• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Karel Fibich

Povstalci V. - Vladivostok–ČSR

„Dočteno. Líbil se mi doslov k této knize a vlastně i k celé pětidílné sérii. Události jsou psány československým dobrovolcem a legionářem a názory shrnují tehdejší události jak je oni vojáci cítili. Kniha líčí osudy bývalých vojáků, kteří po nastoupení na japonskou loď, míří konečně domů. Přes Japonsko, Čínu, Indii a Arábii až do Francie. Inu... člověk by řekl, že na lodi nic moc dělat nejde. Ale není tomu tak. Vážím si této knihy, protože je zaznamenává člověk, který všechno osobně zažil. Děkuji. Čest Vám, pane Karle Fibichu.“... celý text
— MichalMartinka

---

Povstalci IV. - Bajkal–Vladivostok

„Naprosto souhlasím z uživatelem ,,OlafSveinsson,, Nopak nelíbí se mi komentář uživatele ,,hanzmb,, Karel Fibich jako autor knihy a hlavní postava, která děj sleduje svýma očima - respektive svými deníkovými poznámkami - je zařazen do skupiny invalidů a má propustku ,,domů,,. Území dobité našimi legionáři, přebírají Kolčakovy jednotky, takže legionáři mají prostor pro reorganizaci vojska. Do jistého času, protože po likvidaci Kolačova začíná boj na magistrále, které se mnoho uznaných raněných vyhne. Tady magistrálu navštívíme pouze z dopisů, které obdrží spisovatel. Z Bajkalu se po různých příhodách ranění dostávají do Vladivostoku, a následně na Ruský ostrov, kde je vytvořena československá ,, robinsonovská,, čekárna na transport k domovu. Pokud toto čtení někomu nevyhovuje, nedivím se, ale musíme si uvědomit, že tento popis od člověka, který všechno zažil, je naprosto unikátní a nikdo nám ho už nepředá. Proto dávám 5*. Autor je několikrát vyslýchán za údajnou vzpouru a dezerci - tyto události se popisují ve 3 díle - a nedivím se, že tuto šaškárnu drze odsuzuje. Je to myšlení té doby a událostí, které pohnuly mnohými legionáři. Čest vaší památce, bratři legionáři.“... celý text
— MichalMartinka

---

Povstalci III. - Povolžská fronta

„Jak už zaznělo v předešlých komentářích, legionáři se pouštějí do boje s bolševickým monstrem. Nejprve pro to aby si proklestili cestu na franocouzkou frontu a potom pro to, aby vůbec přežili. Prvotní nadšení a bojové odhodlání je tlumeno protibolševickou opozicí, která nemá dostatek sil na vlastní boj a vše nechává na našich legionářích, ze kterých mají rudí oprávněný strach. Tady už se plete politika, které mají obyčejní vojáci až po krk, protože jejich vyšší velení, a někteří velitelé, kteří nebyli na začátku toho všeho, a neprošli Zborovem, zdvihají hlavy a hrají si na hrdiny. Tady dostala kniha své pravé jméno - POVSTALCI. Krásné ale je, že i když ti chlapi prochází sněhovým peklem, tak si najdou čas na zasmání a v době oddechu se chovají jako malí kluci. Čest památce, všem legionářům.“... celý text
— MichalMartinka

---

---

Povstalci II. - Mogila

„Druhý díl, který přímo navazuje na konec prvního dílu, je podle mého akční až dost. Je zde vylíčená bitva u Zborova, očima českého dobrovolce Karla Fibicha - autora této knihy. Jeho zranění, odvoz do nemocnice, léčení a postupné sledování hroucení se carského Ruska a nástup rudých bolševických gard. Legionáři ač nechtějí zasahovat do této krvavé a nelítostné občanské války, jsou nakonec donucení proti těmto lidem pozvědnou hlas a nakonec i zbraň. Kdyby po boku donských kozáků bojovali, historie by byla plně někde jinde. Smekám před těmito lidmi, obyčejnými chlapy, kteří chtěli odjet na francouzkou frontu a bojovat za rodící se Československo. Osud jim připravil, ale jiný osud. Velmi se mi tato kniha líbila.“... celý text
— MichalMartinka

---

Povstalci I. - Stopami ke Zborovu

„Této knize nelze dát jinak, než plný počet. Zápisy a vzpomínky Karla Fibicha, rodáka z Brna, studujícího v roce 1915 na důstojnické škole. S radostí rukuje za Rakousko-Uherskou armádu - bojuje - padá do zajetí - vstupuje do české družiny a s sní se dostává na frontu. První díl končí před Zborovskou bitvou. Kniha je psaná deníkovou formou. Dodává to na věrnosti. Zákopová hantýrka je různorodá a občas nevím co které slvo znamená. To ale nevadí. Je to psané tak, jak to v té chvíli cítili. V pozadí je vykreslena i politická situace v Rusku, takže člověk se dostane i trochu hlouběji do té revoluční doby. Hlavně pocity československých družníků na rudý bolševismus je jasný. Mám pocit, že toto je předsposlední nebo dokonce poslední vydání před druhou válkou. V předmluvě, z července roku 1938, je psáno, že po boku SSSR budeme stát proti nové neměcké hrozbě a že svou knihou se nechce otírat o ruský lid a že boje popsané v knize patří dávné minulosti. Snad zjistím jak byl nadšený po Únoru 1948 ze sovětského lidu.“... celý text
— MichalMartinka