Jan Klecanda

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Jan Havlasa · pseudonym

česká, 1883 - 1964

Populární knihy

/ všech 77 knih
Píseň korálových útesův
Píseň korálových útesův
Ti kteří se nevracejí
Ti kteří se nevracejí
Roztříštěná duha
Roztříštěná duha
V kraji věčného jara
V kraji věčného jara

Nové komentáře u knih Jan Klecanda

Roztříštěná duha Roztříštěná duha

„Cestovatel Jan Havlasa nám dává možnost nahlédnout do prostředí japonského výtvarného umění prostřednictvím svých cest v roce 1912. Jeho průvodce v knize je pan Šimado, velký sběratel a znalec japonerií (výtvarné dílo japonského původu). Je ale také možné, že si Havlasa Šimadu vymyslel, jako vodítko pro knihu. Kniha je doplněna 80 Hokusaiovými ilustracemi a 8 krásnými dřevoryty Utamara Kitagawa a Hokusaie Kacušika. Jejich styl tzv. ,,obrazy prchavého světa" nám ukazují život většinou prostých japonských obyvatel a zajímavé scenérie krajin, kde se často vyjímá posvátná hora Fudži. Kniha z roku 1932 je vytištěna na kvalitním papíru a tisk 8 dřevorytů odpovídá vysoké kvalitě originálu. Havlasa se v knize snažil přiblížit čtenáři pocity japonských autoru, které prožívali při tvorbě svých výtvarných děl. V textu je cítit, že při psaní hodně vzpomínal a rozjímal nad svými grafickými listy, které si přivezl ze svých cest. Je to krásná kniha, i jako klenot a ozdoba knihovny.“... celý text
— novecento

Hledání neznámých veličin Hledání neznámých veličin

„:: Román Jana Havlasy Hledání neznámých veličin vydalo nakladatelství Sfinx v roce 1934 a bezelstně přiznám, že jsem po něm sáhl z důvodů prozaicky nízkých: zlákala mě totiž překrásná (v mém exempláři vevázaná) obálka od Jindřicha Štýrského. :: Od Havlasy jsem dosud četl jen dva cestopisy. Prvním je svazek Touha do dálky, obsahující solidní juvenilní Jižní perspektivy z cest po Itálii a skutečně skvělá a strhující Tatranská dobrodružství. Druhým svazkem bylo Malajské léto, které mě příliš nebavilo, byl to spíš takový záznam o delší hotelové dovolené, byť z exotické krajiny, tudíž i tak celkem atraktivní. :: Havlasa jako autor mě každopádně zaujal, takže se s ním chci postupně seznamovat. Jan Havlasa se jmenoval vlastním jménem Jan Klecanda (1883 Teplice 1964 Los Angeles). Byl bezesporu velmi zajímavou osobností. Psal cestopisy i dobrodružné a fantastické příběhy. Čerpal ze svých četných dlouhých pobytů v zahraničí. Jeho první zahraniční cesta - vyjma Slovenska - vedla v roce 1902 do zmíněné Itálie, o dva roky později byl v USA, kde poté i dlouhodobě žil. Rok pobýval v Japonsku, byl na Tahiti, v Číně, Singapuru či Indii. Stal se prvním velvyslancem Československa v Brazílii. Po návratu do Čech byl vyslán pod záštitou Společnosti národů do východní Asie, aby tam mapoval obchod s opiem. Pak žil se svou americkou ženou dlouhodobě ve Francii a nato v Monaku. Ještě během druhé světové války se stal velvyslancem v Chile. Dožil - po smrti manželky sám a bezdětný - v Kalifornii. Už tento výčet dává tušit, že Havlasův život byl bohatý a on sám by mohl být námětem na román. :: Nicméně román Hledání neznámých veličin mě vcelku zklamal. Začátek se ovšem jevil slibným. Román - či spíše sled příhod, který bohužel nespojuje silný příběh - je vyprávěn v ich-formě bohatým a dynamickým jazykem, prozrazujícím zručného spisovatele, leč slabšího konstruktéra jakési nosné fabule. Vypravěčem je po celou dobu americký Čech dr. Václav Malfous, obchodník s nemovitostmi. K vyprávění dochází při jeho návštěvě Staré vlasti. Zpočátku se zdá, že půjde o sympatickou duchařinu trochu snad stylem vyprávění v nejlepším duchu např. Karla Čapka, nebo o psychologický román. Malfous zpočátku líčí zejména své veselé i neveselé příhody s předtuchou, sugescí a jasnovidectvím. Jenže vyprávění nijak negraduje, jsou to spíše korále drobných epizod, které světácký Malfous při svém byznysu s pozemky a domy zažívá. Vypravuje drobné trampoty se ženami, příhody z návštěv u klientů, nevyhýbá se ale ani skutečně poutavým exkursům do oblastí vědy atd. Cenné jsou v knize líčení kalifornských reálií, které autor bezesporu důvěrně znal, pěkné je například s nadsázkou ale respektem pojaté vyprávění i o spiritistické senaci, která se vymkla aktérům z rukou. Autor prozrazuje znalosti filosofie i umění - skvěle rozvíjí například karikaturní vyprávění o fiktivním výtvarném směru vertiginism; rozuměj takovém pojetí malířské reality, které v divákovi vyvolává závrať. :: Celé by to vydalo na solidní soubor povídek, stačilo by je jen rozstříhat. Jako román nedrží však dílo pohromadě. Je to škoda, protože Havlasův jazyk je strhující, velmi živý, autor prozrazuje vysokou inteligenci. Leč v tomto případě byl text použit spíše jako pole pro uvolnění jakési (jakkoli sympatické) autorovy grafomanie. :: Havlasa byl autorem velmi plodným, seznam jeho děl má cca 60 položek, přičemž nepočítám nově uspořádané soubory starších děl. Pokud se nemýlím, tak poslední jeho kniha však vyšla v roce 1938 a pak už nebyl vůbec vydáván. Po roce 1945 zřejmě proto, že v Československu už nežil. Dnes patří k autorům vcelku pozapomenutým a já chci věřit, že neprávem. :: Štýrského obálka s dějem románu Hledání neznámých veličin souvisí jen okrajově, jde jen o jednu z jeho příhod, odehrávajících se navíc ve snu vypravěče a zmíněnou jen letmo. :: Přesto bych Hledání neznámých veličin doporučil ke čtení a osobně doufám, že v prozaickém díle Jana Havlasy se najdou i lepší kousky. Tak. :: :: ::“... celý text
— tomasblazek

České kolonie zámořské České kolonie zámořské

„Český spisovatel a cestovatel snil o českém koloniálním panství...území v západní Africe či na Kamčatce?? Českou Novou Quineu také zmínil.“
— Langobard

Past na slunce Past na slunce

„Román z roku 1933. Archaický styl i jiná gramatika, těžko se mi to četlo. Havlasa se zajímal o různé nevysvětlitelné jevy, pohyb ve čtvrtém rozměru, telepatii. Podobná je i Past na slunce. Přinejmenším donutí k zamyšlení. Přesto to nebyl můj šálek čaje a to nejen kvůli stylu vyprávění. Příliš mě neoslovila ani zápletka románu, na níž je trochu zajímavý a zvláštní pouze její závěr.“... celý text
— Inka063

Cesta kolem světa Cesta kolem světa

„Tady byl zážitek už držet v ruce tu brožovanou knihu z roku 1915 s pěknou mapou na obálce. Havlasa tu květnatou starou češtinou krásně popisuje cestu kolem světa se svou americkou manželkou. Je neuvěřitelné, jak krásné fotografie dokázal pořídit s fotoaparátem té doby. Nejpopisnější, ale i nejhezčí, jsou části věnované Tahiti a Japonsku, kde pár strávil nejdelší čas. U Japonska mě překvapila kritičnost a také fakt, že autor dokázal předpovědět válku s USA o Tichomoří, i když ještě ani nezačala první světová válka. Je obdivuhodné, že s manželkou dokázali strávit několik dní v tahitské džungli a i přespat venku v amerických horách, i když měli normální vycházkové oblečení. Je lehce smutno, že tehdá ještě byla místa toliko člověkem nezasažená, což už teď prakticky není. Balzámem na duši je číst o krajích a koloniích, která už sice dávno nejsou, ale vy můžete tak krásně o nich snít a s Havlasou tam vlastně i být.“... celý text
— Antoramix

Přejít na knížky autora