• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Jakub Hlaváček

Cestami zelených mužů

„Je to stejné jako s každou "povídkovou" knížkou, některé příspěvky se vám prostě líbí víc a jiné méně. Ale i u těch, které nepovídaly přesně to, co jsem chtěla číst, jsem se dozvěděla zase soustu zajímavého. I když to třeba nebylo úplně recht, podle komentáře pode mnou, který ale taky považuju za moc inspirující. Já jako Pražanda aspoň teď vím, kam přesně čučet, když budu procházet tajemným středověkým centrem. Zelený muž je prostě tak neuchopitelný, že si ho každý vykládá tak trochu podle svého. Já jsem naopak za druhé vydání ráda, protože to první je lehce nesehnatelné nebo v aňtících dost drahé, takže když jsem knížku zahlídla v knihkupectví, skočila jsem po ní jak ohař. Už jsem ve věku, kdy se mi naopak líbí, že určité věci jsou už navždy zahaleny rouškou tajemství a neodhrneme ji úplně, ať si bádáme, jak si bádáme.“... celý text
— Vidlička

---

Cestami zelených mužů

„Tak tohle jsem příliš nepochopila. Když kniha vyšla poprvé, bylo to oprávněná první vlaštovka, protože k tématu zeleného muže u nás do té doby nic moc nebylo. Ale uplynulo 13 let a naše vědění se posunulo dál. Není mi jasné, proč byla kniha vydána znovu, když nebyly v textu provedeny žádné změny v souladu s pokračujícím bádáním na toto velezajímavé téma. Jediný, kdo v novém vydání zveřejnil úpně jiné povídání, byl Matouš Jaluška, nejsem si však jistá, zda nám jeho nový text pomáhá proniknout k zelenému muži blíž. Drobné změny můžeme zaznament i v úvodní Cílkově kapitole, ale bohužel se od zeleného muže spíše vzdaluje, než by se mu přibližoval. Jak jinak si vysvětlit vyškrtnutí pasáží o Baradě a Gerase (vyobrazení mozaiky z Gerasy tak nedává v textu nového vydání příliš smysl), které se v 1. vydání alespoň snažilo odhalit nějaké předevropské kořeny či inspirační zdroje zeleného muže. Místo toho nám Cílek předkládá povídání o karbonském lese, které nemá s kulturním fenoménem do kamene tesané olistěné hlavy vůbec co do činění (lidsky samozřejmě chápu, že Cílek jako přírodovědec k vytváření podobných oslích můstků inklinuje, ale z vědeckého hlediska je to prostě nesmysl, když zvážíte, že v té době neexistoval nejen člověk, ale ještě ani savci jako takoví). Původní úprava (včetně obálky) mi připadala hezčí, elegantnější, navíc o zeleném muži z Norwiche, který je na obálce nového vydání, se v textu snad ani nemluví. V obrazové příloze se sice objevila pozvánka na korunovaci Karla III., není však nijak okomentovaná, což je škoda, protože pozvánka se zeleným mužem vyvolala v západních akademických kruzích poměrně ostrou, avšak podnětnou debatu. V dubnu 2023 o ní referoval Jiří Dynda v časopisu Religio (článek "Zelený muž krále Karla III." je dohledatelný na internetu). Je to jen můj dojem, nebo se autoři opravdu v zájmu zachování záhadnosti a tajemnosti tématu cíleně vyhýbají textům, v kterých "přihořívá" a záměrně odvádí naši pozornost do končin, kde je "samá voda"? Cílek se v této i v několika svých dalších knihách vyznává ze své lásky a celoživotní fascinace zeleným mužem (Makom, Krajiny vnitřní a vnější, Posvátná krajina,...), často se však pouští na tenký led. Například jeho fabulování o cypřiši, do něhož se pouští na stanách 22-26 je poněkud mimo, o této symbolice si můžeme přečíst více například v textu Aleše Mudry: K branám ráje a Jeruzaléma. Významy reliéfu na portálu klášterního kostela v Plasích v časopise Umění, roč. 68, č. 4 (2020), s. 350-364). Autorka jednoho z příspěvků, Michaela Ottová, se tematikou zelenéh muže zabývala i ve svých dalších textech, z nichž většina není v novém vydání této knihy vůbec zmíněna. Přitom jde o texty k zeleným muřům v českém prostředí zcela zásadní (kniha "Pod ochranou Krista Spasitele a svaté Barbory", článek "Na hranicích posvátného prostoru. Zelený muž v presbytáři kostela sv. Matěje v Horšicích", Pod Zelenou Horou, 14(26), č. 4, 2011, s. 6-9;) Divím se, že nebyli přizváni takové osobnosti, jako je třeba Aleš Mudra nebo Jiří Kroupa. Na závěr - zcela zásadní text poslední doby, bohužel jen v angličtině, představuje stať Ronalda Huttona "The Green Man" (najdete v časopise Journal for the Study of Religion, Nature & Culture. 2023, Vol. 17 Issue 2 - celé číslo vzniklo právě v souvislosti s diskusí, rozpoutanou korunovační pozvánkou Karla III.), kde jsou shrnuty a vysvětleny největší mýty a také vývoj fenoménu zeleného muže. Je tam vyvrácena spojitost s Jackem in the Green, Zeleným rytířem i Chidrem (čímž ztrácí na relevanci třeba kapitola Jakuba Hlaváčka). Jak napsala Mercia MacDermottová, hledači zeleného muže mají mít otevřenou mysl a být vnímaví i vůči zdánlivě nepravděpodobným stopám.“... celý text
— Sisssi

---

Asklépios

„Hermetický dialog, spolu s komentářem a úvodem (který se zabývá kontextem okolo lidí, kteří ho studovali v průběhu posledních staletí), nicméně text samotný, ač ne úplně jasného původu, byl vytisknut až v roce 1469 (ale napsán pravděpodobně ve 4. stol.), takže se, podle mě, člověk může jen domnívat, na základě některých nejasných, vynechaných míst, jestli v pozdním středověku do textu a jeho podoby nějak nezasahovala mentalita tehdy dost dogmatické, křesťanské doktríny, stejně jako se k textu samotnému staví i někteří křesťanští představitelé kriticky, nebo jej vnímají přinejmenším rozporuplně. Nicméně, mnohé z principů, o kterých tu Hermes vypráví, stejně jako všechny náboženské a filozofické výklady do dnešních časů, nemají natolik pevně daný výklad, aby se nedaly dezinterpretovat, nebo zneužít (tím nechci říct, že je tak tomu zde, koneckonců 'Asklépios' není nijak pevně daná "Bible hermetismu", ale jen dialog, nicméně můj dojem byl, že byl ovlivněn, upraven, místa jsou vynechána, nebo se jejich interpretace liší, řečtina / latina, hodně částí mi připomíná jisté biblické motivy), nejinak je tomu, když jsem se pokoušel číst Thovtovy Smaragdové desky, kde je výklad taky příliš obtížně uchopitelný, obskurní - i přesto jej jaksi, pokud patříte k oněm, pod povrchem cítíte.“... celý text
— JP

---

---

Asklépios

„Je mi líto, ale pro mne tato knížečka byla trochu zklamáním. Oceňuji kvalitní práci překladatelů a krátký historický úvod. Nicméně pokud jsem v tom textu hledal nějaké hlubší poznání a myšlenky, které by mne někam posunuly, našel jsem snad jen náznaky a něco, co možná může (ale nemusí) být torzem starobylé moudrosti. Pokud původní autor měl co sdělit, zajisté to byly věci takového charakteru, že je těžké je vůbec vyjádřit slovy. A tato prvotní potíž je ještě znásobena a sdělení zajisté značně rozmlženo překladem (patrně násobným), který se může snažit o technickou správnost a odhadování slov na základě kontextu, ale jehož tvůrci jistě nedisponují vhledem původního autora díla. Ve výsledku se nemohu zbavit dojmu, že mnohé dílo indické filosofie mne oslovuje více a je pro mne přínosnější než tento hermetický spisek...“... celý text
— asakz

---

Slabikář hermetické symboliky a čítanka tarotu

„Ač se kniha může zdát plytkým brakem v nepřeberném množství esoterní literatury, těžko se najde autor s větším vhledem do věcí okem viditelným i těmi za nimi. Velmi znale, však skromně, ponechává autor čtenáře nahlédnout do řeči symbolů a nabízí nitky k jejich pochopení, jež mohou vést dál jen žitím života s nimi na zřeteli. Není třeba zoufat, že ne vše se zdá hned jasné, po jistém čase návrat k této knize otevře nové horizonty pochopení.“... celý text
— v.mikesh