Žítkovské čarování
Jiří Jilík
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490808/bmid_zitkovske-carovani-M27-490808.jpg
4
183
183
Vydejte se spolu s námi po stopách lidové magie v Bílých Karpatech, nahlédněte do skutečného života žítkovských bohyň, žen, které uměly pomáhat a poskytovat rady tam, kde člověk pro svoji omezenou zkušenost nevěděl, jak dál. Nahlédněte do dnes již zaniklého fenoménu, jehož kořeny sahají do pradávné minulosti.
Přidat komentář
Kraj o kterém se v knize píše je mému srdci blízký, o Bohyních jsme jako děti jezdící na Moravské Kopanice v období prázdnin, kdy je všude slunce, rozkvetlé louky a pohoda léta slyšeli mnohé, báli jsme se už jen proto, že v 70 letech se o nich mluvilo jako o čarodějnicích, které jsme my děti znaly jen z pohádek. Až jako dospělá jsem si uvědomila jejich moudrost a lásku k přírodě a lidem. Víc takových Bohyň do současného světa... a bylo by dobře na světě...
Pravdivý příběh žítkovských bohyní. Autor se vydává na moravské Kopanice, kde se sám setkal s jednou z posledních bohyní. Ty pomáhaly lidem nejen se zdravím, ale i v milostných záležitostech, rozpoznaly škůdce a bosorku a uměly zlomit jejich kouzla.
Autor se ponořil do historie, aby prošel veškeré zápisy i beletrii o bohyních. Díky tomu, že se sám s jednou setkal, mohl popsat i osobní zkušenost. V knize najdeme spousty fotografií, jak z minulosti, tak i ze současnosti, jak se v tomto kraji dodržuje folklor.
Jelikož miluji lidové léčitelství, bylinky, kouzla, pověry, život na samotě, to, jaký byl život na venkově, tak toto téma mi je hodně blízké. Četla jsem knihu Žítkovské bohyně od paní Tučkové, která se mi moc líbila a v této knize jsem dostala ještě více faktů a příběhů.
V knize najdete konkrétní příběhy i z dávné minulosti, dozvíte se, s čím konkrétně bohyně pomáhaly, jak žily a jak je vnímalo okolí. Jediné, co mi trochu vadilo bylo, že se některé historky často opakovaly. Ale jinak to bylo pro mě zajímavé čtení a je škoda, že žítkovské bohyně dnes již neexistují.
Přestože jde o naučnou knihu plnou faktů a historických poznámek, četla se velmi dobře. Je poznat, že autor má ke Kopanicím velmi vřelý vztah i k celému kultu bohyní. Zajímavé je, že předkládá materiály, které schopnosti bohyní potvrzující i vyvrací. Závěr si každý musí udělat sám. Jisté je, že ať byly bohyně jakékoli, jejich vědomosti a schopnosti děděné ústně z generace na generaci, byly jedinečné a jako skvělé bylinkářky a "psycholožky", dokázaly pomoci a dodat naději velkému množství lidí a to má rozhodně velkou hodnotu. Je škoda, že tento fenomén byl často až násilně potlačen a nezůstal zachován.
První část knihy se mi líbila víc, druhá část se již více opakovala, ale i tak byla poměrně zajímavá. 4,5*
(2/23)
"... Odříkává to, co už nesčíselněkrát mnoho jejích rodových předchůdkyň. Zvuk slov plyne, oči vidí do daleka a mysl až do hlubin duše.... Horký vosk zasyčí ve studené vodě. Vytvoří roztodivné tvary vypovídající o tom, co umí přečíst jenom bohyně....."
Fenomén "bohyňování" je bezesporu zajímavý a je dobře, že jej mnozí podrobně popsali dříve, než zanikl. Kniha J. Jílka je takovým souborem všeho, co se o bohyních ví. Téma se probírá z různých úhlů pohledu a pohledem různých lidí (nechybí ani setkání bohyní se spisovateli A. Kutinovou nebo A. Jiráskem), což je největší předností, ale zároveň i slabinou celé knihy. Slabinou proto, že všechny podstatné informace se dozvíte už na začátku, a pak se to všechno vlastně jenom opakuje a nic nového nepřijde.
Zajímavé čtení, fakta a dokumenty o Žítkovských bohyních, asi je dobře, že je kniha většinou psaná v původním nářečí, ale mě se hrozně špatně čte a přitom slovácké nářečí a jakékoli jiné mám ráda. Na konci je malý slovníček nářečných výrazů a plno dobových fotografií.
Loni na podzim jsem navštívila domek poslední bohyně paní Irmy Gabrhelové a velký dík a obdiv novému majiteli, který domek s manželkou koupil a citlivě zrekonstruoval, tak aby zachoval vnitřní i vnější ráz. A chalupu na svoje bydlení si postavil na druhém konci louky. A ještě úžasné a poutavě vypráví a provází domkem poslední bohyně.
Náš svět je krásný i tím, že ne všechno v něm je vysvětlené a vysvětlitelné. Kéž by tomu tak bylo co nejdéle
Ačkoliv miluju Žítkovou. Přečetla jsem Žítkovské bohyně, byla na tom i v divadle, tak mě tato knížka vůbec nevzala.
Nejdříve jsem četla knihu od Kateřiny Tučkové a viděla i divadelní hru na Palmovce, proto jsem si chtěla utřídit, rozšířit a doplnit informace. To tato útlá knížka splnila. Bylo velmi zajímavé a příjemné se zase na čas k Žítkovským bohýním vrátit. Tenhle kout naší země probádaný nemám, táhne mě to do toho šumavského, ale rozšířit si obzory není nikdy na škodu.
„Bohyně na Žítkové už nejsou. Odešly z tohto světa jedna po druhé, potichu a takřka nepozorovaně. V dnešním světě pro ně již nebylo místa. Je jim lépe tam, kde jsou. Jenom my, kteří jsme tady zůstali, budeme o něco víc sami. Zatím jsme si to ještě nestačili uvědomit.“ Keď som sa 9. 4. 2016 spolu so svojou budúcou pani manželkou a s Naďou zúčastnil prednášky Jiřího Jilíka vo Verejnej knižnici Michala Rešetku v Trenčíne, odniesol som si odtiaľ aj túto knižku (s osobným venovaním od prednášajúceho autora). Má pekný obal, často až geniálne (z historického hľadiska) fotky a autor zjavne vie, o čom píše. Navyše, narodil som sa na myjavských kopaniciach, takže... Bohužiaľ (ale toto vlastne ani nie je kritika, skôr naopak, vysvetlím nižšie) kniha ma nestrhla až tak, ako som čakal. Obsahuje desiatky a desiatky (a desiatky) strán spomienok a príhod, nejeden raz písaných v miestnom nárečí. Chápem, že je svojím spôsobom jedinečné, ale číta sa to veľmi ťažko. O čo (v porovnaní s týmito pasážami) úžasnejšie a strhujúcejšie sú osobné vsuvky autora, v ktorých spomína na svoj pobyt v jedinečnom kraji. Prípadne na odchod Irmy Gabrhelovej z tohto sveta. Z knihy na mňa sála smútok. Smútok z toho, že sa niečo raz a navždy skončilo. Istá doba. Istí ľudia. Nič z toho sa už nevráti. Nikdy. tak to proste je, to je zákon života (a smrti). Našťastie máme aspoň drobnú náplasť za odídenou dobou. Túto knihu. A za to udeľujem štvrtú hviezdu.
Příjemné doplnění ke knize Žítkovské bohyně. Jedná se o sbírku různých příběhů o bohyních. Škoda, že už všechny ty tradice jsou pryč.
... Náš svět je krásný i tím, že ne všechno v něm je vysvětlené a vysvětlitelné. Kéž by tomu tak bylo co nejdéle.
Kniha založená na rozsáhlém výzkumu tématu, osobních setkáních s bohyní, rozhovorů s pamětníky. Doporučuji všem, kdo chtějí nahlédnout hlouběji než do roviny románového zpracování látky od Tučkové.
K Žítkovským bohyním, resp. tomuto tématu jsem se dostala přes Kateřinu Tučkovou (možná jako většina čtenářů..) a neustále ve mně hlodala touha zjistit něco víc..Publikace Jiřího Jilíka se mi dostala pod ruku náhodně u nás v knihovně...
Zčásti faktografická, zčásti etnografická, protkána vlastní zkušeností a zážitky, ale také obsahující úryvky ze starých záznamů faráře j. Hofera, J. Holubyho, žurnalisty Ferdinanda Dúbravského... pak úryvky z vykládání lidí o jejich zkušenostech - resp. skazky předávající se v rodině...doplněno úžasnými fotografiemi, část barevná, zobrazující zejména folklór v jeho dnešní podobě na slavnostech (kolem Kopaničárských slavností ve Starém Hrozenkově jezdíme každoročně na jiný festival :))) a pak zejména část černobílá, zachycující téměř zapomenutý a zmizelý svět chalup, pokrytých slamou, s malinkými okénky, vyhlížejícími do nádherné a v zimě tak drsné krajiny..život na Kopanicích byl těžký, často neveselý, a právě tady se vyformoval a dlouho přetrvával fenomén bohyň...a autor ponechává na nás, jak se k němu postavíme my..předkládá zdroje z minulosti, předkládá své pocity..citace slov odříkávaných bohyněmi, jejich "formulky"...
věřím, že v bohování byl kus víry a taky psychologie, kromě ověřeného bylinkářství, ale taky, že jsou věci mezi nebem i zemí :)
určitě si o bohyních ještě přečtu něco dalšího a...
za mě 4,5* (z toho minimálně 2 za foto !!!) a doporučuji !
pekné doplnenie témy. čítal som prvé vydanie, toto je plnšie a rozsiahlejšie. za všetko o téme hovoria posledné slová autora v závere knihy:
„Náš svět je krásný i tím, že ne všechno v něm je vysvětlené a vysvětlitelné. Kéž by tomu tak bylo co nejdéle.“
Velice zajímavé téma. Až si člověk uvědomí, jak málo toho o své vlasti a historii ví - natož potom o historii místa, kde se narodil a celý život žil.... Bohužel mi ale přišlo téma nešťastně zpracované. Dost informací se v knize opakuje a tím, že jsou v ní doslova popsány i formule, které Bohyně používaly, ztratila pro mě kniha na “tajuplnosti”. Nějak se mi nechce věřit, že by své několik desítek let v rodině předávané moudrosti Bohyně tak snadno svěřily veřejnosti...Kniha se dobře čte, je skvělým doplněním ke knize od Tučkové, ale dle mého názoru mohla být zpracována více do hloubky - do historie samotného života Bohyň. Působila na mě spíše dojmem, že se autor snažil díky tomuto tématu zviditelnit nežli by ho tolik zajímalo.
Nádherná kniha plná faktů, shrnuje mnoho vydaných publikací a článků, i autorovy poznatky, čerpá z mnoha pramenů a dává nahlédnout do života bohyní až v téměř soukromé sféře. Odhaluje i některá tajemství jejich bohování. Ač fotografická kniha, tak čtivá a i přes tu spoustu textu v nářečí se skvěle četla :)
Štítky knihy
magie Morava léčitelství čarodějnictví pohané, pohanství etnografie, národopis kopaničáři kulturní historie žítkovské bohyněAutorovy další knížky
| 2005 |  Žítkovské bohyně |
| 2013 | Žítkovské čarování |
| 2003 | Chřiby záhadné a mytické |
| 2006 |  Žítkovské čarování |
| 2015 | U nás na Slovácku - Od opice k člověku a zase zpátky |
Nevěděl jsem o tom nic. Až s knihou Kateřiny Tučkové se člověk dozvěděl o osudech a příbězích Žítkovských bohyní. No a náhoda tomu chtěla, že jsem narazil na tyto Skutečné příběhy...Autor se noří do minulosti až k čarodějným procesům a následně přechází přes různé další odkazy k ,,bohování" až rozhovorům s poslední žíjící Bohyní. Ta poslední zemřela v roce 2001. Velmi zajímavé byly i povídky a příběhy s bohováním. Jestli to byly šarlatánky a nebo měly opravdu nějaký dar, na to si musí člověk přijít sám. Uritě by stálo za to přečíst nějakou podrobnější bublikaci ze které autor čerpal náměty.