zaklínadlem Bruna má být samota, ale někdo kdo má rád samotu se usadí v zapadlé vesničce nebo se přihlásí na výzkumnou stanici v antarktidě. Bruno ale žije ve Vídni a ustavičně leze mezi lidi (aby bylo co kritizovat, hodnotit a posuzovat) a tím se ta myšlenková prázdnota tohoto díla završuje. Nemám rád mrzouty.“... celý text
— rabor

---

---

Samota

„asi si túto knihu nadinterpretujem, ale pre mňa ide o dielo, ktorým sa autor snaží komunikovať s rakúskou literatúrou, ktorá už od čias Thomasa Bernharda je plná spoločenskej kritiky, ale autor do toho vniesol sebe vlastné prvky.“... celý text
— netopýr088

---

Blázen

„Povídky o krásných nebo smutných bláznech coby kronika Bielawy, se kterou se navíc postupně proplétá osobní historie autora. Některé osudy byly tragické, ale čtení je to vždycky milé, hladivé, přeci jen je v tom trocha nostalgie a takového toho hřejivého nasvícení, které mají třeba filmy Jana a Zdeňka Svěrákových. Jako takové je to příjemná oddechová četba, občas historicky zajímavá (i když pro Slezany asi méně), příběhově ne moc překvapivá. Víc mě oslovila jen povídka Touha, byť popis politického kriminálu v 80. letech ("jsem politický vězeň, nemusím pracovat, sedím s umělcem z Chebu, který kopal tunel do Německa") by asi pamětníky nepotěšil.“... celý text
— InaPražáková