James Huntington
1916 - 1987
Nové komentáře u knih James Huntington
Mým domovem je Aljaška
„Pěkné vyprávění o Aljašce a drsném trapperském dětství i životě. Některé historky byly přehnané (aneb kterak skolit 3 naštvané medvědy sekerou), občas si vypravěč protiřečil (lovím jen pro jídlo vs 118 vlčích kůží ulovených z letadla), ale to už patří k aljašskému líčení příběhů.
"Pořád jsem přemýšlel nad jednou podivností: proč je pro mne těžší naučit se žít mezi lidmi, než učit se přežívat v divočině bez nich? Kdykoliv jsem zavítal z buše do vesnic a měst, pořád se mně zdálo, že dělám něco špatně. Čím jsem byl starší, tím méně jsem měl chuť žít tam, kde jsou v dosahu plné regály obchodů. Lidé začali být pohodlnější a doléhalo to i na mne."“... celý text
— pajaroh
Mým domovem je Aljaška
„Skutečný příběh a dost drsné čtení. Pořád jsem si říkala, že z nás civilizace udělala strašné měkoty.“
— tereza1198
Mým domovem je Aljaška
„Moc krásné čtení. Mrzelo mě, jak rychle jsem se dostala na konec knihy. Je pozoruhodné, s jakou pokorou přijímal Bill všechno, co mu život přinesl. Nežehral na nepřízeň osudu ani si neztěžoval na krutost Aljašské přírody. Chápu, že tato kniha je a bude evergreenem.
PS: děti asi trochu rozmazluju, ale dám jim to přečíst. Snad si budou svého pohodlí trochu víc vážit (tedy alespoň po nějaký čas, než výchovný efekt vyprchá).“... celý text
— marvarid
Mým domovem je Aljaška
„Kniha, kterou by si měli přečíst všichni rodiče rozmazlující své děti. I přesto, že mu máma s tátou (stejně jako svým ostatním dětem) dali veškerou možnou lásku, měl Jimmy Huntington na Aljašce opravdu drsné dětství. Vyrostl z něj ale člověk, co se o sebe umí postarat - v divočině i civilizaci. A troufám si říct, že člověk se silným morálním kreditem. Líbí se mi také téma lovu - ne jen tak pro zábavu, ale pro obživu, sice pro kožešiny, zároveň však s využitím všeho a hlavně s myšlenkou zachování rovnováhy v přírodě.
"V malé plechovce jsem sebou nosil svíčku, svítil si na cestu závějemi a okolo mne jenom ticho. Ani jediné slůvko, zakňučení psa či jakýkoliv jiný zvuk v posvátném sněhovém tichu, které doprovázelo třeskutý mráz té zimy. V prosinci přituhlo ještě víc. Neměl jsem sebou teploměr a nevěděl, kolik je stupňů. Bylo mně však jasné, že v tomto počasí žádný pilot nepřiletí. Mrzlo jen praštělo, a přestože jsem celé noci udržoval oheň, nedalo se ve stanu spát jinak, než v rukavicích, parce a muklukách. Jednadvacátého, tedy v den, kdy měl přiletět pilot, uhodil snad nejhorší mráz za celou zimu. Zůstal jsem ve stanu a celý den poslouchal, jestli nezaslechnu motor letadla. Zahříval jsem se pohledem na třicet kuních a několik norkových kožešin. Byl to slušný úlovek a sliboval pěkné Vánoce pro mé děti."“... celý text
— Mijagi
Mým domovem je Aljaška
„Jedním slovem krása. Ať už jde o vykreslení krásné přírody na Aljašce, tak i silné příběhy, které Jimy i jeho máma během života prožili.“
— Filip24
