• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Lauren Groff

Příšery templetonské

„Běžně nečtu podobné romány, ale z nějakého důvodu jsem si ho koupil. Příběh mě okamžitě vtáhnul, postavy v současné lince jsou neskutečně plastické a uvěřitelné a celý Templeton je vlastně charakter sám o sobě. Bavilo mě jak Willie rozkrývá minulost své rodiny a odhaluje "příšery" z jejího rodokmenu. Určitě doporučuju.“... celý text
— DuSiČíst

---

Osudy a běsy

„Knížka mě zaujala názvem a žánrem psychologického románu, i když jsem se docela bála, když jsem tady viděla to hodnocení. Upřímně, nevím, co si z té knížky vzít. Že by nešla do hloubky se říct nedá, ale zároveň určitě neobsáhla všechno. V určitých chvílích mi přišlo, že autorka chtěla napsat pár divadelních her, ale byly tak šílené nebo neproveditelné na jevišti, že je raději zakomponovala do románu, aby je nemusela vyhodit. Na začátku jdou věci více méně chronologicky, ale pak se do toho začnou zaplétat úryvky z fiktivních divadelních her, u kterých mi nebylo úplně jasné, nakolik jsou vyprávěním minulosti postav a nakolik je to přikrášlené. A pak to stejně začne skákat tam a zpátky v čase, což je mnohdy dost matoucí. Druhá polovina byla o něco lepší, i když toho skákání v čase tam bylo mnohem více, ale už se v tom člověk alespoň trochu orientuje, protože má informace z první poloviny. I přesto mi přišlo, že spousta věcí zůstala s otazníkem a některé časti vypadaly, že jsou tam jenom na efekt. S hodnocením jsem dlouho váhala. Přikláním se tak ke 2,5 hvězdám, což tady ale nejde dát a nic moc, co by tu knihu spasilo tu nevidím, takže tentokrát to zaokrouhlím na 2 hvězdy.“... celý text
— LilianTae

---

Osudy a běsy

„Tohle nebyla zrovna lehká četba. Docela hodně se přeskakuje v čase, v něčem jsem se příliš nevyznala a někdy jako kdyby se některé popisy vzájemně vylučovaly. Něco bylo třeba si i domyslet. Třeba jsem úplně nepochopila, zda se Lotto utopil nebo měl aneurysma? Navíc všechny ty vztahy byly až příliš založené pouze na sexu. Líbí se mi sice příběhy vyprávěné z více stran, ale tady bylo vše až příliš překombinované. Styl psaní mně také příliš nesedl. Nejvíce se mi tady asi líbil citát: "Paradox manželství : nikdy nemůžete nikoho dokonale poznat, i když někoho dokonale znáte."“... celý text
— Aneleh

---

---

Osudy a běsy

„K této knize jsem se dostal náhodou. Když jsem se jednoho dne nečekaně ocitnul v nemocnici, která v této době nemá síť wi-fi :-(, data v mém mobilu se rychle vypařovala. Poprosil jsem tedy své blízké o nějakou knihu. A tak jsem se dostal ke knize Osudy a běsy. Příhodný titul do nemocnice :-(. Četl jsem, nic jiného mi nezbývalo, ale byl to děs. Nemohl jsem se do knihy dostat, četl jsem, protože jsem neměl nic jiného. Když jsem se vrátil domů, byl jsem asi ve dvou třetinách čtyřistapadesátistránkové knihy. Doma jsem knihu odložil. Posléze jsem půjčenou knihu chtěl vrátit, ale ještě jsem si řekl, že ji, přes první zkušenost, dočtu. Protože ale pauza byla dost dlouhá, nepodařilo se mi orientovat v postavách. Později jsem pochopil proč 1. část Osudy jsem četl nesoustředěně a v podstatě nerad a poté ve 2. části Běsy (mimochodem lepší) je hlavní postava tohoto dílu, ovdovělá manželka, chvílemi Aurélie, chvílemi Mathilda, (...a znenadání se v Aurelině kůži objevila Mathilda), jak se střídají její vzpomínky na zesnulého manžela a vlastní dětství. Tak jsem nakonec knihu začal číst znovu, od začátku. A přišlo překvapení, začala se mi docela líbit. Líbil se mi způsob psaní, stylistika, některé nápadité obraty (Když se probudila, byl čas večeře a trápení se vrátilo a ostrými zuby v ní vyhlodalo díru.), i když jsem určitě už četl i lepší. Můj dojem rušila přemíra sexu v průběhu celé knihy. Ač nejsem puritán, někdy mi to přišlo zbytečné, jakoby v tom byl hlavní smysl života a zbytek byl jenom vedlejší doprovodný produkt. I když někdy to autorka umí popsat velmi citlivě, hezky, až něžně:...První manželské naplnění však uběhlo příliš rychle. To je jedno. Jejich samostatná já mizí. Už nikdy nebude sama. Vděčnost ji drtila. Vstala, oba se sklonili, aby si posbírali oblečení a oceán za dunami zatleskal. Celý víkend zvonila štěstím. Jindy naopak velmi syrově, jazykem a způsobem nevysílatelným na TV před desátou hodinou. Jak americké! Skutečně? Ameriku znám jenom z filmů. (Pravda.) Poslední věty jsou pokusem o napodobení stylu některých obratů v knize a reakcí na recenzi The Guardian Příběh, o kterém v roce 2015 mluvila celá Amerika. (Kniha byla vyhlášena Amazonem za Knihu roku 2015). Souhlasím s jinou charakteristikou Každá stránka je vichřicí slov (i když by se v některých případech muselo půl stránky jenom pípat ). Ještě si dovolím použít úryvek recenze z přebalu knihy ...Příběh dvacetiletého manželství, jehož aktéři zjišťují, že se vlastně vůbec neznají. K tomu bych na závěr trochu škodolibě a možná ne úplně fair poznamenal, že pro samé milostné hrátky neměli čas se poznat. Omlouvám se a končím. Doporučovat knihu si netroufám, skutečně je to nelehké čtení, což je znát i z rozporuplných komentářů. Výhrady jsem vypsal.“... celý text
— Mahuleno

---

Osudy a běsy

„Spoilery. Jeho jsem přeskočila, nezajímal mě. Ona...no. Škoda že sem nejdou dát smajlíci, dala bych sem prase na znamení svi.ě. Má to ale mezery, např. "Vybrala si plešatého tlusťocha. Vlasy měl hebké a voněly mýdlem..." Wtf??? Jinak...ona se dala předpokládat. Jen tak zničehonic si ji vyhlédne týpek ve vlaku, ojede, vezme si ji k sobě a nabídne zaplacení vysoké na celý 4 roky. Tak určitě. Taky jsem nepobrala, jak vlastně vypadala...na jednu stranu byla úžasná že z ní šli všichni do kolen, jindy o ní kámoš řekne že vypadá divně, odraz v zrcadle je o ošklivych plných rtech a bledosti, ale o stranu dál je její fotka o "hezounké Francouzce"...tak jak?! Otřes. A jak tu píšete, že je to náročný čtení, tak není. Je úplně normální, jen otravně prázdný a přeskakuje v časech.“... celý text
— DominaCZ