• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Jelena Holečková

Eugen Oněgin

„Do třetice. // Na první pohled obsáhlejší a objektivně propracovanější vydání, které za pár let nahradí Urbánkova "Eugenije Oněgina" v překladu Marie Červinkové-Riegrové (1854-1895). // Závorky průběžně popisující chování či náladu postav tu jsou - čtenář přehled neztratí. Text kupletu starého Triqueta v druhém jednání je zde otištěn česky i francouzsky - za to také palec nahoru. A jde-li o úvodní stať, v níž je naznačen vznik a obsah opery, stačilo pár kliknutí a už jsem na stopě další publikaci.... Díky! // Dávám maximální počet hvězdiček. ------------------------- CITÁT: Úspěch díla byl dokonalý jak u diváků, tak i u tehdejší kritiky.“... celý text
— milamarus

---

Eugen Oněgin

„Propojuji s libretem "Eugenij Oněgin", které jsem četla včera, a rovněž vyslovuji knihovně uznání za trvalou péči a z ní vyplývající možnost teď oba překlady porovnat. Děkuji! Je zde úvodní slovo, kde se dočtete o důvodech, proč byl nový překlad pořízen + zjistíte něco málo o historii opery, o samotném Petru Iljiči Čajkovském (1840-1893). // Nejsou tu závorky průběžně popisující chování jednotlivých postav, jejich rozmístění na scéně, resp. to, ke komu jejich slova právě směřují, v jaké náladě jsou řečena, jaký dopad na druhého mají.... // Nesrozumitelná zůstává i Triquetova píseň pro Taťánu. Tři hvězdy. ---------------------------------------------------- (...) Zárukou byl můj život dosud, že s tvou se spojí cesta má. mně bůh tě poslal a můj osud, teď hrob jen rozdělit nás má. V snách jsem tě vídala už dříve, ač neznám, drahý jsi mi byl, tvůj pohled zbavoval mne sil, zněl hlas tvůj v obraznosti živé. Však teď... ne vždyť to nebyl sen, jaks vešel k nám, jaks u mne stanul, šly na mne mdloby, oheň vzplanul a já jsem poznala: toť on, toť ten! (...)“... celý text
— milamarus

---

O Josefu Holečkovi, mém tatínkovi

„Moje zastávka autobusu "Holečkova" - a já jsem celá léta netušila, kdo byl ten pán, po kterém má ulice jméno! Tato útlá brožurka to docela napravila. Milující dcera vzpomíná na svého otce, spisovatele, redaktora a nakladatele, autora "veledíla" Naši, zasvěceného jihočeské vesnici (https://www.databazeknih.cz/knihy/nasi-1-dil-90053) - rozsáhlé desetisvazkové a nečitatelné epopeje, která svou zdlouhavostí a nudou na hlavu porazila i Jiráskovy spisy. Nicméně vzpomínky jsou to hezké, idylické, plně v duchu totálního respektu a úcty vůči otci, bez jediného náznaku pochybností nebo alespoň zdravého odstupu. Kromě útržkovitých obrázků z rodinného života mě zaujaly zejména epizody líčící společenský život Prahy v prvním desetiletí 20. století, třeba ta, jak vypadalo korzo na Ferdinandově třídě, dnešní Národní: "Tehdy měli Pražané tolik času, že se nosívali čtyřmi proudy od Národního divadla až k Prašné bráně. Dvě hodiny nic jiného nedělali, než chodili a koukali, pozdravovali se a ukláněli, spojovali se do přátelských skupin a žvanili o všem možném. Dámy ukazovaly, co je v módě, umělci širáky na dlouhých kadeřích, oficíři nažehlené pláštěnky a blýskavé šavle. Byly tu skupiny mládeže, která se prostě chodila dívat na herce, malíře a spisovatele 'na Ferdinandku'. Chodili se dívat i na Holečka. Tatínek ustavičně smekal klobouk a děkoval za pozdravy." Nebo informace o denním režimu intenzivně tvořícího spisovatele a o hlášení přesného času: "Úderem dvanácté hodiny, kdy na Strahově 'vybouchlo' - císař pán vzkazoval Pražanům ránou z děla, že je poledne - vcházel tatínek v zimě v létě do Kinského zahrady a procházel se od jedné až do dvou hodin po petřínském kopci." Knížečka kromě obohacení informací o literárním životě těch let obstojí i jako zajímavá pragensie.“... celý text
— Koka

---