• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih John Wain

Moderní anglická poezie

„Zajímavá, inspirativní kniha.“
— Kabuky

---

Zima v horách

„Skvělý a lidsky hluboký příběh. Fascinoval mě jazyk původních obyvatel této drsné krajiny. Na pohled tvrdý, neohebný, ale přesto až magicky krásný a přitažlivý. Kniha mě přinutila si o Walesu něco přečíst i z jiných pramenů a kdysi způsobila, že jsem si tuto zemi zařadil mezi tři krajiny, které bych chtěl někdy navštívit (psal se rok 1980 a o nějakém cestování nemohla být ani řeč). Třeba by realita byla jiná a byl bych zklamán, nebo naopak ještě více potěšen. Teď už to je ale jedno. Zatímco další dva státy jsem si splnil (Francii a Španělsko), do Walesu se už nepodívám. Nevadí, budu si ho i nadále připomínat tímto drsným a přesto nadmíru lidským příběhem. Váháte-li, tak neváhejte !“... celý text
— jerisno

---

Pospíchej dolů

„„Viděl sám sebe, jak se hrbí nad knihami, jak poslouchá přednášky, jak se ochotně dává opravovat a vést a jak ho donekonečna někdo stále usměrňuje a tvaruje, vlastně po léta se jen namáhavě proplétal mezi choulostivými sférami myšlenkových světů jiných lidí. Stačil trochu delší krok jiným směrem, a už se mohl někdo urazit, být ‚dotčen‘ nebo zklamán. To pak jeho třídní učitelé vážně pokyvovali hlavami a tatínek z toho byl celý zmatený a vzteklý, maminka se mu snažila domlouvat anebo nazlobeně shlížela, a tak to před ním všechno běželo...“ Pospíchej dolů není příběh o boji statečné individuality proti tupému maloměšťáckému světu. Charles Lumley si to sice sám pro sebe takhle maluje, protože mu to takto podané dává pocit jisté výjimečnosti. Ale ve skutečnosti je jen nejisté velké dítě, které má tak obrovskou obavu z toho, že nebude společností přijat, že raději sám sebe přesvědčí, že vlastně s tím světem vůbec nic společného mít nechce a odpojí se sám. No, a protože je lehce nadprůměrně inteligentní – tak si to lehce nadprůměrně inteligentním způsobem zracionalizuje a nějak v tom žije. Román tak nenabízí příběh člověka v existenciálním vzdoru vůči konzumní většině. Charles totiž společnost potřebuje. Neustále se proti ní sice vymezuje, ale nepřestává po očku sledovat lidi, co oni na to, jestli ho vidí a jestli se k němu nějak vztahují. Je to patrné na jeho setkávání s bývalými známými: vždy se sice tváří, že je vidí nerad a má k nim moře povýšených vnitřních poznámek, ale pozvání na společenskou akci – na kterou jde samozřejmě „proti své vůli“, vždyť si tam nikoho neváží – nikdy neodmítne. V mých očích knize škodila žánrová roztříštěnost. Byla to trochu sociální kritika, trochu psychologie tápajícího mladí, trochu humorné povídání o neuvěřitelných příhodách sympatického smolaře. Neladilo mi to dohromady: nedokázal jsem brát vážně příběh s tak obrovským množstvím náhodných setkání a nepravděpodobných zvratů, na druhou stranu jsem se nedokázal jen nechat bavit, na to tam bylo příliš temných tónů. Zůstane tak ve mě poněkud mdlý dojem románu, který se sice dobře četl a občas něčím zaujal, ale nad jehož umístěním zpět do knihbudky nebudu váhat ani chvilku.“... celý text
— mirektrubak

---

---

Pospíchej dolů

„bral som to ako oddychové čítanie a nič som od toho nečakal. ale je fakt, že ma osud Charlesa Lumleyho zaujímal stále viac. rovnako je fakt, že by som mu taký záver nepripravil, zaslúžil si od života viac:)“... celý text
— freejazz

---

Menší nebe

„Moja tretia kniha od Waina...najtenšia a pre mňa aj kvalitatívne tretia v poradí...ale to jej nič neuberá na kvalite, ide len o môj subjektívny pohľad...na prvé miesto by som rozhodne zaradil Pospíchej dolú, potom Zimu v horách. Toto - Menšie nebo, je príbeh starnúceho muža s psychickými problémami, ktorý sa rozhodol prebývať na železničnej stanici v Londýne a prespávať v staničnom hoteli, aby nepočul zvuk bubnov, ktoré však môže počuť iba on. Príbeh sa nekončí happyendom.“... celý text
— Gracian1964