Nová kniha
Ekstase - Jakub Šponer
Jediná jistota je Ona. Ta, se kterou vede neustálý dialog. Ta, k níž se sbíhají všechny jeho myšlenky. Ta, kterou miluje. Co se s ní stalo? A jaký je jejich spo... detail knihy
Nové komentáře u knih Jakub Šponer
Ekstase
„S příběhem jsem se seznámila v audio formátu a velmi oceňuji projev D. Krejčíka, text byl najednou ještě mrazivější a údernější. Celkově hodnotím jako velmi silné tři nebo slabší čtyři, kloním se ke čtyřem, protože Jakubovi moc fandím. Jako úlet vidím propagaci knížky, z který jsem měla pocit, že se bude jednat o nějakou sentimentální hipster kýčovitou lovestory, což po přečtení knihy považuju za strašně zjednodušující, neúplný a hloupý. Pro mě osobně to byla dost zajímavá introspekce do prožívání osoby, jejíž vnitřní svět snad nemůže být jinačí než ten můj. Za hlavního hrdinu jsem si chvilkama dosazovala nějaké své známé a najednou jim trochu líp rozuměla. Občasný chaos a skoky mi přišly jako super paralela k protagonistovi, kterýmu se taky ze všech těch vjemů točila hlava. Jazykově super!!!“... celý text
— natymau
Ekstase
„Kniha se mi moc nelíbila… Trochu mi to přijde takové mlácení prázdné slámy“
— palka452
Ekstase
„Přiznám se, že jsem z četby Šponerovy prózy zklamán a na rozpacích. Bezesporu na tom má podíl určité vyšší očekávání – před časem jsem totiž zaregistroval z různých stran hlasy, že jde o knihu pozoruhodnou, nedoceněnou, neprávem opomíjenou atp. A koneckonců i tady na Databázi knih jsou odezvy vesměs kladné.
Po přečtení – a myslím, že bylo nepředpojaté a vcelku pečlivé, k řadě pasáží a formulací jsem se vracel a před závěrem se ještě jednou vrátil k první půlce – však bohužel musím konstatovat, že těmto ohlasům a nadšení z knihy příliš nerozumím. Potenciál bezesporu má (i proto nakonec dávám tři namísto původně plánovaných dvou hvězdiček), avšak hned na několika rovinách selhává či je zkrátka nedotažená.
Předně je to celková koncepce: Připouštím sice, že mi něco mohlo uniknout a jistě i uniklo, ale pokud by vyšla jen v podobě novelky či delší povídky, řekněme od části nazvané Hroucení II až do konce (tj. od s. 63 do s. 122), bylo by to mnohem silnější, uhrančivější, slovem – zdařilejší literární dílo. První půlka je mlhavá, nejasná, chaotická až asociativně nahodilá, což by principielně vadit nemuselo, kdyby zároveň nebyla nestravitelná, nudná a banální (či chcete-li: myšlenkově, emočně a umělecky povrchní).
Zadruhé mám potíž s jazykem. Je mnohdy toporný a neobratný, nešikovná volba slov, morfologie, nepřirozený slovosled, šroubované větné celky, prostě škoda, že redakce nezasahovala (resp. nezasahovala hojněji). Skoro si až říkám, jestli to neměl být nějaký autorský záměr, ale nenapadá mě k tomu jakékoli možné opodstatnění (a i kdyby, tak to zkrátka není patřičně funkční).
A konečně se v textu místy – naštěstí ne tak často a je to vada, kterou lze z mého pohledu přejít nejsnáze – objevovaly rozličné konvence, vyčpělosti a lacinosti: od toposů přes všemožné motivické jednotliviny až po dějové prvky rodem z nějakého neambiciózního seriálu či barvotiskové literatury, tj. málo věrohodné, a přesto jaksi schematické.
Nic z toho bych autorovi asi nevyčítal (ač myslím, že to nečiním nijak zvlášť příkře), kdyby to kompenzoval hloubkou reflexe, prožitku, citu či myšlenky. Náběhy k tomu tam jsou a takovou linku měl dle mého názoru prohloubit a koncepčněji rozvinout. Se vzpomínkami se to jistě snese, ale říznout to každou chvilku sny/polosny/pseudosny (či co to bylo), které vlastně ani nejsou moc zajímavé (kdejaký snář či zápisník snů je poutavější), bylo nešťastné a kontraproduktivní. Nicméně právě pro tyto vzácné náběhy nakonec tolik nelituju, že jsem si knihu koupil a prokousal se jí.“... celý text
— V_M
Ekstase
„Knihu jsem přečetl během 4 hodinové cesty vlakem, která díky elegantní a ojedinělé hře se slovy Šponera působila jako půlroční trip, který se mi možná jenom zdál. Jakubův styl psaní občas vyžaduje trochu víc soustředění jelikož prosté pravdy vykresluje velmi poetickým a malebným způsobem, který mě přinutil se čas od času pousmát nebo obdivně pokývat hlavou, protože popisuje pocity a velmi specifické situace, které znám, ale nenapadlo by mě je zformulovat, neb dokonce o nich v první řadě přemýšlet! Dost mi to otevřelo oči, co se týče českého rybníčku mladých postmoderních prozaiků. Díky Jakube“... celý text
— Novami42
Ekstase
„Ojedinělé dílo. Napsáno hezky lyrickým jazykem, které je stejně jako devízou, tak i slabým článkem. Stejně jako někdy jsi si text užíval, nastejno jsem v tom plul a byl ztracen.“... celý text
— Kopta
