novecento komentáře u knih

Převozník: ,, Jednu věc jsem se v životě naučil: ničeho se nedrž. Máš krávu nebo koně a jsi jejich otrokem. Oženíš se a hned jsi otrokem manželky, jejich spratků a její matky". Dnes jsme se stali otroky své náboženské víry a dovedeme úspěšně nenávidět a zabíjet věřící jiných církví. Jsme otroky svých mobilů, komunikačních sítí a komerčního způsobu života. Z duchovního mystéria našich dědů se stalo mystérium našeho materiálna. Obraz pohanského stromu či sv. Václava vystřídal obraz ,,svatého McDonalda" Co nás čeká dále? Staneme se otroky umělé inteligence...

2 20.12.2024

Další dobrá kniha, kterou autor píše přes šablonu podobných dějů. Jen základní téma je jiné. Za mě již dost Enza Maclouda. Ale ten, kdo předešlé knihy nečetl nebude zklamaný.

3 11.11.2024

Za mě asi prozatím ze čtyř knih Petera Maye nejvíce čtivý příběh a napínavý až do konce. V závěru jsem předpokládal jako vraha starého doktora Grossmana, což byla moje chyba. Doporučuji.

4 02.11.2024

Přečteno: Vyrovnaný účet od Dicka Francise a jeho syna Felixe. Obdivuhodně napsáno s profesionálním nadhledem jezdeckého žokeje. Na druhém břehu stojící sázkaři a bokmakeři. Boj malých stánkařů proti velkým sázkovým společnostem. Podvody, různé triky a finty, také pěsti ve tmě a nože v břiše. Francisovi to umí skvěle napsat, někdy až moc odborně. Až se v tom někdy čtenář ztrácí.
Zimní zahrady: Silný příběh z obléhaného Leningradu 1941-1944. Muži umírají v boji, ale ženy se svými malými dětmi trpí daleko více. Jeden příběh z tisíce vám přiblíží lidské válečné útrapy, které jsou bohužel i dnes nekonečné. Dobře a autenticky napsáno.

02.11.2024

Tolik utrpení v jedné knize. A to ji jen čtete. Žít s hemofílií je těžký úděl mužů a ještě těžší u žen. V každé knize Petera Maye naleznete zajímavé osudy, ale také neuvěřitelné okamžiky, kdy Enzo opět uniká nástrahám smrti, jako kdysi nesmrtelný kapitán Kloss.

4 22.10.2024

Zajímavá kniha, která má čtenáři co nabídnout. Náhled do historie a výtvarného umění, poučení, napětí, filozofické myšlenky zabalené do královské deskové hry. Ta je zde vedena na snadno pochopitelné úrovni a navíc dobře laicky vysvětlená. Intriky stávajících obchodníků s uměním-galeristů jsou asi na celém světě stejné. Podobné zažijete při nakupování i v Praze, nebo Brně.
P.S. Španělský autor Arturo Pérez-Reverte určitě rád poslouchá jazzové gramofonové desky s Milesem Davisem, podobně jako já s Chet Bakerem. Jinak by nemohl napsat větu: ,,Miluji tě, trubko. Dnes v noci jsi se mnou zůstala jedině ty. Jsi tichá, nostalgická jako smutek, kterého mám plnou duši".

1 26.09.2024

Kniha zaujme čtenáře kteří mají rádi víno a vše co k němu patří. Příběh z vinařství nám dá nahlédnout do výroby vína a nelehké práci vinařů. Detektivní zápletka je místy napínavá, ale taky opět v závěru lehce přitažená za vlasy. Nesmrtelný Enzo opět unikl smrti, aby mohl čtenáře provázet dalšími díly. Je to nenáročné čtení, rád sáhnu po dalším díle.

5 16.09.2024

Knihu mi doporučil kamarád z Anglie, kde je Peter May populární, jako u nás třeba Alena Morštajnová. V městské knihovně jsem našel pět jeho knih. První díl se dobře četl a za dva dny jsem dosáhl jeho konce. Je to členité dobrodružné pátrání. Některé pasáže, zejména s Charlotte jsou velice povedené. Závěr v katakombách je až moc přitažený za vlasy. Celkově ale dobré napínavé čtení za ****. Uvidím, jak si Enzo povede dále?

6 09.09.2024

Pomocí dopisů a vzpomínek přátel se přiblížíte k známému malíři takřka na dosah. Poznáte jeho ctižádostivou povahu a cestu za hledáním osobitého stylu. Modelky, baletky a pradleny, ale žádné osudová láska, která by ho mohla provázet osobním životem. Měl strach, že by ho obrala o tvůrčí energii. Pokud hledáte Degase malíře, tak ho zde naleznete. Pokud hledáte Degasovu lásku. Zvolte knihu: Paní Degasová od Arthura Japina. Je zaměřena na období jeho nenaplněného vztahu se sestřenicí Estell Mussonovou De Gas a pobyt v New Orleansu roku 1872

Dvacet pět průměrných povídek, a jedna, která je opravdu excelentní. Krátká, ale velice emotivní. Kvůli ní jsem knihu po létech zpětně koupil. Jmenuje se In memoriam. Je o otci, který ztratil syna ve vietnamské válce. Určitě stojí za přečtení.

16.08.2024

Povedené nahlédnutí do nelehkého osobního života, dnes známého malíře, na přelomu 19 a začátku 20 století.,, Náš život nesmí určovat to, o co jsme přišli, ale to co nám zbývá".

1 12.08.2024

Když tvé prsty uchopí ucho hezkého malého hrníčku, můžeš se napít a možná se zamyslíš. Jaká byla cesta za touto porcelánovou krásou. Kolik různých lidí se z něho napilo lahodného čaje, nebo voňavé kávy. Co se všechno skrývá pod krátkým názvem ša-po Kysibl 1840 (šálek a podšálek vyrobila porcelánka v obci Kysibl, vzdálená 15 km od Karlových Varů. Od roku 1949 přejmenovaná na obec Stružná.
Žijeme ve zvláštní době. V kosmickém a atomovém století procházíme obchody se starožitnostmi a antikvariáty. Pátráme po starých gramofonových deskách, nebo jemném porcelánu, který má například značku zkřížené meče, což znamená: vyrobeno v německé porcelánce Míšeň. Pátráme po omšelých svědcích dávných věků, které se stávají jistotou, záchytným bodem nejistého dneška.
Kniha Dagmar Braunové: Porcelánová tradice je cesta za křehkou krásou porcelánu, který vznikal na našem území. Slovo český porcelán zní hrdě, ale výrobní závody stály většinou v karlovarsko-sudetském pohraničí. Tam byla v 19 století nejvíce slyšet němčina. Krásná kniha o osudech lidí, kteří porcelánky vlastnili a také o těžké práci těch, kteří v ní tvrdě pracovali. Je také bohatě ilustrována skvosty z našich muzei. Vzhledem k nízkému počtu kusů a obsahové kvalitě to bude za pár let velice ceněná kniha. Doporučuji.

1 06.08.2024

Lehké, oddychové čtení. Příběh, který vás zaujme. Doporučuji.

3 24.07.2024

Nadpis na začátku jedné kapitoly zní: Umění máme proto, abychom nezemřeli na pravdu-Friedrich Nietsche. V této obsáhlé knize najdete mnohem více reálné a smutné pravdy než umění. Pro některé bude ale Stehlík objevení malíře Carla Fabritia (1622-1654) Naštěstí jeho obraz nebyl zničen, ani ukraden. Visí stále od roku 1896 v Mauritshuisu, což je obrazárna nizozemského národního muzea v Haagu. Pro mě zbytečně mnoho stran a příběh, který je slepený z mnoha příběhů. Popisované alkoholové a drogové deliria by normální člověk nepřežil. Boris a Theo to ráno zapili lahví vodky a šli s ostatními spolužáky do školy (14-15 let) Dobře napsaná Pohádka, která má 733 stran. Přesto doporučuji.

4 27.06.2024

Před pár dny jsem potkal známou z protějšího paneláku. Ahoj, kde máš manžela s pejskem? On mi umřel a pejsek taky. A byl ještě mladý a zdravý, měl jenom 70 let. Začal kašlat krev a za měsíc byl mrtev. V tu chvíli jsem odpověděl: Nebe nezná vyvolených. Ještě ten večer jsem šáhl do knihovny a otřepanou knihu na jeden zátah potřetí přečetl. Vážný a kraso-smutný román (výstižný Hrabalovský výraz) je napsaný z lehkostí autorových knih. Téma nemůže být jiné, než o smyslu naplnění krátkého života a příchodu brzké smrti. Kniha vyšla v roce 1961 a Remarque ji zřejmě napsal pod vlivem události na v té době proslulém italském automobilovém závodě Mille Miglia (tisíc mil) tzv. Z Brescie do Brescie. viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/Mille_Miglia
Latinské: Carpe diem-užívej dnes a važ si života ztrácí v současné konzumní době ,,mekáčů s big hamburgery" na významu. Doporučuji, nejenom jako povinnou školní četbu. Film ,,Bobby Deerfield" s All Pacinem a Martou Keller je filmová světová klasika z roku 1977.
P.S. urguji marně duplicitu vložených recenzí. Hoši se ale více starají, zda je na profilech fotka oválná, nebo čtvercová...

17 12.05.2024

Velice emotivní čtení o strastech ( jeho nemoci a vyléčení leukémie), ale také o následném pěveckém vzestupu. Jeho fanoušci ho stále milují a dovedou své emoce ukázat.

2 23.04.2024

,,Netrap se nad tím, že jsme po létech u naší řeky našli cizí břeh....
Kdybych se neměl dožít svobody, chtěl bych být stéblem trávy u vody. Tam být až do tmy líbán třpytem pěn, svobodně zelenat se aspoň den. A jednou, když se z břehů vylil proud, s ostatní trávou v klidu polehnout,,
Hrubín si nepohrává s krásnými slovy, ale vypráví svůj příběh. V tom je jeho síla a taky půvab. Trávy je povedená a stále vyhledávaná sbírka básní.

4 14.03.2024

Na základě skutečného příběhu autor svého čtenáře provází Vídní na začátku 19 století. Zvrácenost lidských povah, peníze až na prvním místě, monarchie, která směřuje ke svému zániku. Mezi tím vším proplouvá mladý inspektor policie Anton Gindely. Haydnova hlava se nakonec nenašla a do jeho nového hrobu v Eisenstadtu byla k tělu vložena lebka, o které si kníže Esterházy myslel, že patří jeho milovanému skladateli. Teprve v roce 1954 byla tajně uchovávána relikvie-hlava-lebka navrácena zpět a uložena mezi Haydnovy kosterní pozůstatky v kostele. Také je pro mne nové poznání, že někdo vykopal a odcizil pár desítek let předtím i tělo Amádea Mózarta ze společného hrobu na vídeňském hřbitově sv. Marka? O tom již dnes ani nelze pátrat. Není to ani dobrá reklama pro uctívané hudební génie. Dnešní doba není o moc lepší. Nevím, kde se neustále stává chyba, že jsou někteří z nás lidské bestie.

2 14.03.2024

Kniha mi nyní s odstupem připomíná křížovku. Po přečtení více jak desítky propletených osudů nakonec čtenář zjistí, že tajenka, kdo byl zabitý muž v jezeře a jeho vrah není složitá a tajuplná. Propletenec socialisticko-kapitalistických tajných služeb a jejich praktik člověku stále nahání hrůzu. Číst stále krkolomná severská jména ubíralo textu na plynulosti. Ale za **** dobrý.

2 29.02.2024

Kniha čtenáři odhalí, že ani geniální člověk jdoucí za svým cílem, nemá jednoduchý život. Najdeme zde hodně autentických vzpomínek přátel, kteří stáli v té době poblíž a snášeli s Beethovenem jeho úspěchy i neúspěchy. Knihu z roku 1943 jsem vypůjčil v knihovně, ale budu ji hledat v antikvariátech, stojí za to, mít jí v knihovně. V úvodu knihy je odstavec básníka Otakara Březiny na motiv z Beethovenovy hudby:
To z dálky staletí van tichý v tvář mi nedých, tvých tónů byl to hlas pod okny duše mé, jenž na mne volal: Pojď, a v svitu září bledých a v zlatém dešti hvězd se koupat budeme.

2 07.02.2024