Povstalci III. - Povolžská fronta
Karel Fibich
Podle deníku 1. čety 1. roty I. pluku Mistra Jana Husi a vlastních zápisů za dobu od 16. června 1918 do února 1919
Přidat komentář
Po obrovském nadšení bratří v prvních 2 dílech přichází najednou vystřízlivení. Nejprve z chování ruské protibolševické opozice. Její vůdci si neuvědomují co jim hrozí a veškerou tíhu bojů nechávají na našich legionářích. Postupně se kritika přesouvá i do vlastních řad. Už to není ta jednota. Spousta karierismu a hraní si na vojáčky především u nově nastupujících, kteří neprošli Zborovem.
Třetí díl ukazuje naše legionáře už jako protřelé veterány, ze kterých mají bolševikové oprávněně strach při bojích kolem Kazaně i jinde v Povolží, kde se snaží udržet při životě ruskou demokratickou vládu. Ale líčí i nespokojenost s poměry v Rusku a nakonec i přímo v legiích.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Československé legie bolševismus ruská občanská válka (1918-1921) PovolžíAutorovy další knížky
1938 | Povstalci I. - Stopami ke Zborovu |
1932 | Povstalci III. - Povolžská fronta |
1938 | Povstalci II. - Mogila |
1938 | Povstalci V. - Vladivostok–ČSR |
1938 | Povstalci IV. - Bajkal–Vladivostok |
Jak už zaznělo v předešlých komentářích, legionáři se pouštějí do boje s bolševickým monstrem. Nejprve pro to aby si proklestili cestu na franocouzkou frontu a potom pro to, aby vůbec přežili. Prvotní nadšení a bojové odhodlání je tlumeno protibolševickou opozicí, která nemá dostatek sil na vlastní boj a vše nechává na našich legionářích, ze kterých mají rudí oprávněný strach. Tady už se plete politika, které mají obyčejní vojáci až po krk, protože jejich vyšší velení, a někteří velitelé, kteří nebyli na začátku toho všeho, a neprošli Zborovem, zdvihají hlavy a hrají si na hrdiny. Tady dostala kniha své pravé jméno - POVSTALCI. Krásné ale je, že i když ti chlapi prochází sněhovým peklem, tak si najdou čas na zasmání a v době oddechu se chovají jako malí kluci. Čest památce, všem legionářům.