MichalMartinka komentáře u knih
Paskřivec...filmové zpracování z roku 2024. Jednoznačně palec nahoru. Málokterý film se věrně drží své předlohy a to co je tam navíc, vůbec nevadí. A ostatní povídky byly taky dobré. Hellboy...
Za mě osobně...nejlepší díl z předešlých osmi. Poutavý příběh - kvalitní komixové zpracování - no jednoduše pastva pro oči i pro čtenáře - LUXUS.
Tak toto bylo ono. Baba Jaga - Kostěn Nesmrtelný - sraz čarodějnic - armáda nemrtvých - řezničina. To je přesně to k čemu byl Hellboy stvořený. Atmosféra by se dala krájet. Výborný příběh.
A zrovna ta o pražském upíru byla taková...myslím, že s toho šlo vytěžit víc... -1hvězda. Ale zbytek ano...ten starý dobrý Hellboy. Tentokrát Afrika nezklamala.
Tak...a tentokrát v Africe. Byla to taká chuťovka, ale asi sem čekal víc. Afrika se moc nepovedla. První příběh byl dobrý, ale druhý...asi nejslabší ze všech přečtených příběhů. Epilog navnadil.
Já dávám 5 hvězdiček. Čtení si užívám. Zajímavé povídky a pěkné zápletky :)
Jako u předchozího dílu...já byl spokojen. Večerní romantika pod lampou. Tak trochu krvavá a hororová :)
Já byl spokojen. V jednoduchosti je krása. A Hellboy je pouze jeden :)
Druhý díl, který přímo navazuje na konec prvního dílu, je podle mého akční až dost. Je zde vylíčená bitva u Zborova, očima českého dobrovolce Karla Fibicha - autora této knihy. Jeho zranění, odvoz do nemocnice, léčení a postupné sledování hroucení se carského Ruska a nástup rudých bolševických gard. Legionáři ač nechtějí zasahovat do této krvavé a nelítostné občanské války, jsou nakonec donucení proti těmto lidem pozvědnou hlas a nakonec i zbraň. Kdyby po boku donských kozáků bojovali, historie by byla plně někde jinde. Smekám před těmito lidmi, obyčejnými chlapy, kteří chtěli odjet na francouzkou frontu a bojovat za rodící se Československo. Osud jim připravil, ale jiný osud. Velmi se mi tato kniha líbila.
(SPOILER) Této knize nelze dát jinak, než plný počet. Zápisy a vzpomínky Karla Fibicha, rodáka z Brna, studujícího v roce 1915 na důstojnické škole. S radostí rukuje za Rakousko-Uherskou armádu - bojuje - padá do zajetí - vstupuje do české družiny a s sní se dostává na frontu. První díl končí před Zborovskou bitvou. Kniha je psaná deníkovou formou. Dodává to na věrnosti. Zákopová hantýrka je různorodá a občas nevím co které slvo znamená. To ale nevadí. Je to psané tak, jak to v té chvíli cítili. V pozadí je vykreslena i politická situace v Rusku, takže člověk se dostane i trochu hlouběji do té revoluční doby. Hlavně pocity československých družníků na rudý bolševismus je jasný. Mám pocit, že toto je předsposlední nebo dokonce poslední vydání před druhou válkou. V předmluvě, z července roku 1938, je psáno, že po boku SSSR budeme stát proti nové neměcké hrozbě a že svou knihou se nechce otírat o ruský lid a že boje popsané v knize patří dávné minulosti. Snad zjistím jak byl nadšený po Únoru 1948 ze sovětského lidu.
Ani po 200 stránkách jsem k této knize nepřilnul. Asi jsem neměl tu správnou výdrž. Za celou dobu čtení se vlastně nic nedělo. Asi sem skončil příliš brzo. A to čtení o křesťanech mi nevadí.
Hodnocení nemohu dát žádné, protože po 30 stranách jsem knihu vzdal. Scifi není můj šálek a čtení mě vůbec nebavilo. Přitom každý tvrdil, jak je to dobré. Fanoušky si tato kniha určitě našla a ještě najde, ale já mezi ně patřit nebudu. Pokud se najde volný čas - dám přednost filmu. Ale ani to není můj šálek kávy.
Na jednu stranu byla kniha podobná Žítkovským bohyním. Spisy, výpovědi, hlášení, hlavní hrdinka je bývalá redaktoraka. Ale na druhou stranu je to znovu originální. A především to téma. Střet řeholních sesetr a církve proti režimu.
Velmi podařená dějová linka Lena Langerové, která odhaluje další dějovou linku řeholních sester. Měl sem pocit, že všechno bude zamotané a jak se děj bude přesouvat z doby do doby, tak se v tom nevyznám, ALE nestalo se tak. Děj pěkně plyne, navazuje na sebe. Jako katolík jsem úplně nesohlasil se všemi názory, ale to pro to, že sem se s nimi setkal teprve tady v této knize. A budu hledat dál. Děkuji za krásné i smutné čtení. Doufám, že něco podobného se už nebude opakovat. Desetileté čekání se vyplatilo. Gratuluju.
Čteno před spaním své 5-ti leté dceři. A jí se to líbilo :) A ani já sem nebyl nějak otráven. Hezké :)
Výběr pověstí s celé Moravy. Některé jsem znal, jiné ne. Některé byly zajímavé, některé méně. V celku to bylo hezké čtení. Když si u toho představíte hlas Zdeňka Junáka...tak si musíte poslechnout i jeho namluvené CD, kde jsou další pověsti. Ano bylo to pěkné :)
Knihu jsem začal číst dvakrát. Poprvé jsem čtení odložil po několika úvodních stránkách, protože osidlování střední Evropy a především kotliny Bohemie mi přišly strašně nezáživné. V tomto roce (2024) jsem se do čtení pustil znova. Po přelouskání této, nijak záživné kapitoly (až na Sáma a Svatopluka), jsme se konečně dostali k Václavovi a Boleslavovi. A tady mě to začalo bavit. Následně jsme se přenesli k Lipanů, na Bílou horu, do obležení Vídně, k císaří Maxmiliánovi, Josefovi I atd. Kniha není fiktivní koplet našich dějin. Jde pouze o části, které popisují skutečný historický základ, ale v jisté části se stane něco jiného, než známe (vítěztví Prokopa Holého u Lipa, výhra protestantů na Bílé hoře aj.) a následně autor předkládá svoje události coby kdyby a musím uznat, že ne úlně mimo - i když některé události jsou opravu neuskutečnitelné. Čtení bylo velmi zajímavé a občas doslova strhující, ale některé popisy, sahající do hloubky myšlení, byly místy takové nijaké. O událostech po Sametové revoluci jsem se nikdy nezajímal a pokud si to autor trochu domyslel, tak bych tomu i tak věřil. A samotný závěr knihy? S tím nelze nic než souhlasit. Je to opravdu hromada hnoje :)
První setkání s knihou od Karin Lednické. Jsem rád, že jsem na tuto knihu narazil. Už jenom brožování samotné knihy mě zaujalo :) Obec Životice a její osudy, byly pro mě naprosto nezámé. Velmi silně mě kniha zasálha. Oceňuji, na začátku každé kapitoly, krátký příběh, který připraví půdu pro nadcházejících událostí, které spisovatelka, pomocí dostupných materiálů a historických faktů, vysvětlí. Autorka pochází z oblasti karvinska a tudíž se zabývá psaním ze svého ,,okolí". Děkuji. Jsem zvědav na další knihy.
Nevěděl jsem o tom nic. Až s knihou Kateřiny Tučkové se člověk dozvěděl o osudech a příbězích Žítkovských bohyní. No a náhoda tomu chtěla, že jsem narazil na tyto Skutečné příběhy...Autor se noří do minulosti až k čarodějným procesům a následně přechází přes různé další odkazy k ,,bohování" až rozhovorům s poslední žíjící Bohyní. Ta poslední zemřela v roce 2001. Velmi zajímavé byly i povídky a příběhy s bohováním. Jestli to byly šarlatánky a nebo měly opravdu nějaký dar, na to si musí člověk přijít sám. Uritě by stálo za to přečíst nějakou podrobnější bublikaci ze které autor čerpal náměty.