MichalMartinka
komentáře u knih
Podivná místa
Mike Mignola
Tak...a tentokrát v Africe. Byla to taká chuťovka, ale asi sem čekal víc. Afrika se moc nepovedla. První příběh byl dobrý, ale druhý...asi nejslabší ze všech přečtených příběhů. Epilog navnadil.
Spoutaná rakev
Mike Mignola
Já dávám 5 hvězdiček. Čtení si užívám. Zajímavé povídky a pěkné zápletky :)
Probuzení ďábla
Mike Mignola
Jako u předchozího dílu...já byl spokojen. Večerní romantika pod lampou. Tak trochu krvavá a hororová :)
Sémě zkázy
Mike Mignola
Já byl spokojen. V jednoduchosti je krása. A Hellboy je pouze jeden :)
Povstalci II. - Mogila
Karel Fibich
Druhý díl, který přímo navazuje na konec prvního dílu, je podle mého akční až dost. Je zde vylíčená bitva u Zborova, očima českého dobrovolce Karla Fibicha - autora této knihy. Jeho zranění, odvoz do nemocnice, léčení a postupné sledování hroucení se carského Ruska a nástup rudých bolševických gard. Legionáři ač nechtějí zasahovat do této krvavé a nelítostné občanské války, jsou nakonec donucení proti těmto lidem pozvědnou hlas a nakonec i zbraň. Kdyby po boku donských kozáků bojovali, historie by byla plně někde jinde. Smekám před těmito lidmi, obyčejnými chlapy, kteří chtěli odjet na francouzkou frontu a bojovat za rodící se Československo. Osud jim připravil, ale jiný osud. Velmi se mi tato kniha líbila.
Povstalci I. - Stopami ke Zborovu
Karel Fibich
(SPOILER) Této knize nelze dát jinak, než plný počet. Zápisy a vzpomínky Karla Fibicha, rodáka z Brna, studujícího v roce 1915 na důstojnické škole. S radostí rukuje za Rakousko-Uherskou armádu - bojuje - padá do zajetí - vstupuje do české družiny a s sní se dostává na frontu. První díl končí před Zborovskou bitvou. Kniha je psaná deníkovou formou. Dodává to na věrnosti. Zákopová hantýrka je různorodá a občas nevím co které slvo znamená. To ale nevadí. Je to psané tak, jak to v té chvíli cítili. V pozadí je vykreslena i politická situace v Rusku, takže člověk se dostane i trochu hlouběji do té revoluční doby. Hlavně pocity československých družníků na rudý bolševismus je jasný. Mám pocit, že toto je předsposlední nebo dokonce poslední vydání před druhou válkou. V předmluvě, z července roku 1938, je psáno, že po boku SSSR budeme stát proti nové neměcké hrozbě a že svou knihou se nechce otírat o ruský lid a že boje popsané v knize patří dávné minulosti. Snad zjistím jak byl nadšený po Únoru 1948 ze sovětského lidu.
Quo vadis?
Henryk Sienkiewicz
Ani po 200 stránkách jsem k této knize nepřilnul. Asi jsem neměl tu správnou výdrž. Za celou dobu čtení se vlastně nic nedělo. Asi sem skončil příliš brzo. A to čtení o křesťanech mi nevadí.
Duna
Frank Herbert
Hodnocení nemohu dát žádné, protože po 30 stranách jsem knihu vzdal. Scifi není můj šálek a čtení mě vůbec nebavilo. Přitom každý tvrdil, jak je to dobré. Fanoušky si tato kniha určitě našla a ještě najde, ale já mezi ně patřit nebudu. Pokud se najde volný čas - dám přednost filmu. Ale ani to není můj šálek kávy.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Na jednu stranu byla kniha podobná Žítkovským bohyním. Spisy, výpovědi, hlášení, hlavní hrdinka je bývalá redaktoraka. Ale na druhou stranu je to znovu originální. A především to téma. Střet řeholních sesetr a církve proti režimu.
Velmi podařená dějová linka Lena Langerové, která odhaluje další dějovou linku řeholních sester. Měl sem pocit, že všechno bude zamotané a jak se děj bude přesouvat z doby do doby, tak se v tom nevyznám, ALE nestalo se tak. Děj pěkně plyne, navazuje na sebe. Jako katolík jsem úplně nesohlasil se všemi názory, ale to pro to, že sem se s nimi setkal teprve tady v této knize. A budu hledat dál. Děkuji za krásné i smutné čtení. Doufám, že něco podobného se už nebude opakovat. Desetileté čekání se vyplatilo. Gratuluju.
Veselé příhody kozy Lujzy a kocoura Bobka
Oldřich Sekora (p)
Čteno před spaním své 5-ti leté dceři. A jí se to líbilo :) A ani já sem nebyl nějak otráven. Hezké :)
Moravské pověsti: To nejlepší z rozhlasového pořadu Zdeňka Junáka
Zdeněk Truhlář
Výběr pověstí s celé Moravy. Některé jsem znal, jiné ne. Některé byly zajímavé, některé méně. V celku to bylo hezké čtení. Když si u toho představíte hlas Zdeňka Junáka...tak si musíte poslechnout i jeho namluvené CD, kde jsou další pověsti. Ano bylo to pěkné :)
Země zaslíbená. Mystifikované dějiny národa českého
Jan Drnek
Knihu jsem začal číst dvakrát. Poprvé jsem čtení odložil po několika úvodních stránkách, protože osidlování střední Evropy a především kotliny Bohemie mi přišly strašně nezáživné. V tomto roce (2024) jsem se do čtení pustil znova. Po přelouskání této, nijak záživné kapitoly (až na Sáma a Svatopluka), jsme se konečně dostali k Václavovi a Boleslavovi. A tady mě to začalo bavit. Následně jsme se přenesli k Lipanů, na Bílou horu, do obležení Vídně, k císaří Maxmiliánovi, Josefovi I atd. Kniha není fiktivní koplet našich dějin. Jde pouze o části, které popisují skutečný historický základ, ale v jisté části se stane něco jiného, než známe (vítěztví Prokopa Holého u Lipa, výhra protestantů na Bílé hoře aj.) a následně autor předkládá svoje události coby kdyby a musím uznat, že ne úlně mimo - i když některé události jsou opravu neuskutečnitelné. Čtení bylo velmi zajímavé a občas doslova strhující, ale některé popisy, sahající do hloubky myšlení, byly místy takové nijaké. O událostech po Sametové revoluci jsem se nikdy nezajímal a pokud si to autor trochu domyslel, tak bych tomu i tak věřil. A samotný závěr knihy? S tím nelze nic než souhlasit. Je to opravdu hromada hnoje :)
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
První setkání s knihou od Karin Lednické. Jsem rád, že jsem na tuto knihu narazil. Už jenom brožování samotné knihy mě zaujalo :) Obec Životice a její osudy, byly pro mě naprosto nezámé. Velmi silně mě kniha zasálha. Oceňuji, na začátku každé kapitoly, krátký příběh, který připraví půdu pro nadcházejících událostí, které spisovatelka, pomocí dostupných materiálů a historických faktů, vysvětlí. Autorka pochází z oblasti karvinska a tudíž se zabývá psaním ze svého ,,okolí". Děkuji. Jsem zvědav na další knihy.
Žítkovské čarování
Jiří Jilík
Nevěděl jsem o tom nic. Až s knihou Kateřiny Tučkové se člověk dozvěděl o osudech a příbězích Žítkovských bohyní. No a náhoda tomu chtěla, že jsem narazil na tyto Skutečné příběhy...Autor se noří do minulosti až k čarodějným procesům a následně přechází přes různé další odkazy k ,,bohování" až rozhovorům s poslední žíjící Bohyní. Ta poslední zemřela v roce 2001. Velmi zajímavé byly i povídky a příběhy s bohováním. Jestli to byly šarlatánky a nebo měly opravdu nějaký dar, na to si musí člověk přijít sám. Uritě by stálo za to přečíst nějakou podrobnější bublikaci ze které autor čerpal náměty.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Ve své poctatě tady bylo řečeno všechno. ALE určitě nemohu souhlasit, že to bylo povrchní, nudné a nezáživné čtení se spoustou odboček. V žádném případě...Nebylo to jednoduché čtení...ano. Mnoho postav, rozvazování uzlíků minulosti za 2 války a následně po válce a v době socialismu. Hlavní osoba mě byla sympatická a její nutnost se dozvědět o své rodině co nejvíc mi přišla oprávněná. Suma sumárům...já hltal každou stránku. O paní spisovatelce se ví, že nastuduje obrovské množství pramenů, než se pustí do psaní a všechno se snaží do knihy vložit. Mě to nevadilo. Proč by to jinak dělala :)
Noc pod Kamenným mostem
Leo Perutz
Kniha se četla velmi dobře. Ano...jsou zde jisté historické nepřesnosti, to ale na kvalitě nijak neubírá. Povídky nás zavedou do Rudolfínské Prahy a především do židovské čtvrti, kde, jako protipól velkého (chudého) císaře, je velký (bohytý) žid Mordechaj Mayzl. Líbilo se mi jak na sebe postupně povídky začaly navazovat, ač nejsou psány chronologicky, a ve finále do sebe zapadly jako ozubená kolečka. Čtení bylo zábavné a zajímavé.
Chlapci v zelené hoře
Eva Kilianová
No...co napsat. Pověsti mám rád. Rád o nich čtu, ale mám pocit, že se vzájemně vykrádají a různí spisovatelé si je upravují pro dnešního mladého čtenáře. Pohádky musí číst člověk očima dítěte, protože jako dopělému se čtivo zdá poněkud nezajímavé. Jan Kobzáň a Ludvík Vaculík, psali pověsti v nářečí. Dnešní autor, napíše občasné valašské názvy, ale jinak...I autorka paní Kliliánová na konci knihy v poznámce napsala, že pověsti vybírala z jiných už publikovaných knih z pověstmi. Navíc je upravovala, zkracovala a nebo spojovala 2 až 3 příběhy do sebe. Raději si sežeňte již dávno vydané knihy s pověstmi a nemusíte číst tyto...dajme totmu vývary ze sekerky. Škoda.
Hana
Alena Mornštajnová
Na konci sem měl v očích slzy. Měl. Přiznáme se. Ustřední postava je Hana. Teta, sestra, matka, dcera. A především trpitelka, která si během následného vystěhování (Terezín a Osvětim) zažila své. Kniha vychází ze skutečných událostí z Valašského Meziříčí. Kniha má tři části a po přečtení té poslední se nám kniha hezky spojí a utvoří krásný i smutný celek, který na mě působil velmi pozitivně. První část na mě působila asi nejvíc uceleně. Další dvě trochu dějově skákaly, ale to mi rozhodně nevadilo. Vše plynulo nenuceně a člověk - čtenář - dostal pohled na obyčejný život na obyčejné lidi. A když to byl většinou smutný pohled.