Žítkovské čarování
Jiří Jilík
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490808/bmid_zitkovske-carovani-M27-490808.jpg
4
183
183
Vydejte se spolu s námi po stopách lidové magie v Bílých Karpatech, nahlédněte do skutečného života žítkovských bohyň, žen, které uměly pomáhat a poskytovat rady tam, kde člověk pro svoji omezenou zkušenost nevěděl, jak dál. Nahlédněte do dnes již zaniklého fenoménu, jehož kořeny sahají do pradávné minulosti.
Přidat komentář
Četla jsem Žítkovské bohyně od Tučkové a chtěla jsem zjistit další informace. Žítkovské čarování samozřejmě není román, takže se nečte tak lehce i proto, že je použito hodně nářečí.
Střízlivá protiváha k mým oblíbeným Žítkovským bohyním mi celý fenomén kopanického čarování dala do souvislostí a trošku i historického rámce. Kdo si oblíbil knihu Kateřiny Tučkové, tomu tuto studii vřele doporučuji. Není tak dramatická (logicky), zato čerpá z historických pramenů.
Kniha s podtitulem Pravdivý příběh žítkovských bohyní od Jiřího Jilíka si mě získala svou autenticitou a poctivostí. Kniha obsahuje množství svědectví pamětníků a vedle příběhů ukazujících bohyně jako ženy ochotné a schopné pomáhat i ty, které jejich činnost odsuzují. Autor završuje své vyprávění takto: „Více znát a vědět netřeba. Vše, co se stává veřejnou informací, se ocitá v prostoru bulvarizace a zbaveno výlučné posvátnosti to ztrácí i neznámou energii přítomnou v magické komunikaci. Energii, o níž se dá soudit, že je schopna za určitých podmínek ovlivnit určité procesy a děje v přírodě, na nichž je člověk jako součást přírody vědomě nebo nevědomě účasten.“
A ještě pregnantněji to vyjadřuje Claude Lévi-Strauss, který je v knize citován: „ Nejlepší ochranou proti uřknutí zůstává nevěřit v ně, to jest vědomá vůle vyjít ze systému, mimo nějž nelze mít ani oběť, ani čaroděje.“
Literatura faktu jak má být. Nahlédnete téma z mnoha úhlů pohledu, kniha zaujme a baví, aniž by si pouštěla fantazii na špacír. Autor vychází jen z toho, co je doloženo a z hodnověrných zdrojů. A přitom vám ponechá vlastní názor a spoustu otázek.
Žítkovské čarování jsem přečetl již několikrát a mohu říci, že je to jedna z mých nejoblíbenějších knih. K návštěvě Kopanic mne inspirovala právě ona. Při jejím čtení plasticky ožívají lidová magie a staré časy, na které náš uspěchaný svět již bohužel zapomněl.
Tak tedy, mne příběhy zaujaly. Sama jsem navštívila dům poslední Žítkovské bohyně Irmy G. a poznala mystiku takového mista. Jejich léčitelství, znalostí psychologie, divadelní umění a talent získat si klienta jsou úžasné. Děkuji za taková Odtajnění.
Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové se mi moc líbily a v komentářích byl doporučován tento autor.
Ale tato kniha, narozdíl od Tučkové, neobsahuje žádný komplexní příběh, je to soubor faktů, fotografií a citací z cizích děl (díky za ně, nemusím je číst). Určitě dalo spoustu práce všechno to vyhledat, utřídit a zpracovat, ale na mne to zapůsobilo poněkud suše a v druhé části až nudně. Kniha totiž spojuje dvě dříve vydané knihy Žítkovské bohyně (2005) a Žítkovské čarování (2006). Tím se stalo, že některé věci zazní opakovaně.
Po jejím přečtení ještě více oceňuji kvality díla p. Tučkové.
Knížka mě zaujala hlavně tím, že jsem Hodulíková a máme kořeny ve Starém Hrozenkově :) ... Ráda jsem si přečetla zajímavou knihu o ženách s výjimečnými schopnostmi!
Kniha je obsáhlý zdrojem informací a bude zajímává i pro čtenáře Kateřiny Tučkové, kteří si budou chtít srovnat beletrii s faktografickou studií. První studie na toto téma Jilík zpracoval už v osmdesátých letech a shrnuje vše podstatné, co bychom o bohyních měli vědět. Vážím si autora, který se s takovou pečlivostí věnoval tématu bohyňování. Ať už se na něj díváme jakkoli, je důležitým odkazem k minulosti našich předků, potažmo i nás samých. Moderní společnost poskytuje pohodlí a naplnění našich materiálních potřeb, často v ní však absentují rituály udržující nás v souladu s přírodou a jejím koloběhem. I proto je život našich předků, kteří často v prostotě žili šťastnější život než my, cenným a důležitým zdrojem informací o našich kořenech.
"Vše, co se stává veřejnou informací, se ocitá v prostoru bulvarizace a zbaveno výlučné posvátnosti to ztrácí i neznámou energii přítomnou v magické komunikaci. ... Irma mi řekla, co říci chtěla. Více znát a vědět netřeba."
Škoda, že už není nikdo z přímých potomků, kdo by pokračoval...
Kniha je v podstatě spojedním dvou dříve vydaných knih Žítkovské bohyně a Žítkovské čarování.
Obě knihy se zabývají fenoménem tzv. žítkovských bohyň, ale každá z trochu jiného pohledu. Knihu tedy nelze hodnotit jako klasickou prózu, ale spíše jako takové nahlédnutí do tradic a magických obřadů, které přežily v oblasti Bílých karpat až do nedávné minulosti resp., které odešly s poslední žítkovskou bohyní.
V první knize (Žítkovské bohyně) se dozvíte něco málo z historie (např. kdy jsou zmíňky o prvních bohyních atd.) a o konkrétních bohyňích a jaké příhody jsou s nimi spojovány. Druhá knihy je spíše soubor příhod a zaříkáváních.
První kniha se mi četla lépe a přišla mi zajímavější. Hodně mne zaujali autorovy osobní setkání s poslední žítkovskou bohyní. Naopak druhá kniha se mi četla o něco hůře. Hlavním důvodem bylo, že plno příběhů bylo převyprávěno v původním nářečí a místy jsem text pořádně nepochopil. V obou knihách mne asi nejvíce pobavilo setkání Aloise Jiráska s bohyní.
Na knize se mi velmi líbilo, že obsahuje řadu fotografií, které dodávají celému vyprávění atmosféru a umožňují čtenáři nahlédnout do historie.
Na závěr bych ještě dodal, že v několika místech se knihy jakoby překrývají tzn. jedná se o stejné příběhy jenom trochu jinak převyprávěné.
Po beletrii na stejné téma byla tato faktografická kniha příjemným počtením, zajímavé informace, otevírá vrátka do tajuplného světa pro nás současníky a znalce místa, o kterém se píše, pomalu mizejícího, pro milovníky skutečné historie lahůdka. Trochu mi vadilo pouze několikeré opakování stejných faktů na různých místech knihy, proto jen čtyři hvězdy.
Knihu jsem si koupila až potom, co jsem přečetla knihu od Tučkové. Kniha mě bavila, líbí se mi, že autor zachoval autenticitu a ponechal příběhy i s původním nářečím.
natrefila jsem na tuto knihu v NeoLuxoru a protože jsem o žítovských bohyních něco málo slyšela a četla (mimo jiné i v knihách Amalie Kutinová Gabra a Málinka), na zkoušku jsem si knihu koupila- je opravdu skvělá, přečetla jsem ji skoro na jeden dech.
Po Žítkovských bohyních od Kateřiny Tučkové, které mě totálně dostaly, jsem se chtěla o bohyních dozvědět ještě něco víc. Trochu zklamání, tato naučná kniha mi moc nových postřehů nepřinesla, ale zároveň je to potvrzení kvalit Tučkové, protože i v beletrii dokázala tohle dosud neznámé téma vyložit opravdu komplexně.
Na to, že se jedná o literaturu faktu, je kniha velmi čtivá a příjemná. Obsahuje spoustu zajímavých informací o tom, jak bohyně žily a bohyňovaly. Pro mě výborná knížka.
Trochu mě zklamalo zpracování. Takové......nemrcouch. Spousta krásných fotografií a spousta dobových textů. Určitě dalo spoustu práce všechno to vyhledat, utřídit a zpracovat, ale na mne to zapůsobilo tak trochu ledabyle a bez šťávy.
Jedinečné a velmi zajímavé téma si zaslouží plný počet hvězdiček, ale jednu odečítám, protože je v knize hodně opakujících se pasáží - bylo by příjemnější přečíst si více nových informací.
Štítky knihy
magie Morava léčitelství čarodějnictví pohané, pohanství etnografie, národopis kopaničáři kulturní historie žítkovské bohyněAutorovy další knížky
| 2005 |  Žítkovské bohyně |
| 2013 | Žítkovské čarování |
| 2003 | Chřiby záhadné a mytické |
| 2006 |  Žítkovské čarování |
| 2015 | U nás na Slovácku - Od opice k člověku a zase zpátky |
Nemůžu si pomoct. Ač oceňuji snahu autora o podrobné a faktograficky přesné prozkoumání zajímavého fenoménu, přeskakovala jsem celé odstavce, především ty psané různým místním nářečím.