• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 21 knih

Nové komentáře u knih Jan Šnobr

Tak plyne čas

„Náhodou ke mně doputovala sbírka básní tohoto autora .... a líbila se .... A posílám otázku : Kolikrát ještě přikryje podzim oparem deště tvůj obraz krajiny mlčenlivé než rozevřou se ohně živé by jasem žáruprovedly tě k proměnám bez návratu .... Kolikrát ještě ..... ?!“... celý text
— intelektuálka

---

Zrcadlo snů

„Jak už to bývá u sbírek pohádek - některé jsou lepší, některé jsou horší. Zde bohužel podle mě převládají ty horší. Zachraňují to pohádky od Karla a Josefa Čapka. A ty o nádobí jsou taky fajn :)“... celý text
— nicolettkaa

---

Zrcadlo snů

„Zvlášť čertí holčička je přímo neodolatelná-:) krásná vzpomínka na dětství..“
— zdeha

---

---

Věčný proud

„Tak toto je jeden z mála případů, kdy se mi obsahově líbí moderní sbírka básní dost na to, abych si ji chtěla nechat, i když u mě forma většinu času vypíná pozornost. Takže si ji za pár let budu muset přečíst znovu. Autor zažil obě války a jeho tvorba má v sobě onu opravdovost, kterou sám básník deklaruje v básni Poslání. "Až na dno tmy pro ten svůj obraz sestoupil, až na dno tmy, a ještě hlouběji." (Za stínem barev) Nejvíc mě oslovila titulní báseň. Ale líbily se mi i mnohé další. Jako ukázku do komentáře vybírám celkem tři, i když bych lehce zvládla vybrat pět či šest. ------------------- Věčné klíčení ------------------- Déšť padá na pole. Splývá i se hřbitovy. A všechno pod ním klíčí zas. Jak promluví dnes? A jakými slovy se mrtví budou ptáti dnů a nás?! Čas je v nich stejně jako v tom, kdo žije. Snad hlouběji se do nich vryl. Snad naléhavěji zní jeho melodie, když pochod stopy jejich v nás opět oživil. Tak jdeme. Živí s mrtvými. A mrtví s námi všemi. Tak z času do času neseme ortel svůj. Hoříme bojem, vírou, nadějemi pro krásu života. Pro zítřek všech. I tvůj! ------------------ Věčný proud ------------------ A jako vlna k vlně lne jenom mezi břehy, list s listem k větvi jen dny je připoután a všechno, co je živé, sežehne horký van a vteřinami zdrusí jiskřivé chvění hvězd a člověk pochopit musí, co dává růži kvést v proměnách řeky času, jenž krásu zrodí tím, že v sobě spaluje krásu, ohni dá dorůst v dým, že dny promění v noci, dá nocím v dnech zanikat, že proto i z růže, když vadne, list k listku k zemi spadne pro zákon svůj, pro svůj řád. ---------------- Jen jednou ---------------- Jen jednou člověku je určeno být světem v tomto světě! Jen jednou. Cesta skončí se a bránou smrti nikdo neprojde zpět k návratu. Neboť i cesta k věčné tmě je cestou vpřed do proměn bez konce. Bezcitným mlčením se všechno propadne v bludiště stínů. I otázka a odpověď jsou navždy ztraceny a člověk může snad jen vytušit, spíš zmýlit se však může v nejistotě své, když bez naděje proniká sám ke kořenům. Bez přestání pak dlouho hledá smysl života, v kterém dnem prvním dána otázka a v odpovědi den je poslední. Jen jednou je člověku svěřeno být světem v tomto světě. K zákonu země nakonec se vrací, sám náhodný řád shluku atomů, ze shody zcela dočasné, by rozpadl se v moudrý chaos bytí, když přišel čas. Neboť jen jednou člověk může být sám sobě světem, světem bez návrato do víru všeho dění. Jen jednou!“... celý text
— Zelený_Drak

---

Básnický almanach 1956

„Básně nečtu téměř vůbec, ale čtenářská výzva… Některé básně se mi líbily, některé se ještě daly číst, ale převážná část byla velmi poplatná době, kdy kniha vyšla. Některé jsem ani nedočetla.“... celý text
— madem