Jana K
komentáře u knih
Myšlenky za volantem 2
Marek Eben
Marek Eben nikdy nezklame. Druhý díl Myšlenek za volantem, jež vyšel po čtyřech letech od vydání prvního, je stejně jako ten první v kroužkové vazbě, abychom mohli, jak nám autor předesílá v úvodu, trhat dle libosti.
Opět můžeme čekat veselé i smutnější historky, které píše sám život a s kterými se určitě ztotožní nejeden z nás. To vše podáno velmi laskavým, inteligentním a humorným způsobem, tak jak to umí jen on. Stejně jako první díl je knížka plná drobných fejetonů o běžných věcech, které se dějí každému z nás a jež jsou prezentovány opravdu výborným způsobem, který pohladí po duši i rozesměje.
Těším se už teď na třetí díl, který doufám také časem vyjde.
Sisi - Rakouská císařovna, jak ji neznáte
Karen Duve
V anotaci k tomuto novému románu o císařovně Sisi se dočteme, že se jedná o napínavý, chytrý román o Sisi. S tímto tvrzením si dovolím souhlasit pouze částečně. Napínavý tento román rozhodně není, jedná se spíše o klasický historický román popisující život císařovny a události odehrávající se v jejím nejbližším okolí. S pojmem chytrý už se dá plně souhlasit, neboť paní autorka si skutečně dala obrovskou práci a předložila nám opravdu sympatické dílo doslova nacpané spoustou citátů, známých a hlavně pravdivých faktů i novinových článků. Odkud čerpala se můžeme přesvědčit na konci knihy, kde je obsáhlý seznam literatury, tudíž takřka vše je historicky podloženo. Zkrátka žádné vymyšlené obludnosti, kterých jsou jiné romány o císařovně plné, ale reálný pohled na bezesporu jedno z nejzajímavějších životních období císařovny.
Příběh je zasazen do druhé poloviny sedmdesátých let a je zaměřen na jezdecké pobyty císařovny v Anglii a taktéž v domovském zámku Gödöllő, kde byly pořádány oblíbené parforsní hony.
Těch si užijeme do sytosti, stejně jako koní a ježdění vůbec, včetně krasojízdy v manéži v Gödöllő. Tam císařovna pořádala k obveselení a pobavení přítomných hostů jezdecká představení, kde předváděla ty nejobtížnější jezdecké kousky na svém oblíbeném koni jménem Avolo, nebo drezuru bílých koníků Flicka a Flocka, což ostatně můžeme vidět i na obálce knihy.
Je opravdu vidět, že autorka je, stejně jako já, velkou milovnicí koní, neboť všechny scény s koňmi jsou velmi živě a reálně popsány.
Nabízí se srovnání s jinou knihou zaměřenou na stejnou životní etapu císařovny a to s knihou Lovkyně štěstěny, kterou jsem četla před několika lety. Z tohoto srovnání ale vychází na sto procent lépe tato nová kniha, ve které je císařovna hlavní postavou, Lovkyně štěstěny byla zaměřena spíše na Baye Middletona a jeho nastávající ženu.
Middletona si užijeme i v tomto románu, stejně jako císařovniny sestry Marie a dalších císařovniných příbuzných i oblíbených šlechticů, jež dělali císařovně společnost při parforsních honech.
Hodně prostoru v příběhu dostane toho času oblíbená „Hibou,“ císařovnina neteř Marie Louise (v knize trochu komicky nazývaná „malá Wallerseeová“), později taktéž z císařovnina příkazu provdaná za hraběte Larische, kterou císařovna pozvala coby společnici svou i své dcery Marie Valerie ke dvoru do Gödöllő i na hony do Anglie. V příběhu nechybí i asi nejznámější císařovniny společnice, předčitatelka Ida Ferenczyová a dvorní dáma Marie Festeticsová, zde císařovnou trochu prapodivně familiárně oslovovaná „Festi“.
V podstatě knize není mnoho co vytknout, hodnotila bych i o hvězdu více, kdyby na mě nepůsobil autorčin styl psaní poněkud těžkopádně a jaksi neuhlazeně až takovým způsobem, kdy čtení není příliš velkým požitkem a kniha tak působí poněkud stroze.
Malé příběhy velkého dostihu
Miloslav Nehyba
Krásná publikace. Můžeme jen žasnout, jaké střípky a drobné příběhy týkající se našeho nejslavnějšího dostihu se stále daří panu Nehybovi objevovat.
Sisi: Císařovniny hvězdy
Mara Andeck
Další z celé plejády románů, které o legendární císařovně Sisi již vyšly a nepochybně stále vycházet budou, neboť osobnost císařovny Sisi se i s odstupem let stále těší neutuchajícímu zájmu a témat, jímž se lze v souvislosti s její osobou věnovat je takřka nepřeberné množství.
To nám ostatně v plném rozsahu předvádí i tato nová kniha německé autorky. Jak sama autorka píše v doslovu knihy - Fanny Angerer je určitě velmi zajímavá osoba z nejbližšího okolí císařovny, bohužel informací o ní je k dispozici žalostně málo, o čemž jsem se ostatně před lety přesvědčila i já, když jsem o ní publikovala článek na svém blogu. Fanny o své práci a vztahu s císařovnou po celý život zachovala přísnou mlčenlivost, nenapsala žádné memoáry či deník, jako např. dvorní dámy Marie Festetics či Irma Sztáray.
Autorka nám tedy nepředstavuje literaturu faktu, ale dle mého názoru poměrně zdařilou románovou historickou fikci, opírající se o ty informace, které jsou známé nebo byla možnost je dohledat. Podařilo se jí to více než dobře, v knize vystupují lidé, kteří v dané době skutečně žili, příběh je čtivý i uvěřitelný - tam kde chybí fakta přichází autorka s vhodnou fikcí. Oproti jiným románovým příběhům o císařovně zde není v hlavní roli ona, jak je tomu ve většině případech, ale právě její kadeřnice Fanny Angerer, která byla v císařských službách dlouhých 32 let. Příběh tedy sledujeme pohledem právě Fanny a to po dva roky - od dubna 1863, kdy byla přijata do císařovniných služeb až do dubna 1865, kdy se řeší její zasnoubení s Hugo Feifalikem, kterému císařovna rovněž nabídne místo u dvora, aby o svou oblíbenou kadeřnici nepřišla.
Odborníkům a znalcům císařovny, za něž se taky troufám označit, v knize neunikne pár drobných historických a zejména časových nesouladů, ty nám ale opět autorka vysvětlí v doslovu knihy, takže i po této stránce je vše v pořádku.
Jen jedna chybička se do knihy vloudila - na přebalu knihy je uvedeno, že se Fanny narodila 18. ledna 1842, v prologu je ale uvedeno datum 28. ledna 1842. Jak je to tedy správně?
Kolem dokola
Lucie Hušková
Autorčin debut Símka jsem přečetla letos na jaře a naprosto mě nadchl, byť se nejednalo o žádné lehké, nebo dokonce veselé téma.
Druhá kniha autorky Kolem dokola je také na velmi dobré úrovni, i když řekla bych, že kvalit Símky nedosahuje, ale to už je věc názoru. Opět obrovsky těžké, tragické a depresivní téma, které nutí k velkému zamyšlení. První polovinu příběhu vypráví viník obrovské tragédie, mladá žena Zoja, která se ani po roce nedokázala vzpamatovat z toho, co způsobila a co už nelze vzít zpět.
Druhou polovinu knihy nám vypráví mě velmi sympatický, sportovně založený vysokoškolák Marek, který právě vinou Zoji přišel o tatínka. Právě tato část se mi líbila více než první, Marka a jeho bratra-dvojčete Matouše i jejich maminky mi bylo nesmírně líto.
I přes tak těžké a závažné téma se kniha dobře čte, malé kapitolky rychle ubývají a za jeden či dva večery je možno knihu úplně s přehledem přečíst. Autorku budu určitě dále sledovat a napíše-li další knihy, určitě si je ráda přečtu.
Co bych vytkla - tato poznámka ale míří k nakladatelství, jež knihu vydalo - jsou minimálně dvě obrovské pravopisné hrubky v psaní i/y - to by si nakladatelství mělo pohlídat a takové chyby do tisku nepouštět.
Pomocnice
Freida McFadden
Výborná záležitost, dá se úplně klidně přečíst za jeden den, tak čtivá kniha to je. O tom, že Freida McFadden opravdu psát umí, jsem se již přesvědčila v knize Za zamčenými dveřmi, která se mi moc líbila. Pomocnice mě nadchla ještě více, jedná se o velmi čtivý příběh, jež chytne a nepustí. Kniha je rozdělena na tři části, první nám vypráví pomocnice Millie, druhý její zaměstnavatelka Nina a ve třetí se obě hrdinky knihy ve vyprávění střídají. Krátké kapitoly rychle ubíhají a dočkáme se i velkého a překvapivého zvratu.
Vrány
Petra Dvořáková
Taková rychlá sonda a nahlédnutí do jedné pražské rádoby spořádané, ale přitom nefungující rodiny. Kniha na jeden, maximálně dva večery.
Příběh je to smutný a velmi depresivní, celou dobu mi bylo hlavní hrdinky Báry neskutečně líto, naopak už dlouho jsem v žádné knize nezažila postavu, která by mi byla tak strašně nesympatická jako její matka. Tolik křivdy co napáchala na Báře, neustálé protěžování sestry Katušky… neskutečně mi lezla na nervy.
Ale díky této “matce roku paní Lundákové, jsem aspoň knihu zařadila do čtenářské výzvy - Kniha jejíž postava pracuje v knihovně.
Prostřihy s vránami taky velmi zajímavé, umocňovaly depresivnost a bezvýchodnost celého příběhu.
Ve vyprávění příběhu se střídají jak Bára tak i její matka a k tomu bych měla jednu výhradu a to ke stylu vyprávění. Styl vyprávění matky Lundákové je naprosto stejný jako styl vyprávění její pubertální dcery Báry a to nepůsobí vůbec věrohodně. Spoustu nespisovných výrazů (takovejhle, cejtit, bejt, celej, mejch, mladejch, nepřemejšlí aj.) a dalších paskvilů jsem ochotna akceptovat v mluvě puberťačky, nikoli její o generaci starší matky.
Co mě ještě v knize chybělo byla trochu větší propracovanost postav a vysvětlení charakterů postav, např. by mě enormně zajímalo odkud pramenila ta averze z matčiny strany k Báře, proč tolik vyzdvihovala druhou dceru Katku a další věci, které nebyly v knize podrobněji uvedeny na pravou míru.
Reflex
Dick Francis (p)
Další z řady Francisových knih, kdy je hlavním hrdinou aktivní žokej a tyto knihy mám od Dicka nejraději.
Na tenkém ledě
Felix Francis
(SPOILER) Po předchozí knize autora Vinen či nevinen, která o dostihové prostředí nezavadila prakticky vůbec nebo jen velmi letmo, zde máme opět plnohodnotnou "plnokrevnou" detektivku téměř k nerozeznání od těch, jaké psal otec.
Hlavním hrdinou je tentokrát překážkový žokej Miles Pussett, jenž si zvolil tohle povolání i díky otci Jimovi, který do doby, než tragicky zahynul, získal sedm titulů žokeje-šampiona dostihů steeplechase. Na jeho úspěchy však Miles nenaváže, ba právě naopak, zdá se, že se mu smůla lepí přímo na paty a koně pod ním prostě nevyhrávají, byť mnohdy startují coby favorité. K tomu se přidají problémy s udržením předepsané tělesné hmotnosti, výčitky ze smrti rodičů, osamění, deprese, záchvaty panické ataky a v neposlední řadě postupná těžká závislost na alkoholických nápojích.
Kniha má dvě dějové linky, které se na konci příběhu slijí dohromady - současnost a retrospektivní návrat do minulosti, kde hlavní hrdina vzpomíná na své začátky a svou slibně se rozvíjející žokejskou kariéru i postupný utlum až po propad na samé dno, kdy byl nucen svou kariéru žokeje ukončit a nastoupit do léčebného centra. Proč se mu nedařilo a kdo stojí za jeho neúspěchy zjišťuje až po letech při pobytu ve Svatém Mořici, kde potká několik svých známých ze své dostihové minulosti a nechá se přemluvit k návštěvě tamních vyhlášených dostihů na zamrzlém jezeře.
Celý příběh je velmi povedený a děj pěkně plyne, i když mnohdy se určité věci opakují, což ale podle mě v tomto případě není na škodu. Dostihové pojmy nebo záležitosti, v nichž by mohl čtenář-dostihový laik tápat jsou náležitě vysvětleny, mnohdy i s určitými drobnůstkami a perličkami navíc, což také knize rozhodně dodá na zajímavosti. Za mě výborná kniha jednoznačně za pět hvězd, nijak si nezadající s příběhy Dicka Francise.
Jednu výtku bych ke knize přece jen měla, nikoli však ke knize samotné, nýbrž k jejímu překladu. Tento problém se vyskytl např. i u poslední knihy Dicka Francise, kterou již bohužel nestihla přeložit renomovaná překladatelka, paní Jaroslava Moserová. Bohužel i v tomto případě nemělo nakladatelství šťastnou ruku, co se překladatele týká, neboť se zde opět vyskytla spousta a spousta termínů značně zavádějících a nepřesných.
Hlavní hrdina se tak v tomto příběhu účastní "skokových soutěží" namísto překážkových dostihů, přímo strašidelně zní rovněž pojem "skokový" dostih, stejně jako "skoková" sezona a vůbec dobře nevypadá ani termín "skokový" trenér čímž je pochopitelně myšlen trenér překážkových, nebo stačilo by napsat i trenér dostihových koní, rovněž pojem "skokové závody" je zde nepatřičný, skokové závody jsou možná tak v parkurovém skákání, nikoli na dostihových drahách. To by si myslím mělo nakladatelství pohlídat a příště svěřit překlad někomu erudovanějšímu, kdo danou problematiku zvládne lépe a nepokazí čtenáři zážitek z velmi kvalitního příběhu.
Pláňata
Petra Dvořáková
Po Zahradě moje druhá kniha od Petry Dvořákové. Na rozdíl od Zahrady mi trochu déle trvalo, než jsem se do knihy začetla, po pár kapitolách mě ale příběh naprosto pohltil.
Do příběhu vstupujeme v roce 1985 a postupně se ve vyprávění střídají rodiče Alena a Jirka a jejich dcera Pavlína, která má ještě sestru Janu. V domku na vesnici s nimi také ve společné domácnosti žijí rodiče Aleny. Nebylo by špatné, dát prostor ve vyprávění i jim, aby to byl takový pěkný třígenerační pohled na tuto nelehkou dobu, kdy všichni doufali v lepší zítřky, ty se ale mnohy ani po roce 1989 nedostavily, pokud se o ně nějakým způsobem člověk nepřičinil sám.
Byť osmdesátá léta nepamatuji, vyrůstala jsem až v letech devadesátých, i tak jsem se dokázala vcítit do příběhu, neboť i já jsem jako dítě žila částečně na vesnici s rodiči a prarodiči v jednom domě, na rozdíl od Pavlíny a Jany ale v naprosté harmonii a porozumění. Veselé čtení rozhodně nečekejte, tato rodina je všechno jiné, než veselá, harmonická a v pohodě. Ponurý depresivní příběh, plný bolesti, viny, beznaděje, nepochopení a ignorace, ve kterém není světlo na konci tunelu ani po změně režimu.
Nejvíc prostoru v knize dostane Pavlína, se kterou jsem se také nejvíce ztotožnila a netrpělivě vyhlížela každou další kapitolku s vyprávěním z jejího úhlu pohledu.
Jediné, co bych knize vytkla je snad neuzavření osudů všech postav, celý příběh ukončí Pavlína v roce 2020 a ostatní se bohužel bezdůvodně kamsi vytratili, což je myslím nesmírná škoda. Další věc, která mě naprosto šokovala, byl celkem šílený a nepravděpodobný konec, který mi tam, nemůžu si pomoci, nějak vůbec neseděl a připadá mi nepatřičný. No posuďte sami. Nic to ale nemění na věci, že autorku si zařazuji mezi oblíbené a těším se na další knihu, po které sáhnu, a nespíš to bude Dědina nebo Vrány.
Pozn.: Knihu jsem samozřejmě zařadila do letošní čtenářské výzvy - Kniha s více než dvěma perspektivami vyprávění ;-)
Símka
Lucie Hušková
Moc smutné čtení, taková jednohubka na dva večery k zamyšlení. Trochu mě mrzí ten otevřený konec, kniha by si snad i zasloužila pokračování, abychom se dozvěděli, jak to bylo se Símkou dál. To ale byl zřejmě autorčin záměr, aby si každý domyslel, jakou cestou se Símka vydala.
Kniha se čte velmi příjemně, díky krátkým kapitolám rychle ubývá. Určitě si přečtu i další knihu autorky.
