• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u knih Johannes R. Becher

Držíce v drzých držkách cigarety

„Velmi těžké čtení, často smutné, ponuré a někdy trochu nechutné. Jinak zajímavé nahlédnutí na německou poezii. Malá ukázka: Nerozlučně Kdo ví, zda není život umíráním, dech rdoušením, slunce nocí ? Z božských dubů padají plody přes prasata v lejna, z nichž stoupají vonné závany růží v strašlivém koloběhu, mrtvola je zárodek a zárodek mor.“... celý text
— jiri77

---

Držíce v drzých držkách cigarety

„Nejdřív jeden tip: Číst básně Gottfrieda Benna u snídaně (ale vlastně u jakéhokoli jídla) není nejlepší nápad, a rozhodně to nebyl nejlepší začátek dne. Vyzkoušeno za vás. Jinak... Vydařená antologie, zachycující pohled jedné ztracené generace (zaujalo mě jak až na výjimky zemřeli skoro všichni autoři velmi mladí). Expresionismus mě fascinuje už delší dobu, ale po přečtení Držíce v drzých držkách cigarety (výborný verš, mimochodem) se nemůžu ubránit dojmu, že se svým zaměřením docela rychle tematicky a stylisticky vyčerpá... každá druhá báseň mi přišla jako variace na Traklovo slavné Rozpadání (které na mě mimochodem působilo silněji v Reynkově nebo Kunderově překladu). Výjimkou je již zmíněný Benn, který posouvá expresionistický hnus ještě někam dál. Od něj si v budoucnu rád ještě něco přečtu. Tentokrát ale pro jistotu na lačno...“... celý text
— Kmotr99

---

Loučení

„Román LOUČENÍ, napsaný v letech 1935 až 1938 v Paříži a Moskvě, má autobiografické rysy. Ale postava jeho hrdiny HANSE GASTLA prolamuje hranice autobiografičnosti; jsou na ní ukázána nebezpečí i rozhodnutí, před než byl postaven mladý měšťák po přelomu století a která o jednu generaci později, ještě umocněna fašismem, opět stojí před mladými lidmi. Román je psaný v první osobě. Jedna z prvních recenzí románu v roce 1941, vyslovila přirovnání k metodě proudu prožitků, jak jí používali PROUST a JOYCE. Citát z knihy, který mne oslovil: Budete psát sám o sobě, ale toto Já nebude prostě životopisné, bude to postava jako každá jiná. Postavíte pomník neústupnému životu. Zpodobíte nelidské příšery ve všech jejich odrůdách. Ještě stále se stmíváme. Doutná jenom ubohá jiskřička, naše vědomí… Jde o to, jak dokáže člověk uvést sám sebe v soulad s tím, co se děje mimo něj… Za předpokladu, že existuje věc dobrá a věc špatná, existovala by pravda a omyl… Tak se člověk skládá ze dvou složek: z jedné, jež předstírá, že existuje, a z druhé, která skutečně je… Ale k tomu, jaký skutečně je, patří právě ta věc… A tak tedy člověk předstírá – jeví se tak i sám sobě -, že je slušný člověk. Je jím však opravdu? Slouží totiž skrz naskrz špatné věci, je zapleten do skrz naskrz nebezpečného bludu. Co je pak ve skutečnosti za člověka? Zajisté není tím, co předstírá, že je… Je úplně jiný, je někdo druhý… Žije s tím druhým pohromadě, ten druhý je také on, aniž je si toho možná nějak vědom… Tak žijeme všichni vědomě i nevědomě, ba dokonce proti svému vědomí, nebo částečně vědomě, částečně nevědomě… Šílené tajemství…“... celý text
— Marekh

---

---

Držíce v drzých držkách cigarety

„Velmi ponuré, místy vyloženě drsné, morbidní. Verše mi připadají dobré, kvalitní, ale obsahem opravdu těžké. Alespoň pro člověka, který má sklony k hloubání a smutku. Musela jsem si dávat delší pauzy, abych vůbec všechny básně přečetla, a přitom řadě těch pocitů rozumím (nebo možná právě proto). U některých básní mám pocit, že autor potřeboval vyjádřit svojí skleslost, u jiných mám ale pouze dojem potřeby šokovat. To asi musí posoudit každý čtenář sám. Celkově dávám 4 hvězdičky, některé básně si to podle mě zaslouží méně, některé více. Ještě ukázka: Jakýsi vyzvracel mě bůh, tak ležím, a jde ze mě puch, nehnu se z fleku, bludný kruh. A že jsem asi hodný kluk, vrhnul mě do voňavých luk, kde květin pučí celý pluk. Ještě jsem mladý, bože můj. Kytičky, co to pletete? Že díky mě tak kvetete? Milujte mě! Jsem hnůj! Jsem hnůj!“... celý text
— denib