Nové komentáře u knih Jane Stubbs
Kdo pohne osudem
„Rozhodně hodnotím nápad podívat se na příběh z jiného úhlu pohledu jako velmi zajímavý. A myslím, že to nedopadlo tak špatně. Ale dějově je to spíš samostatný příběh.“... celý text
— milena8281
Kdo pohne osudem
„Kniha se mi četla velmi dobře, měla spád a nečekaný závěr. Mám Janu Eyrovou ráda, ale vždycky mi přišla trochu moc "sladká" (nenapadá mě jiné slovo). A nápad vyprávět příběh z pohledu hospodyně mi přijde skvělý. Nějak se to přihodit muselo a proč ne takhle? Klidně to tak mohlo být. :D Nebo možná ne, ale to nevadí, hlavně, že se to příjemně četlo. Myslím, že knížku můžu doporučit.“... celý text
— sappan
Kdo pohne osudem
„Knih, snažících se nějakým způsobem parazitovat či se přiživit na slavném románu Jana Eyrová už tu pár bylo. Především je to prequel Širé sargasové moře odehrávající se na daleké Jamajce, jehož hlavní postavou je pochopitelně Rochesterova první žena. Četla jsem ho už před lety a dočetla jen stěží - příběh jako takový mě nezaujal a nelíbil se mi.
O něco lépe se četla Paní Rochesterová, jak již název napovídá jedná se o rádoby pokračování Jany Eyrové. Četla se sice lépe, ale vývoji a dalšímu směřování postav šlo uvěřit jen stěží.
Z tohoto minisouboje tak vybírám tuto knihu, která se neodehrává před ani po Janě Eyrové. Na zadním přebalu se sice dočteme, že kniha volně navazuje na světový bestseller Charlotte Brontë, ale jedná se o příběh odehrávající se souběžně s Janiným.
Hlavní hrdinkou je tady hospodyně Fairfaxová, která nám vypráví svůj příběh událostí tak, jak se na Thornfieldu odehrály jak před Janiným příchodem, tak i po jejím odchodu. Vše se hodně točí kolem záhadné ženy v podkroví, Jana Eyrová dostává v knize minimum prostoru. To ale vůbec nevadí, kniha se četla příjemně, dozvěděli jsme se ledasco o tom, jak to chodí mezi služebnictvem v tak velkém panském domě. Samozřejmě najdeme i pár věcí, co zas tak úplně nesedí, srovnáváme-li děj a postavy s originálním příběhěm, ale zjistila jsem, že mi to nevadí, člověk se zkrátka musí odprostit od původní adaptace a vnímat knihu jako samostatné dílo. Překvapil mě i hodně alternativní konec, jaký jsem opravdu nečekala. Ze všech těchto knih snažících se nějakým způsobem navázat na velký příběh Jany Eyrové je tato rozhodně nejlepší.“... celý text
— Jana K
Kdo pohne osudem
„Jako samostatný historický román to nebylo špatné.Ale s Janou Eyrovou to moc nesouviselo,ta se tam jen mihla.A nerada bych přišla o iluze.Že pan Edward byl lump se mi moc nelíbilo.Ve filmu ,kde ho hrál Jan Kačer byl úžasný.“... celý text
— Ála1968
Kdo pohne osudem
„V knize nám prý opět ožívá světoznámý příběh Jany Eyrové, tentokrát viděný očima hospodyně paní Fairfaxové, která může doplnit dosud neznámé souvislosti. Alespoň podle anotace. Ne, neožívá. Pravda, nakladatel se nám to snaží nakukat už značně matoucím podtitulem: „příběh Jany Eyrové v jiném světle.“ To ovšem neznamená, že je na tom něco pravdy, i když musím uznat, že reklamní hláška a snaha přiživit se na slavném příběhu byl silný kalibr pro čtenáře, který do knihy ještě nenahlédl.
Když jsem četla milovanou Janu Eyrovou, také mě zajímal osud nešťastné manželky pana Rochestera, líbily se mi vedlejší postavy včetně milé hospodyně Fairfaxové, zajímala mě minulost samotného záhadného, charismatického majitele panství. Obálka slibuje, že příběh volně navazuje na světový bestseller, z původního románu ovšem zbyly jen jména. Postavy mají úplně jiné osobnosti, je to hůře napsané a nehledejte jakoukoli jinou podobnost s románem než tu, že na panství v horních patrech byla v tomto i v klasickém románu Bronteové ukrytá jakási zvláštní žena. Když se smíříte s tím, že tohle je úplně jiný svět a romantický příběh z dávných časů a úplně zapomenete hledat spojitost se slavným románem, můžete být alespoň průměrně, možná i lehoučce nadprůměrně spokojeni. Je to příběh o nešťastné ženě, na kterou bezohledný, necitelný a nezodpovědný muž naprosto zanevřel (dále nechci spoilerovat, ale tohohle pana Rochestera fakt nebude mít v oblibě). A především se dozvíme něco o trampotách sloužících na jednom venkovském sídle.
Velká škoda, že se nápadu spisovatelka nezhostila trochu lépe a nedržela se alespoň rámcově charakterů románu, na který odkazuje. Přečíst se to dá, docela mi příběh bavil, ale nemůžu říct, že ho přímo doporučuji a že se bez něho milovníci známého šlechtického sídla Thornfieldu nemohou obejít. Je to prostě jen průměrný, méně dějovej historickej román pro ženy o pracovních povinnostech jedné hospodyně, ozvláštněný načrtnutým příběhem k šílenství dohnané ženy (nikoli geneticky zatížené), která s ní pobývala pod jednou střechou. Čekala jsem trošičku víc, chtěla jsem se podívat na oblíbený příběh očima jiné hrdinky, třeba i něčí jednání přehodnotit a uvidět příběh v jiných souvislostech, ale jak jsem psala, tohle je úplně jiný, příliš vzdálený svět v povrchnějším podání.“... celý text
— Sidonka3
