• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Keith Shadwick

Led Zeppelin: Příběh skupiny a její hudby 1968-1980

„Hodlám se ke knize vracet s tím, jak si budu doplňovat LP sbírku, protože číst rozbory jednotlivých písní bez pořádného poslechu mi přijde jako zhovadilost. A podrobných rozborů je tam více než mnoho. Pro laika to tedy místy není moc záživné čtení. :) Nicméně je to zajímavý pohled do práce čtyř perfekcionistů. Pár informací je buď nepřesných, či nevím, v jiných zdrojích byly podány jinak, takže těžko říct. Např. píseň D'yer Mak'er byla podle Colea Bonzova oblíbená, podle Shadwicka si s ní neví rady a do bubnů buší, jak ho napadne. (?!) Příběhy o Led Zeppelin už asi žijí vlastním životem. :) Zároveň bych autorovi vyčetla někdy dost degradující hodnocení. Ano... Já vím. Jsem fanoušek, ale on občas působí, jako by psal o kapele, kterou snad ani nemá rád... Hudba není sport, a takto se přece hodnotit nedá. Nicméně se Shadwick věnuje hlavně hudební stránce kapely a ne tolik jejím výstřelkům (i když je neopomene), což oceňuji.“... celý text
— JaneDoe

---

Led Zeppelin: Příběh skupiny a její hudby 1968-1980

„Kniha, která stojí někde na rozcestí a nikdy úplně nestrhne. Shadwick se maličko chytá do vlastní pasti, když v úvodu píše, že kniha má být jen o kapele a její hudbě jako takové, tudíž pomine různé excesy a výstřelky, které k ní neodmyslitelně patřily. Jenže zhruba v polovině knihy je najednou začne zmiňovat, protože bez nich by nešly popisovat následující události, což je malinko divné, protože neznalý fanoušek (mezi které se počítám) se bude trochu divit, jak je možné, že kapela udělala některé věci, když tu o něčem podobném předtím nebyla ani zmínka. Také je škoda, že autor místy zasahuje do hodně odborné oblasti a trochu zbytečně popisuje, v jakých tóninách jsou jednotlivé písně a jaká mají hudební specifika, protože se tím od běžného čtenáře trochu vzdaluje, takže tím pádem není kniha čtivá a je trošku náročnější na pochopení všech informací. Jako základní vhled do hudby LZ ale poslouží velmi dobře, protože těm, kteří se nechtějí prokousávat celou diskografií, přehledně řekne, jaká alba si poslechnout a proč a na co se při poslechu zaměřit. Po přečtení pak zamrzí jednak to, že kapela nuceně skončila asi příliš brzy a taky to, že mladší ročníky nikdy nemohly zažít jedinečné koncerty, které trvaly třeba tři hodiny a byly plné improvizace. Znalejší fanoušek kapely bude s knihou možná o trochu víc spokojen než "začátečník". 60%“... celý text
— callahanh