novecento komentáře u knih
Nemám rád Kingovy krvavé horory, ale tohle mě zaujalo. Nesmíte se zaleknout 725 stránek. Děj plyne a příběh se odvíjí. Ani se mi moc nezdá, že je to pohádka. Je tam hodně reality. Dobrou recenzi napsala níže paní ,,Witchann" tak si jí přečtěte. Doporučuji číst mládeži od 14 let, kdy může čtenář pochopit knihu jako celý, osudový životní příběh.
Osobní vzpomínky malíře Oldřicha Lasáka na svoje malířské studie na pražské akademii. Od roku 1905 studoval u profesora Bukovace a poté u Hanuše Schwaigra. Jeho dnes známí kolegové byli: Rabas, Blažíček, Grus a desítky dnes již neznámých osobností. Ty Lasák vyjmenovává, ale dnes jsou většinou zapomenuti. Proto si zde čtenář rád připomene jeho vzpomínky na známější osobnosti: Jožu Úprku, Adolfa Kašpara, Františka Kavana, Stanislava Lolka, Jana Konůpka, Bohumira Jaroňka, nebo Jiřího Wolkra. Většinou veselé příhody z malířského prostředí. Takové hezké pohlazení na duši pro milovníky výtvarného umění.
Životy dětí slavných osobností mívají často smutné osudy. Ani Jiří Pavel tátově nemoci neunikl. Svůj zoufalý boj o osobní podprůměrnou životní seberealizaci popsal v útlé knížečce. Najdete zde krátké vzpomínky na otce, matku a okruh přátel Oty Pavla. Také ale 80% zbytečných vět o ničem.
Tuto knihu doporučuji číst v létě. Po přečtení většina z vás nebude mít dobrý pocit a určitě poklesne zájem o lyžování. Obsah útlé knihy je v podstatě z 80% líčení lékařských záchranných akcí ze základny Mont Blanc Helicopters v lyžařském středisku Avoriaz.. Většinou zlomeniny, otřesy mozku-bezvědomí, ochrnutí celého těla po zlomeninách krční páteře, rozbité obličeje, úrazy malých dětí...Obdivuji velkou snahu a lékařské umění Kristiny Höschlové.,,Lidé bděte a neblbněte!!´´
Dobře napsaný román, ve kterém je Alice obklopena rodinou, milujícím manželem a dobrými přáteli. Ve skutečnosti je většina pacientů osamocena a odkázána při troše štěstí na domovy se zvláštním režimem ,,Alzheimer home´´ Co nás čeká, to nás nemine. Je dobré si zapisovat své zajímavé životní příběhy, alespoň na A4. Později se k nim můžete vracet. Mám jich nyní 68 a často se k nim vracím a tím ,,dobíjím baterky´´. Knihu doporučuji.
Převozník: ,, Jednu věc jsem se v životě naučil: ničeho se nedrž. Máš krávu nebo koně a jsi jejich otrokem. Oženíš se a hned jsi otrokem manželky, jejich spratků a její matky". Dnes jsme se stali otroky své náboženské víry a dovedeme úspěšně nenávidět a zabíjet věřící jiných církví. Jsme otroky svých mobilů, komunikačních sítí a komerčního způsobu života. Z duchovního mystéria našich dědů se stalo mystérium našeho materiálna. Obraz pohanského stromu či sv. Václava vystřídal obraz ,,svatého McDonalda" Co nás čeká dále? Staneme se otroky umělé inteligence...
Další dobrá kniha, kterou autor píše přes šablonu podobných dějů. Jen základní téma je jiné. Za mě již dost Enza Maclouda. Ale ten, kdo předešlé knihy nečetl nebude zklamaný.
Za mě asi prozatím ze čtyř knih Petera Maye nejvíce čtivý příběh a napínavý až do konce. V závěru jsem předpokládal jako vraha starého doktora Grossmana, což byla moje chyba. Doporučuji.
Přečteno: Vyrovnaný účet od Dicka Francise a jeho syna Felixe. Obdivuhodně napsáno s profesionálním nadhledem jezdeckého žokeje. Na druhém břehu stojící sázkaři a bokmakeři. Boj malých stánkařů proti velkým sázkovým společnostem. Podvody, různé triky a finty, také pěsti ve tmě a nože v břiše. Francisovi to umí skvěle napsat, někdy až moc odborně. Až se v tom někdy čtenář ztrácí.
Zimní zahrady: Silný příběh z obléhaného Leningradu 1941-1944. Muži umírají v boji, ale ženy se svými malými dětmi trpí daleko více. Jeden příběh z tisíce vám přiblíží lidské válečné útrapy, které jsou bohužel i dnes nekonečné. Dobře a autenticky napsáno.
Tolik utrpení v jedné knize. A to ji jen čtete. Žít s hemofílií je těžký úděl mužů a ještě těžší u žen. V každé knize Petera Maye naleznete zajímavé osudy, ale také neuvěřitelné okamžiky, kdy Enzo opět uniká nástrahám smrti, jako kdysi nesmrtelný kapitán Kloss.
Zajímavá kniha, která má čtenáři co nabídnout. Náhled do historie a výtvarného umění, poučení, napětí, filozofické myšlenky zabalené do královské deskové hry. Ta je zde vedena na snadno pochopitelné úrovni a navíc dobře laicky vysvětlená. Intriky stávajících obchodníků s uměním-galeristů jsou asi na celém světě stejné. Podobné zažijete při nakupování i v Praze, nebo Brně.
P.S. Španělský autor Arturo Pérez-Reverte určitě rád poslouchá jazzové gramofonové desky s Milesem Davisem, podobně jako já s Chet Bakerem. Jinak by nemohl napsat větu: ,,Miluji tě, trubko. Dnes v noci jsi se mnou zůstala jedině ty. Jsi tichá, nostalgická jako smutek, kterého mám plnou duši".
Kniha zaujme čtenáře kteří mají rádi víno a vše co k němu patří. Příběh z vinařství nám dá nahlédnout do výroby vína a nelehké práci vinařů. Detektivní zápletka je místy napínavá, ale taky opět v závěru lehce přitažená za vlasy. Nesmrtelný Enzo opět unikl smrti, aby mohl čtenáře provázet dalšími díly. Je to nenáročné čtení, rád sáhnu po dalším díle.
Knihu mi doporučil kamarád z Anglie, kde je Peter May populární, jako u nás třeba Alena Morštajnová. V městské knihovně jsem našel pět jeho knih. První díl se dobře četl a za dva dny jsem dosáhl jeho konce. Je to členité dobrodružné pátrání. Některé pasáže, zejména s Charlotte jsou velice povedené. Závěr v katakombách je až moc přitažený za vlasy. Celkově ale dobré napínavé čtení za ****. Uvidím, jak si Enzo povede dále?
Pomocí dopisů a vzpomínek přátel se přiblížíte k známému malíři takřka na dosah. Poznáte jeho ctižádostivou povahu a cestu za hledáním osobitého stylu. Modelky, baletky a pradleny, ale žádné osudová láska, která by ho mohla provázet osobním životem. Měl strach, že by ho obrala o tvůrčí energii. Pokud hledáte Degase malíře, tak ho zde naleznete. Pokud hledáte Degasovu lásku. Zvolte knihu: Paní Degasová od Arthura Japina. Je zaměřena na období jeho nenaplněného vztahu se sestřenicí Estell Mussonovou De Gas a pobyt v New Orleansu roku 1872
Dvacet pět průměrných povídek, a jedna, která je opravdu excelentní. Krátká, ale velice emotivní. Kvůli ní jsem knihu po létech zpětně koupil. Jmenuje se In memoriam. Je o otci, který ztratil syna ve vietnamské válce. Určitě stojí za přečtení.
Povedené nahlédnutí do nelehkého osobního života, dnes známého malíře, na přelomu 19 a začátku 20 století.,, Náš život nesmí určovat to, o co jsme přišli, ale to co nám zbývá".
Když tvé prsty uchopí ucho hezkého malého hrníčku, můžeš se napít a možná se zamyslíš. Jaká byla cesta za touto porcelánovou krásou. Kolik různých lidí se z něho napilo lahodného čaje, nebo voňavé kávy. Co se všechno skrývá pod krátkým názvem ša-po Kysibl 1840 (šálek a podšálek vyrobila porcelánka v obci Kysibl, vzdálená 15 km od Karlových Varů. Od roku 1949 přejmenovaná na obec Stružná.
Žijeme ve zvláštní době. V kosmickém a atomovém století procházíme obchody se starožitnostmi a antikvariáty. Pátráme po starých gramofonových deskách, nebo jemném porcelánu, který má například značku zkřížené meče, což znamená: vyrobeno v německé porcelánce Míšeň. Pátráme po omšelých svědcích dávných věků, které se stávají jistotou, záchytným bodem nejistého dneška.
Kniha Dagmar Braunové: Porcelánová tradice je cesta za křehkou krásou porcelánu, který vznikal na našem území. Slovo český porcelán zní hrdě, ale výrobní závody stály většinou v karlovarsko-sudetském pohraničí. Tam byla v 19 století nejvíce slyšet němčina. Krásná kniha o osudech lidí, kteří porcelánky vlastnili a také o těžké práci těch, kteří v ní tvrdě pracovali. Je také bohatě ilustrována skvosty z našich muzei. Vzhledem k nízkému počtu kusů a obsahové kvalitě to bude za pár let velice ceněná kniha. Doporučuji.
Lehké, oddychové čtení. Příběh, který vás zaujme. Doporučuji.
Nadpis na začátku jedné kapitoly zní: Umění máme proto, abychom nezemřeli na pravdu-Friedrich Nietsche. V této obsáhlé knize najdete mnohem více reálné a smutné pravdy než umění. Pro některé bude ale Stehlík objevení malíře Carla Fabritia (1622-1654) Naštěstí jeho obraz nebyl zničen, ani ukraden. Visí stále od roku 1896 v Mauritshuisu, což je obrazárna nizozemského národního muzea v Haagu. Pro mě zbytečně mnoho stran a příběh, který je slepený z mnoha příběhů. Popisované alkoholové a drogové deliria by normální člověk nepřežil. Boris a Theo to ráno zapili lahví vodky a šli s ostatními spolužáky do školy (14-15 let) Dobře napsaná Pohádka, která má 733 stran. Přesto doporučuji.
Před pár dny jsem potkal známou z protějšího paneláku. Ahoj, kde máš manžela s pejskem? On mi umřel a pejsek taky. A byl ještě mladý a zdravý, měl jenom 70 let. Začal kašlat krev a za měsíc byl mrtev. V tu chvíli jsem odpověděl: Nebe nezná vyvolených. Ještě ten večer jsem šáhl do knihovny a otřepanou knihu na jeden zátah potřetí přečetl. Vážný a kraso-smutný román (výstižný Hrabalovský výraz) je napsaný z lehkostí autorových knih. Téma nemůže být jiné, než o smyslu naplnění krátkého života a příchodu brzké smrti. Kniha vyšla v roce 1961 a Remarque ji zřejmě napsal pod vlivem události na v té době proslulém italském automobilovém závodě Mille Miglia (tisíc mil) tzv. Z Brescie do Brescie. viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/Mille_Miglia
Latinské: Carpe diem-užívej dnes a važ si života ztrácí v současné konzumní době ,,mekáčů s big hamburgery" na významu. Doporučuji, nejenom jako povinnou školní četbu. Film ,,Bobby Deerfield" s All Pacinem a Martou Keller je filmová světová klasika z roku 1977.
P.S. urguji marně duplicitu vložených recenzí. Hoši se ale více starají, zda je na profilech fotka oválná, nebo čtvercová...