• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Inga Vesper

Nekonečně dlouhé odpoledne

„Z téhle knihy přímo sálá atmosféra horkého léta roku 1959 v Americe. Četla jsem ji v létě a ještě teď na ni vzpomínám. Dostala jsem přesně to, co jsem od knihy chtěla. Až mi bylo líto, že už je konec a případ se uzavřel. Prostředí bylo dokonalé. Příběh mě bavil a postavy se mi líbily. Doporučuji a moc doufám, že od autorky ještě něco v českém překladu vyjde.“... celý text
— ovsemzectu

---

Nekonečně dlouhé odpoledne

„Nevím, proč si v knihovně půjčuju detektivky, když už mě většinou nebaví. Vždycky se mi nějak samy přisunou do ruky. Tahle nebyla špatná, ale pro mne nekonečně dlouhá.“... celý text
— micha-ella

---

Nekonečně dlouhé odpoledne

„Detektivka trochu ve stylu Černobílého světa (který se mi líbil víc), napsaná čtivě, napínavá, jen na konci už to mírně skřípalo s realitou. Závěr by asi pro hlavní afroamerické postavy nebyl tak růžový. Celkem za pěkné tři a půl hvězdy.“... celý text
— Alma-Nacida

---

---

Nekonečně dlouhé odpoledne

„Přečteno - koupeno na základě vyššího hodnocení, asi jsem měla větší očekávání, dalo se číst, některé věci trochu méně pravděpodobné, no zvládla jsem dočíst do konce, ale pokud bude další kniha autorky, tak si ji nekoupím.“... celý text
— BlaV.

---

Nekonečně dlouhé odpoledne

„Výborné, moc jsem si román užila: velmi zapeklitý příběh ze "slunného" úhledného předměstí Santa Moniky, který začíná jako vyšetřování únosu jedné z žen, matek a manželek vyšší třídy tam žijících. Protože se ale příběh odehrává na konci 50. let, a v blízkosti LA, není nouze o rasismus, střety negrů a běloušů, propastné rozdíly mezi chudobou a bohatstvím, ošklivostí rozpadajících se čtvrtí a okulahodících rodinných domů, snaha o emancipaci žen - univerzitní vzdělání pro movité u dívek ano, ale jako součást policejního sboru ještě zdaleka ne. Stále se (doslova) nosily kloboučky, úhledné šatečky a rukavičky! Aspoň u tzv. vyšší společnosti, která neodmyslně skrývala nekonečně mnoho tajemství... A do toho rozpálené léto, zapalovaná vozidla a černoši jako obvyklí podezřelí. Černá mladá snaživá Ruby posluhující bohatým bílým a střádající na vysněná univerzitní studia, zajímající se o vyšetřovací principy, a detektiv středního věku, Yankee z Brooklynu, převelený s rodinou s téměř dospělými dcerami a emancipovanou manželkou (členkou jednoho z mnoha Sborů o povznesení ženy), nepodléhající rasistickým předsudkům a naopak pídící se po logice a dolující tajemství ze zamčených úst a myslí svědků. Mick se mi líbil moc, Ruby už méně. Britská autorka svůj americký příběh podala věrohodně, a přitom velmi čtivě, napínavě, vzletně i humorně (už tehdy se na šestiproudých příměstských dálnicích auta občas pohybovala jako "píďalky", a ne proto, že se koráby silnic zrovna lepily k roztavenému asfaltu). Nejen jako debut skvělé! Pozn.: po přečtení některých dřívějších komentářů mi to nedá - rok 1959 znamená konec 50. let, nikoli léta šedesátá...“... celý text
— soukroma