• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Laurie R. King

Hrůzná vláda žen

„Rozpor v tom, jestli tento román je, nebo není detektivka, je podle mě na místě. Podstatně víc prostoru než detektivnímu pátrání je zde věnováno feminismu a ženské emancipaci a i ten případ řeší Mary spíš náhodně, nikoli cíleně. Mrzelo mě, že v tomto dílu měl Sherlock celkem málo prostoru a vlastně ani své detektivní schopnosti skoro nepoužil. Co mi ovšem ukázalo, že zas tak tolerantní k jakémukoli zpracování Holmese nejsem, je autorčin přístup k milostné lince. V původní Doyleově verzi je Sherlock Holmes téměř misogyn, nebo přinejmenším o vztahy se ženami nestojí. To, že spisovatelka našeho hrdinu obdařila po padesátce láskou k ženě téměř o čtyřicet let mladší, pro mě přijatelné je. Ale to, že z něj kvůli svým romantickým představám udělala zkušeného milovníka, to teda přehnala. A co má znamenat ten mimochodem zmíněný Holmesův syn? To ho měl jako kdy? A s kým? Naštěstí však jako vždy nechybí humor, nápaditá konverzace - obzvlášť mezi hlavními hrdiny a celkově příjemný pocit z této intelektuálně nenáročné, ale zábavné četby.“... celý text
— strana1-100

---

Holmesova učednice

„Už od puberty je Sherlock Holmes mým nejoblíbenějším detektivem, a ačkoli A. C. Doyle je jen jeden, snažím se být otevřená i jiným pojetím Holmese, která čerpají spíš z fluida detektivovy originální osobnosti, než že by přesně kopírovaly každou jednotlivost Doylem vytvořeného předobrazu. Tak se mi moc líbí seriál Sherlock s Benediktem Cumberbatchem. A tak oceňuji i tuto knihu od Laurie Kingové, v níž do Sherlockova života proti veškerému očekávání vtrhne žena (tedy dívka, alespoň na začátku). Je to oddechovka. Ale tak dobře napsaná, že na více než 400 stránkách nic nedrhne. (Snad kromě toho, že Mary je až neuvěřitelně fyzicky zdatná. Viz např. záchrana Jessiky.) Kromě toho, že Alžběta Lexová knihu výborně přeložila (obzvlášť úžasné konverzační obraty, které za chvíli doložím ukázkou), má nejspíš podrobně nastudované celé sherlockovské dílo, jak vyplývá z poznámek pod čarou. Tak jsem se mj. dozvěděla, že Doyle nikdy ve svém díle nepoužil obrat "jak prosté, milý Watsone". :-) A teď ta zmiňovaná ukázka popisující situaci, v níž Mary rychle řídí auto a Sherlock je spolujezdec. "V jednu chvíli - to jsme se jen tak tak vmáčkli mezi káru na seno a kamennou zeď, na níž jsme zanechali dost laku - Holmes opravdu neobvykle utichl. Po několika minutách jsem se ho otázala, je-li něco v nepořádku. "Russellová, pokud se rozhodnete účastnit závodů Grand Prix, vezměte si, prosím, za navigátora Watsona. Je to spíše jeho parketa." "Copak, Holmesi, nezdá se vám snad něco na mém stylu řízení?" "Nikoli, Russellová, dobrovolně se přiznávám, že o vašich řidičských schopnostech ani v nejmenším nepochybuji. Mé pochyby se týkají výhradně cíle naší cesty. Například toho, jestli jej vůbec dosáhneme." "A toho, co tam nalezneme?" "To také, v tuto chvíli to však pro mě nepředstavuje ten nejpalčivější problém. Russellová, všimla jste si toho stromu?" "Jistě, byl to krásný starý dub, že ano?" "Doufám, že stále je," zamumlal.“... celý text
— strana1-100

---

Případ Máří Magdaleny

„Nemohu si pomoci, ale je to taková young adult crimi. Myslím, že cílovou skupinou by mohly být mladé slečny. Samotný příběh je dobře vymyšlený, ale zpracování je naivní, vykreslení reálií počátku 20.století je velmi povrchní a osobnosti postav jsou značně zploštělé. Je to takové černobílé - buď jste dobří nebo ti špatní. Nic mezi tím. V detektivních příbězích je obvyklé rozpracovat dvě paralelní linie: vyšetřování zločinu a osobní rovinu vyšetřovatele. Nemohu si pomoci, ale velmi často se stává autorkám krimi, že osobní rovina vyšetřovatele se stane naprosto dominantní a zcela zatlačí do pozadí kriminální zápletku. Bohužel toto je pro mě asi největší nedostatek této knihy. Trochu mi také vadí, že Sherlock Holmes se chová a jedná spíše jako žena. Sice mu autorka ponechala základní atributy, ale jinak ho přetvořila a na stará kolena tak udělal ve svém životě otočku o 180 stupňů. Tuto nekonzistenci nějak nedokážu vydýchat :)“... celý text
— JSmerda

---

---

Holmesova učednice

„Kniha ve mě vyvolává pocit, jako by to byla taková nostalgická vzpomínka, na knihu A. C. Doyla, kterou autorka kdysi četla. Protože ji však četla hrozně dávno, tak si pamatuje jen pár detailů z vyšetřování a popisy událostí, budov, charakterů jsou takové obecné. Není to nutně špatně, ale chybí mi to napětí a atmosféra originálu.“... celý text
— JSmerda

---

Přízrak na blatech

„Holmes nikdy nebyl mou srdcovkou. Série s Mary Russellovou se mi docela líbila, ale po třetím díle mi jaksi stačilo. Jenže mi v rukou čirou náhodou přistála i čtyřka. Největším plusem knihy je fakt, že se prostě dobře četla. Hlavní hrdinka je mi moc sympatická, Holmesovu aroganci autorka slušně zmírnila a zlehčila. Taky se mi líbí styl psaní paní Kingové, citáty uvádějící každou kapitolu byly vtipné a trefné. Jo, popisy. Většinou vysoce hodnotím, když vůbec jsou, jsou barvité a vtáhnou do příběhu a jeho kulis. Tady se jednalo o jednoznačně luxusní záležitost, společně s Mary mi bylo zima, mokro, tápala jsem ve tmě, bloumala po nevlídných blatech. Jenže zároveň tahle záležitost způsobila i určitou nechuť. Mary byla neustále potlučená, nachlazená, po kolena v blátě, špinavá a unavená. A já s ní plně soucítila. Tudíž jedna a ta samá záležitost představovala jak palec nahoru, tak dolů. Nejhorším záporem však byl absolutní nedostatek napětí. Vražda? Nezájem. Spousta plochých postav, takže když došlo ke druhé vraždě, vůbec jsem si nevybavovala, o koho se vlastně jedná. Pátrání na blatech? Jedinou otázkou bylo, kdy se Mary dostane do horké koupele a do postele. A to je na detektivku sakra málo. Nakonec dávám jen tři hvězdy. Jednu se sentimentu, dvě pro nepopiratelné literární kvality. Ale celkově už víckrát ne.“... celý text
— SBH