Povstalci I. - Stopami ke Zborovu přehled

12.10.2024

(SPOILER) Této knize nelze dát jinak, než plný počet. Zápisy a vzpomínky Karla Fibicha, rodáka z Brna, studujícího v roce 1915 na důstojnické škole. S radostí rukuje za Rakousko-Uherskou armádu - bojuje - padá do zajetí - vstupuje do české družiny a s sní se dostává na frontu. První díl končí před Zborovskou bitvou. Kniha je psaná deníkovou formou. Dodává to na věrnosti. Zákopová hantýrka je různorodá a občas nevím co které slvo znamená. To ale nevadí. Je to psané tak, jak to v té chvíli cítili. V pozadí je vykreslena i politická situace v Rusku, takže člověk se dostane i trochu hlouběji do té revoluční doby. Hlavně pocity československých družníků na rudý bolševismus je jasný. Mám pocit, že toto je předsposlední nebo dokonce poslední vydání před druhou válkou. V předmluvě, z července roku 1938, je psáno, že po boku SSSR budeme stát proti nové neměcké hrozbě a že svou knihou se nechce otírat o ruský lid a že boje popsané v knize patří dávné minulosti. Snad zjistím jak byl nadšený po Únoru 1948 ze sovětského lidu.

06.06.2021

Už dlouho se chystám na Medkovu legionářskou pentalogii, abych si doplnil informace o tom, co se za mého mládí neučilo. Bohužel mám zatím jen 3 díly a ještě na přeskáčku. S radostí jsem proto sáhl po této Fibichově, o jejíž existenci jsem donedávna vůbec nevěděl. A jsem nadšen. Vše je reálné, přímo prožité, žádný literární balast nebo jen zprostředkované informace. Člověk musí s obdivem smeknout před tím, co dokázali tito skuteční zakladatelé našeho novodobého státu. Samozřejmě literární stránka pokulhává, jedná se vlastně jen o zpracované deníky. Ale to vůbec nevadí, literatura není ten důvod, proč je nutné tyto knihy i po 100 letech číst.