• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Josef Novotný

Causa Dohihara

„Strašná slabota ,nevím proč se kniha jmenuje Causa Dohihara, když správné jméno je Kendži ( Kenji) Doihara , tak uvádí všechny zdroje. V knize množství chyb a nepřesností a nesmyslů kanónový vlak ( obrněný vlak) kilolitr benzínu ( hektolitr). Mukdenský incident, po němž následovalo krátce Japonci vyhlášení loutkového státu Mandžusko si taky autor vyložil po svém. Povedlo se mu akorát slušně popsat japonsko - ruský střet u jezera Chasan v roce 1938 , kde šlo spíše jen o pohraniční konflikt a oťukávání Rusů jak jsou připraveni a vyzbrojeni. V roce 1939 dostali u Chalcyn Golu od Žukova tvrdou lekci, ztráty japonské armády 82 % což je odradilo od útoku na SSSR v době druhé světové války. Chaos, zmatek v celé knize, o Kenji Doihara se dovíte více třeba ve Wikipedii. V žádném případě nesouhlasím s tvrzením že K. Doihara byl asijský T.E. Lawrence,což byl britský plukovník, který v období 1. světové války sjednotil arabské kmeny proti osmánské říši. Doihara byl vysoký zpravodajský důstojník, který na dobitém území ( Čína, Korea) tvrdě uplatňoval militaristickou japonskou politiku, jako válečný zločinec byl v Tokiu v roce 1948 oběšen.“... celý text
— vvikingg

---

Causa kamikaze

„Pokud se chcete něco dozvědět něco o japonských sebevražedných jednotkách, tak vám tuto knihu silně nedoporučuji. Autor se dopouští velkého množství chyb, které čtenáře neznalého tématu naučí úplné hlouposti. Uvedu několik chyb pro příklad. 1. Autor tvrdí, že japoské sebevražedné čluny měly nálož o váze až 1980kg, což je naprostý nesmysl, protože tyto čluny byly určeny k útokům na nepancéřované lodě jako jsou výsadkové, nakladní, apod. Skutečná nálož měla jen 300kg. Člun by takovou zátěž nezvládl. Navíc by tak silná nálož dokázala potopit i bitevní loď, takže by nedávalo smysl omezení na lehké lodě. (Údaj o hmotnosti je zmíněn vícekrát, takže o překlep nejde.) 2. Autor používá úplně nepochopitelnou terminologii. Posádky bránící tichomořské ostrovy označuje jako pozemní kamikaze, protože byli připraveni provést útok Banzai. Takže se pak můžeme dovědět, že na Okinawě bylo 83 150 kamikaze. Což představuje skoro celou posádku Okinanawy, kde navíc japonci zvolili taktiku, kdy vybudovali silné opevněné komplexy, které pak tvrdě bránili. Útok banzai byl proveden až na konci bitvy jako čestná smrt. Ale to se bavíme o poslední hrstce obránců. Většina japonců tam při sebevraždném útoku nezemřela. 3. V knize je věta: ,,Nejvíce se sebevražednými útoky proslavila 109. divize, které velel generálporučík Tadamiči Kuribajaši." Každý, kdo o tomto generálu něco ví, tak se teď směje. Protože gen. Kuribajaši velel obraně Iwo Jimy a jelikož si byl vědom jak byli útoky Banzai neefektivní, tak je zakázal. Sice pár útoků provedeno bylo, ale jen v malé míře důstojníky, co tyto útoky obhajovali. Autor se tedy svým výrokem nemohl více vzdálit od reality. V knize je chyb mnohem více a opravdu nestojí za váš čas.“... celý text
— ales0921

---

Causa Dohihara

„Kniha je písaná zaujímavo, dobre sa číta. Ale obsahuje plno nezmyslov. Aspoň jeden z nich na ukážku. Citujem zo strany 87: "Ráno 24. července 1927 začaly dopadat na Nanking granáty z amerických bitevných lodí USS Pittsburgh, USS Tennessee a USS California. Z britské flotily se přidaly HMS Renown, HMS Hood a HMS Malaya." Nanking je vnútrozemské mesto - aj keď má mimoriadne veľký a významný riečny prístav. Predstava že 6 bitevných lodí pripláva po rieke Jang-c’-ťiang je absurdná, keď si uvedomíme, že napríklad bitevný krížnik HMS Hood mal dĺžku trupu cca 262 m a šírku viac ako 30 m. Tak veľké lode potrebujú obrovský priestor na manévrovanie. Preto ich obvykle nájdeme na moriach o oceánoch, nie vo vnútrozemí - ani taký veľtok ako je Jang-c’-ťiang nie je dostatočne veľký pre manévrujúcu flotilu 6 bitevných lodí. Aké lode teda ostreľovali Nanking v roku 1927..? Samozrejme, boli to delové člny, obvyklý nástroj ozbrojenej moci bieleho muža vo východnej Ázii v tej ťažkej a smutnej dobe plnej násilia a utrpenia. Namiesto pochybnej knihy "Causa Dohihara" si radšej zožeňte skvelú knihu "Japonská válka 1931-1945" od vynikajúceho historika Aleša Skřivana, vydalo nakladateľstvo Libri, Praha 1997.“... celý text
— Blogger

---

---

Úředně zapomenutá válka: Historie francouzské přítomnosti v Indočíně

„Ve zkratce: Souhrn informací a dat ohledně působení Francie v Indočíně bohatě prosetý mraky zkratek.“
— amf