Joyce Egginton
Nové komentáře u knih Joyce Egginton
Z kolébky do hrobu
„Kniha se čte ztuha, nejen svým námětem, ale hlavně zpracováním. Marybeth střídavě rodí a pohřbívá své děti, celkem devět. Zemřely děti přirozeně, nebo násilně? Smrt poslední holčičky dostane Marybeth před soud.“... celý text
— lenkaabooks
Z kolébky do hrobu
„Vždy je těžké se prolouskat knihou, jež jsou v příběhu děti, které jsou buď týrané, postižené nebo to končí smrtí. A tady jich bylo dokonce devět s psychicky vyšinutou matkou. Je to psychicky náročné čtení.“... celý text
— georginaa
Z kolébky do hrobu
„Až neuvěřitelné, že je kniha podle skutečné události. ..... Občas jsem se během čtení úplně ztrácela ve jménech dětí které stihl tak strašný osud.“
— Baja333
Z kolébky do hrobu
„KNIHA: Osud této rodiny určitě stál za knižní vydání. Marybeth je podivuhodná osobnost, která ve vnímavějších lidech dokáže vzbudit strach (například z jejího satanského pohledu), vztek (pramenící z životního údělu jejích dětí), ale i lítost (za její neútěšné dětství a dospívání, co ji do značné míry tak nešťastně formovalo) a pochyby - neboť je to historie opředená spousty dohady... Kým je Marybeth? Čím přesně je stižena její psychika? Opravdu zabila všechny děti, nebo nějaké mohlo umřít přirozenou smrtí? Kniha, která není fascinující ani tak osudy oněch dětí (jelikož se jejich příběhy monotonně podobají) , jako spíš právě komplikovanou osobností jejich matky a neodbytnou otázkou: "Dalo se tomu zabránit? Mohlo se té ženě pomoci a katastrofám předejít?"
Ovšem všechno dobré zabíjí forma zpracování. Jednak se to špatně čte a druhak je dost informací hlavně v první polovině příběhu únavně zmiňováno stále dokola. Nejméně čtyřicet sousedů, zdravotních sester a bůhvíkdo ještě sdělí své pocity, že se hlavní hrdinky báli ještě, než vás příběh pohltí. Milionkrát je omleto Merybethino chování na pohřbech a stejný počet lidí se k němu vyjadřuje. Některé pasáže příběhu se opakují, jiné jsou odbyty. Dokonce jsem se musela silou vůle držet, abych nepřeskakovala části, které "už jsem v knize přece jednou četla". Hrozná škoda. Ale nebýt kniha podle skutečné události, vůbec ji nedočtu.
Jenže až na konci vám dojde, že ta tuna vaty příběh nemá zdržovat, ale připravit. Není to o jejích dětech, ale hlavně o ní. A jak jinak chcete psát o někom, kdo s vámi nespolupracuje a posudky na něho nejsou než tak, že o něm budou mozaiku skládat jiní? Čím víc tím líp. To ovšem neznamená, že to omlouvá nezvládnutou první část knihy, kdy čtenář netuší její pravý účel a je mu na hlavu sypáno kvantum zdánlivě zbytečných a stejných informací... Chtělo by to zredukovat, usměrnit a přepsat. Pak by to byl hit.“... celý text
— DK197
Z kolébky do hrobu
„Zajímavé téma (otřesné), ale nějak obtížně se mi to četlo.“
— 28401
