• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 36 knih

Nové komentáře u knih Józef Ignacy Kraszewski

Ulana

„Trošku mi ta situace s Ulaniným starym připomínala případ, kdy říká bába dědkovi: Dědku, vylez z tý vany, nastydneš se a umřeš. A dědek vylez, nastyd se a umřel. Starýmu taky radili, že když na jeho starou mladou miss ukrajinsko polský hranice má mlsnou i místní majitel všeho polskýho, tak má dělat, že nic nevidí. Kdyby viděl, tak by mu třeba chtěl zapálit barák a pak by už jenom umřel. Starej to nakonec zkusí. Zalepí si oči vodkou a nevidí, jak jeho stará šupe na zámek a jak jí ten pšonek rozbaluje, jako kdyby se dostával do pytlíku polskejch chipsů. Ulana je z toho vařená jak brambora a pán musel bejt plájboj jak sviňa, když hodila přes palubu i svoje děti. Dá se na to nahlížet i tak, že furt zlobily a celkově jí sraly. Její starej se teda jednou pořádně nažere vodky, v hlavě se mu rozsvítí, řekne si hovno, zapalí barák a nakonec umře. Přesně tak, jak ho varovali. A to ještě není konec. Na to, jak je to krátký, tak se stále pokračuje a moje duše plesá a pláče zároveň. Finální emoce, kterou ve mně tenhle sešit zanechal ovšem je smutek a panika z toho, že doma nemám ani slzu vodky a nemůžu si s ní zalepit oči. Poučím se proto pro příště a zajdu k židovi. Teď jsem zase odbočil a dostal se někam, kam jsem úplně nechtěl. Takže to jelo jako po másle a krom mojí zásoby vodky jsem v tom moc nedostatky nespatřoval.“... celý text
— žlučníkář

---

Ulana

„Bom dia. Ulana je o tom, že manžílek odjede na služební cestu a lord z vesnice ukazuje lulana jeho manželce jménem Ulana. Jeden by řekl oh-la-la! Tato kniha se ovšem neodehrává ve Francii, ale v Polsku, takže po příjezdu nenásleduje pojídání croissántů ve třech za pomocí vidliček vyrobených z baget, ale stará dobrá nakládačka aka "polishing the wife", protože co jde Slovanům lépe, než někomu pořádně nabančit. Zdejší manžel ovšem nemá výdrž jako Rusové, a tak zase odjede, načež Ulana začne bydlet u lulana. Tady bohuže dojde ke klasickému prozření "co je v domě to už není pro mě" a kniha končí docela velkým oh-la-la. Příjemná klasická nakládačka, 6,5/10,21“... celý text
— Palivo

---

Hraběnka Coselová

„Nečtu historické romány.Tento mi někdo půjčil.Myslela jsem, že se budu nudit,ale četla jsem jako detektivku,kterou jsem zmakla za tři dny.Vzhledem k době příběhu a bytí autora bych ten romantismus odpustila.“... celý text
— lea25

---

---

Stará báje

„Knihu mám přečtenou několikrát pouze v originále, ale nedá mi to. Je to úžasná kniha. Chytne za srdce, esence lyriky, kterou člověk nedokáže pustit z ruky..Autor měl neuvěřitelný cit pro jazyk a smysl pro příběh, který dokázal rozehrát na velice citlivé struně. To se mu daří v řadě jeho knihách ale tahle je můj favorit, ostatně autor nepsal všude stejně, tady jako by sám sestoupil do těch nejkrásnějších hlubin.... Nepochybuji že překlad bude stejně luxusní...“... celý text
— Atuin

---

Hraběnka Coselová

„Plus, podle skutečnosti. Minus, všechno ostatní:P. Nelíbil se mi styl, takové umělé a jakoby to psal někdo, kdo se snaží zbeletrizovat historickou učebnici. Postavy byly popisovány furt stejně (těmi samými slovy), z ničeho nic se tam nějaká objevila a najednou byla důležitá (i když o tom by se dalo polemizovat), na ostatní se zapomnělo. Vyprávěl se příběh a najednou šup, do dvou-tří odstavců se musela vejít nějaká historická událost, která taky byla popsána jako historická událost... tím se příběh zbytečně kouskoval (to nechci říct, ale nevím jak to napsat, prostě to bylo rušení a nepříjemné, nehodilo se to). Postavy (všechny) byly nesympatické, což podle mě taky není ono, hraběnka Coseliová, asi ji chtěl autor znázornit jako mučednici a nevinnou osobu, se jevila hooodně nesympaticky a Zaklika tam byl tak nějak zbytečně asi jako polovina postav, vůbec to bylo psáno tak dětinsky a účelově… hrabě ten a ten, nepřítel hraběnky, i když mu pomohla a to se psalo pokaždé, když se objevilo jméno toho hraběte... August Silný byl brán asi trochu ironicky a ten jeho dvůr taky (koneckonců, psal to polák), ale vyznělo to jen někde. Jinak byl jednou z nejméně sympatický postav, ač byl několikrát popsán jako silný a úžasný a bůhví co, hned od začátku to byl klasický král, co nic neuměl a vůbec, král no, Gustav Adolf II. naproti němu naprosto zářil... s těmi holínkami a krátkými vlasy:P Na to, že to byl historický román, což já ráda, tak hrůza děs a bída. Taky nechápu, co všichni měli na nějakým kusu papíru:P.“... celý text
— Aaron Lewis