Jana K komentáře u knih

Další zpracování osudů rakouské císařovny Sisi tentokrát v rádoby velmi moderním pojetí, který mě ale vůbec nenadchl.

15.01.2023

Další románové zpracování života legendární císařovny Sisi, tentokrát podle seriálu Netflixu z německé produkce. Kniha se zabývá pouze lety 1853/1854, tedy obdobím seznámení Alžběty s císařem, následnými zásnubami a svatbou.
Kniha se čte dobře, je rozdělena na dvě části (1853 a 1854) a jednotlivé kapitoly jsou označeny symboly (ptáček - Alžběta, květina - Helena, dýka - František Josef) podle toho, z pohledu které postavy je příběh právě vypravován. Co se týká historických faktů, tak se celý příběh nevyhne obvyklým klišé a řadě nesrovnalostí. Nevím, nakolik je paní autorka znalkyní císařovny Sisi, ale z mého pohledu asi mnoho nastudováno nemá.
V srpnu 1853 slavil císař své 23. narozeniny a kromě mnoha a mnoha dalších hostů byly pozvány i bavorská vévodkyně Ludovika s nejstaršími dcerami Helenou a Alžbětou. Setkání proběhlo v lázeňském městečku Ischl, nikoli v Bad Ischlu, jak je celou dobu v knize prezentováno. Teprve v roce 1906 se z Ischlu stal Bad Ischl. Celý děj zásnub je také zasasen do tzv. Císařské vily, tedy opět špatně - tuto Císařskou vilu koupila císařova matka Žofie jako svatební dar pro císařský pár teprve krátce po zasnoubení. Císařská rodina bydlela během tohoto pobytu v Ischlu v pronajatém Seeaurově domě a právě tam došlo k osudovému setkání Alžběty a císaře Františka Josefa. To bychom mohli ještě odpustit, to jsou jen drobné detaily, ale v kapitole 40, kdy je Sisi se svou bavorskou rodinou na cestě do Vídně za svým budoucím ženichem se dočteme: "Lehký náznak podzimních barev přišel brzy a pozlatil okraje lesa." To myslí paní autorka vážně? Opravdu neví, že Sisi odcestovala z Mnichova do Vídně 20. dubna a svatba se konala 24. dubna, což rozhodně není na podzim.
Takových nesrovnalostí je v knize mnoho, zcela opometuti jsou Alžbětini bratři, což bych ještě pochopila, ale zmíněny nejsou ani sestry Marie a Žofie, v knize se objevuje pouze Matylda. Charaktery postav také neodpovídají, vztah obou bavorských sester je zde vyhrocený na nejvyšší možnou míru, podivnou roli zde hraje císařův bratr Maxmilián (který na zásnubách v Ischlu přítomen nebyl), císař je zde popsán jako milovník poezie, ve které najde společnou řeč právě se Sisi... a tak by se dalo ještě dále a dále pokračovat.
V rámci daného žánru historický román je kniha v pořádku, ale se skutečnými událostmi, tak jak podle doložených pramenů proběhly, má opravdu málo společného.

2 06.01.2023

Moc pěkné.

2 26.12.2022

Nejkrásnější příběh o koni. Top.

2 14.12.2022

Něco báječné.

5 06.12.2022

Asi se mezi top Francisovky u mě nezařadí, přesto slušné počtení.

1 30.11.2022

Za mě trochu slabší kousek z tvorby Dicka Francise. Nevěrohodný, řekla bych až překombinovaný děj, spousta nesympatických, zbytečných postav, ve kterých jsem se jen těžko orientovala.
Tentokrát souvisí s dostihy jen velmi okrajově, hlavním středobodem je sklářská dílna a prodejna hlavního hrdiny a také různé techniky zpracování skla, popisy výroby skleněných předmětů a spousta věcí ze zákulisí sklářského řemesla.
Dala bych dvě hvězdy, že je to ale můj oblíbený Francis dávám jednu navíc.

1 21.11.2022

Pěkná fotografická publikace s černobílými i barevnými fotkami Pavla Diase z dostihů i dostihového zákulisí. Na konci knihy jsou k jednotlivým fotografiím i podrobné popisky.
V první třetině knihy najdeme i nejrůznější vyprávění dostihových osobností z dob minulých, např. bývalého ředitele napajedelského hřebčína Františka Lercheho, trenéra Josefa Krištůfka, derby vítězky Miloslavy Hermansdorferové, trenéra Harryho Petrlíka, vítěze Velké pardubické Václava Chaloupky a mnohých dalších.
Určitě povinnost pro každého příznivce dostihů, který se zajímá i o historii tohoto sportu.

04.02.2022

Útlá knížečka, spíše sešitek o trojnásobném vítězi Velké pardubické. Publikaci vydal majitel Peruána, pan doktor Bruna. Dozvíme se všechny podstatné milníky Peruánova života a také samozřejmě o lidech, kteří jsou jeho podstatnou součástí, např. jeho chovatel Pavel Baráček, u něhož se v Litobratřicích u Znojma dne 31.3. 1988 narodil, jeho první trenér Ivan Janatka, u kterého strávil dva roky v Karlových Varech v rovinových dostizích, trenér František Horák, pod kterým se Peruán připravoval už ve svém novém působišti v Zámrsku, když ho v březnu roku 1997 koupil pro své nové dostihové centrum Václav Bruna. Nesmí chybět pochopitelně trenérka Lenka Horáková, která Peruána převzala po bývalém manželovi a přivedla ho k těm největším úspěchům a samozřejmě žokej Zdeněk Matysík, s kterým tvořili takřka nerozlučnou dvojici.
Kniha se pochopitelně nejvíce věnuje Peruánovým triumfům ve Velké pardubické v roce 1998 a 1999, jedna kapitola rovněž zmiňuje start v anglickém Cheltehamu ve Sporting Index steeplechase, kterou Peruán absolvoval ještě se svým původním jezdcem Vladislavem Snitkovským a kde brali těsné druhé místo, jež dodnes zůstává největším úspěchem českého překážkového koně v kolébce turfu. Zajímavá je část knihy Řekli a napsali o Peruánovi, kde máme možnost si přečíst nejrůznější názory na tohoto fenomenálního koně napříč osobnostmi českého turfu, ať už se jedná o ty, kteří měli podíl na Peruánových úspěších, nebo o další dostihové odborníky či citace z novin.
Jediné, co bych trochu vytkla je kapitola věnující se Peruánově rodině. Přetištěný rodokmen je nelogicky na stránce nastojato a jen do čtvrté generace a informace o rodině bych uvítala podrobnější, rozebrat více potomky Pergoly, pokračovatele rodiny atp. Ale to už je asi jen pro dostihové fajnšmekry a kniha je přece jen určena pro širokou dosihovou veřejnost.
Na konci knížky je pěkná barevná obrazová příloha.

26.01.2022

Dostihové koně pana doktora Bruny jsem vždy měla a dosud mám ve velké oblibě už od počátku vzniku dostihového centra Zámrsk. Jeho počátek se datuje do let 1995/96 a to je přibližně doba, kdy jsem i já propadla, byť jen jako divák, kouzlu dostihů a zejména Velké pardubické.
Všichni tito koně, úspěšní nejen v překážkových, ale i v klasických rovinových dostizích mají také společnou jednu věc, a to jsou opravdu pěkná, vkusná česká jména, která v dostihovém programu rozhodně nepřehlédneme. Ve známých černožlutých dostihových barvách tak běhali třeba Radůstka, Domů Drahoušku, Dobromysl, Orlice a její syn Ohio či Oranžový Expres, Archanděl, Loučná, Lapaj nebo skvělí potomci z Widamy - Věrná, Vademecum, Vočko, Veto, Vltava a mnozí další.
Nejznámějším koněm z této stáje je pochopitelně trojnásobný vítěz Velké pardubické Peruán a právě v souvislosti s ním mé sympatie pan doktor Bruna trochu ztratil. Jedná se pochopitelně o onu nešťastnou Velkou pardubickou z roku 2001, kdy Peruán sahal po historickém zápisu do statistik tohoto našeho nejstaršího a nejpopulárnějšího dostihu a v posledních metrech dostihu o vítězství těsně přišel po sporném manévru německého žokeje Gehma vedoucího vítězného koně Chalca trenéra Josefa Váni. Vzpomínám si na ten dostih dodnes, vždyť Peruán patřil k mým nejoblíbenějším dostihovým koním vůbec. Bylo to pro mě obrovské zklamání, myslím že Peruánovi přála čtvrté vítězství většina příznivců turfu, dostih nicméně dopadl jinak a ani jednání dostihového soudu na výsledku nic nezměnilo. Že se pan doktor Bruna bránil a protestoval je pochopitelné, to by asi protestoval každý majitel takového koně, který byl jen krůček od historického okamžiku. Těžko ale pochopit účast Peruána v následujícím ročníku v roce 2002, kdy mu bylo už 14 let a výkonnostně už se nemohl měřit s vycházejícími překážkovými hvězdami jako byli třeba Registana nebo Decent Fellow. V cílové rovině, daleko od výše zmíněných koní byl Zdeňkem Matysíkem zadržen. Myslím, že hvězda typu Peruána, jaká na našich drahách už třeba dlouho nebude, by si zasloužila důstojnější rozloučení s dostihovou dráhou. Nutno podotkout, že to ještě nebylo loučení - Peruán se na start postavil ještě ve svých 15 (!) letech. Na konci srpna 2003 absolvoval ještě kvalifikační dostih s Jaroslavem Myškou, kde skončili na posledním, devátém místě.
Právě toto mám panu doktorovi Brunovi trochu za zlé, že nenechal Peruána odejít důstojně, na samém vrcholu. Na druhou stranu je to jaksi pochopitelné, vždyť Peruán mohl být ne čtyřnásobným, ale dokonce pětinásobným vítězem Velké pardubické. Jak pan doktor Bruna naznačil, už v roce 1997 mohl možná Peruán pomýšlet na vítězství, nebýt lidské chamtivosti a nečestného, nesportovního chování. Důkazy ale chybí, bohužel.
Abych pravdu řekla, nejprve jsem byla z knihy trochu zklamaná. Po zběžném prolistování jsem zjistila, že dostihovým koním ze Zámrsku jsou věnovány jen poslední tři kapitoly, což mi přišlo málo. Chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, že přečtu jen ty. Pak jsem se ale pustila do knihy od začátku a rozhodně nelituji. Kniha vlastně formou otázek a odpovědí líčí celý život MUDr. Vávlava Bruny, a že to byl život rozhodně zajímavý a v mnohých případech ne právě jednoduchý. Postupně se tak probere rodinná historie (a ta rozhodně není nezajímavá), jeho dětství, docházka na základní školu a později na gymnázium, rozhodování o volbě budoucího povolání zubního lékaře, studium na lékařské fakultě Karlovy univerzity v Hradci Králové, následné postgraduální studium v Plzni a v Praze a první pracovní zaměstnání v Martině na Slovensku. Velmi zajímavá je kapitola věnující se jeho uvěznění komunisty. Je dobré si takové věci připomínat, nezapomínat na ně, nezapomínat na tuto dobu, kdy bylo v atmosféře udávání a strachu mnoho lidí nuceno ke spolupráci a člověk musel dobře rozmýšlet co a před kým si může dovolit říci. Další, neméně zajímavou kapitolou je ta, v níž doktor Bruna líčí svou přípravu k emigraci, ke které se se ženou odhodlali v roce 1988. Byly to opravdu těžké začátky, ale postupem času zase vysvitlo slunce a pan doktor Bruna pracoval jako velmi úspěšný stomatolog v Salcburku a později si otevřel první nestátní zdravotnické zařízení v České republice.
Celkově opravdu zajímavé počtení, mezi jednotlivými kapitolami jsou vložena i jakási "intermezza," kde doktor Bruna publikuje své politické, společenské a jiné názory. Ne se všemi souhlasím, přesto ve mě kniha zanechala velmi pozitivní ohlas a ráda jsem pana dokrora Brunu poznala i z jiné stránky než z té dostihové, kterou jsem znala dosud.

12.01.2022

Klasika :-)

2 30.12.2021

Legendární seriál Nemocnice na kraji města je podle mě jeden z nejlepších seriálů, co kdy v rámci československé/české tvorby byly natočeny. Nově natočené pseudoseriály s nesympatickými postavami a bez děje se s tímto nedají vůbec srovnávat.
Seriál patří vůbec k mým nejoblíbenějším, viděla jsem ho nesčetněkrát, knihu jsem objevila až později u babičky v knihovně.
Teď jsem se k ní po letech vrátila i v rámci čtenářské výzvy. Kniha se prakticky od seriálu neliší, setkáme se všemi známými postavami i všemi nesmrtelnými seriálovými hláškami.

3 20.12.2021

"Ničemu nerozumím. Ty lidi, kterejm celej život pomáháme a sloužíme jim, nám koupí lahvičku smrt a lidi, který nás nikdy v životě neviděli, nám kupujou život."
Pěkný příběh, místy i drsný a smutný.

8 10.12.2021

Knih, snažících se nějakým způsobem parazitovat či se přiživit na slavném románu Jana Eyrová už tu pár bylo. Především je to prequel Širé sargasové moře odehrávající se na daleké Jamajce, jehož hlavní postavou je pochopitelně Rochesterova první žena. Četla jsem ho už před lety a dočetla jen stěží - příběh jako takový mě nezaujal a nelíbil se mi.
O něco lépe se četla Paní Rochesterová, jak již název napovídá jedná se o rádoby pokračování Jany Eyrové. Četla se sice lépe, ale vývoji a dalšímu směřování postav šlo uvěřit jen stěží.
Z tohoto minisouboje tak vybírám tuto knihu, která se neodehrává před ani po Janě Eyrové. Na zadním přebalu se sice dočteme, že kniha volně navazuje na světový bestseller Charlotte Brontë, ale jedná se o příběh odehrávající se souběžně s Janiným.
Hlavní hrdinkou je tady hospodyně Fairfaxová, která nám vypráví svůj příběh událostí tak, jak se na Thornfieldu odehrály jak před Janiným příchodem, tak i po jejím odchodu. Vše se hodně točí kolem záhadné ženy v podkroví, Jana Eyrová dostává v knize minimum prostoru. To ale vůbec nevadí, kniha se četla příjemně, dozvěděli jsme se ledasco o tom, jak to chodí mezi služebnictvem v tak velkém panském domě. Samozřejmě najdeme i pár věcí, co zas tak úplně nesedí, srovnáváme-li děj a postavy s originálním příběhěm, ale zjistila jsem, že mi to nevadí, člověk se zkrátka musí odprostit od původní adaptace a vnímat knihu jako samostatné dílo. Překvapil mě i hodně alternativní konec, jaký jsem opravdu nečekala. Ze všech těchto knih snažících se nějakým způsobem navázat na velký příběh Jany Eyrové je tato rozhodně nejlepší.

2 06.12.2021

Velkokarlovický kouč dostihových koní, často také nazýván valašský mág je osminásobným šampionem trenérů dostihových koní u nás a na Slovensku a bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností tuzemské dostihové historie. Velkých úspěchů dosáhl jak na rovinové scéně (rekordman Českého derby), tak i na poli Velké pardubické.
Právě v letošním roce oslavil životní jubileum a zároveň ukončil aktivní činnost, když svou stáj se vším všudy předal synovi Radkovi.
Autor knihy strávil na jaře roku 2000 osm dní v dostihových stájích ve Velkých Karlovicích, co den to jedna etapa pracovních úspěchů Františka Holčáka a reportáž, doplněná nejrůznějšími vzpomínkami ať už hlavního protagonisty, syna Radka kráčejícího v otcových stopách, ale i žokejů, ošetřovatelů a pracovních jezdců i majitelů koní.
Kniha se ohlíží za prvním čtvrtstoletím práce tohoto famózního trenéra a tak zde spousta úspěchů, kterých František Holčák dosáhl nejen na tuzemské dostihové scéně, ale i v zahraničí, není ještě zaznamenána. Jedná se nicméně o příjemné počtení, já jako pravý turfman jsem si ráda zavzpomínala na koňské hvězdy, které pod jeho vedením dosahovaly skvělých výsledků. Ať už ve steeplechase a v samotné Velké pardubické úspěšní Valencio, podle něhož byla pojmenována i velkokarlovická stáj, Libentína, Rigoletto, Erudit nebo v klasických dostizích úspěšní Barbakan, Law Soziri, Glowing, Blueridge Dancer, Ray Of Light, Sharp Focus a další.

1 30.11.2021

Moc poutavě napsaný příběh legendy Velké pardubické.

1 12.10.2021

Na tuto knihu jsem se velmi těšila, bohužel jsem zažila zlamání. Příběh mě vůbec neoslovil, nazačetla jsem se. Možná i proto že fikce a fiktivní příběhy vůbec nejsou mým šálkem.

4 14.06.2021

Tak tohle je pecka. Doslova. Začátkem knihy jsem se sice prokousávala trochu pomaleji, dlouho jsem si nemohla zvyknout na autorčin strohý a jednoduchý styl psaní postrádající přímou řeč. Jakmile se ale děj přehoupnul od Zuzanina dětství k dospívání úplně mě pohltil a já se nemohla od čtení odtrhnout.
Jedná se o velmi silné téma, navíc skvěle zpracováno prostřednictvím zajímavých postav. Líbilo se mi také prostředí cukrovaru, ve kterém se zpočátku příběh odehrává. Jedinečný literární zážitek, trochu bych snad vytkla konec, možná by si kniha žádala pokračovaní, ale asi sama autorka ví své a zvolila to nejlepší.
Pochopitelně se nabízí srovnání s knihou Hana od Aleny Mornštajnové. Stejné téma, silná hlavní hrdinka, zmar a utrpení, návrat zpět, to vše mají společné a přece je každá svým způsobem jiná. Nechť se každý rozhodne, která je mu bližší, já jsem nadšená z obou.

8 20.05.2021

Lucie Bílá je bezesporu jednou z našich nejlepších a také nejsympatičtějších zpěvaček. Vždycky jsem ji měla v oblibě a ráda si pustím její starší skladby z produkce autorského dua Osvaldová/Soukup, i když typický skalní fanoušek nejsem.
Její předchozí knihy jsem taktéž nečetla, i na tuhle jsem narazila v podstatě náhodou v oddělení novinek v naší knihovně. Sáhla jsem po ní a rozhodně nelituji; Lucie se nám zde otevírá ve svých pocitech a myšlenkách a dokazuje, jak velká osobnost je. Určitě překvapí, čím vším se zabývá, nad čím přemýšlí, nebo jak si poradila ve všemožných příjemných i nepříjemných situacích.
Lucie je především zpěvačka, ne spisovatelka, proto jí musíme po stránce literární mnohé odpustit, i přesto se jedná o milou publikaci, která rovněž obsahuje velký počet nádherných fotografií.

2 04.05.2021

Opět skvělá záležitost z pera paní Mornštajnové. Velký, rozvětvený příběh jedné rodiny, která provozuje hotýlek na okraji města a v rámci možností se snaží proplouvat pohnutými československými dějinami 20. století.
Kniha obsahuje spoustu postav, jedná se ale o jakousi rodinnou ságu, tudíž je jejich množství pochopitelné a příběhy se samozřejmě úzce prolínají a není vůbec žádný problém se v nich zorientovat. Příjemné počtení, kniha mne opravdu bavila.

14 18.04.2021