Nové komentáře u knih Julius Šimko
Napsala jméno svý na zdi
„Pro pohlazení, pro pobavení, pro zamyšlení. Laskavé, něžné, úsměvné i prostopášné. Takové jsou verše i neverše v téhle sbírce. A v doprovodu fotografií s nápisy na zdech tvoří harmonický celek. S touhle knížkou mi bylo moc hezky. :o)
Malířka
Naučila jsem se vidět a malovat.
Do detailu vykreslit pohled,
vycítit duši...
... tvou jedinečnou vůni.
Proč? Kdy a jak?
Je zázrak.
Co nikdy nepochopím.
Nikdy se nemohu dopídit
odkud přicházíš.
Mohu tě jen pohladit štětcem
a umazanou rukou.“... celý text
— nefernefer
Napsala jméno svý na zdi
„Kniha originálních fotografií, doplněná verši někdy volně neučesanými, někdy srovnanými do rýmů. Verši veselými, hravými, upřímnými. Verši pro zasmání i pro zamyšlení.
Naslouchám proudu duše
a ten mi říká suše: „PIŠ!!!“
A tak jeden lékař-neurolog vzal do ruky foťák a napsal jím jméno svý na zdi, aby podpořil svojí fantazií tu naši. Snad se budou prolínat, nikoli do sebe narážet...
Přiznám se, že některé myšlenky, ukryté v textu, pro mě zůstaly na neurologii. Ale nemusíme přece hned všemu rozumět.
Fotografii klidné vodní hladiny s blýskavým odrazem slunečních paprsků a doprovodným textem si já ukládám do své amygdaly. Nemohu jinak...
Na světě je tisíc front
a jenom jeden horizont.
P.S.: Mějte se krásně ve štěstí a naději i vy, pane doktore...
P.P.S.: Děkuji za tuto knihu, která s mojí duší rezonovala, prolínala se a jen občas narazila...
P.P.P.S.: A děkuji za vždy v nikdy, krásu na světě...“... celý text
— evelýny
Napsala jméno svý na zdi
„Za to, že jsem tuto knihu vzala do rukou, může můj tatínek, který ji v komentáři pod tím mým nádherně vystihl a vzbudil tak můj zájem o ni.
Byla to čirá radost. Radost si ji prohlížet, radost ji číst, radost otáčet jejími stránkami. K něčemu se vrátit, něco si opsat do deníku, u něčeho se zastavit.
Neholduji poezii. Ale tohle mě pohladilo. Myslím, že osloví každého člověka, i nečtenáře. Neboť je to kniha přirozená, pravdivá a člověčí. Nelze se v ní nenajít.
Děkuji...“... celý text
— Anna 13
Napsala jméno svý na zdi
„Krásná kniha. Fotopoezie.
Krátké básničky nikdy neomrzí a lze v nich nalézt moudrost.
Jsou vtipné, k zamyšlení, filozofické a někdy i košilaté.
A hlavně. Je z nich cítit láska.
Napsal je lékař a já mu za ně děkuji.
Fotografie mnohdy dokreslí báseň a podtrhnou její odkaz. A dají vzpomenout na dobu, kdy v knihách bývaly i ilustrace. Nejednalo se o špatný zvyk.
Myslím, že tento titul by slušel knihovně jakéhokoliv čtenáře.
Dovolím si tvrdit, že tato sbírka básní byla opomenuta a sbírky, které by měly být opomenuty jsou oslavovány. Bohužel.
Posadit se a listovat. Nechat se pohladit krásou slov... a především lidskostí.“... celý text
— ZÓNA
