• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Lily Anderson

Spolek nemrtvých holek

„Tuhle knihu jsem zrovna dnes dočetla. Kniha má naprosto vtipnou a hezkou obálku, o tom žádný pochyb. Má něco kolem 300 stránek, takže je to v pohodě. Musím říct, že ten děj byl naprosto dokonalý a hlavně vtipný. Třičtvrtě procent knihy jsem se musela jen a jen smát. Ale ten konec mě naopak rozplakal, vůbec jsem nečekala a hlavně ani netipovala člověka, který by ty holky mohl zabít. Bylo mi jich všech tak líto, ale i toho vraha celkem. Protože popravdě ty dvě holky nebyly také úplně nejsvatější a dělaly ostatním akorát naschvály. Každopádně tím neobhajuji vraha. Kniha vypráví z pohledu Milý, která není zas až tak hubená a hlavně není populární, musí se stýkávat s problémy dospívajících a ještě k tomu ji umře kamarádka, a tak se rozhodne, že ji přivolá zpátky, ale něco se pokazí, a tak ze záhrobí nepřijde jen ona.“... celý text
— Járinečka

---

Spolek nemrtvých holek

„Za mě kniha velmi dobrá. Nebudu lhát, nejspíš bych si ji nekoupila, kdyby nebyla na Dobrovských za 9,- , ale nakonec mě příjemně překvapila. Děj byl zajímavý a celkově se mi líbil vývoj všech postav. A jsem ráda, že jsem se dozvěděla o pro mě dosud neznámém wiccanství. Autorce se povedlo vytvořit celkem čtivý a originální příběh. Zvratů tam taky pár bylo, ikdyž ne takových, u kterých byste si neřekli: ,, Hmm, ale ono to vlastně dává smysl..."“... celý text
— SáraR.

---

Spolek nemrtvých holek

„Tuhle knížku jsem hrozně moc chtěla, protože co si budem, ještě víc jak anotace mě zaujala ta obálka. Čekala jsem asi víc Monster High - víc knihu pro mládež, takže vlastně příjemné překvapení. Hlavní hrdinka je skvělá! A já si málokdy oblíbím hlavní hrdinku. Sarkastická, upřímná. Magie dává smysl - nelze čarovat jen tak, aniž by se ti to nějak nevrátilo. Téma vyrovnávání se se zármutkem. Vtip, vážnost, láska, přátelství. Tentokrát jsem tedy zloducha odhalila, ale to bude tím, že už mám něco málo načteno. Jindy si moc nevšímám, ale tentokrát hrozně bily do očí překlepy. June byla věčně Jane. Například. Celkově kniha pro mě takový možná lepší průměr. PS: (SPOILER) Nejvíc ze všech lituju Greenwayovi.“... celý text
— Satyrka

---

---

Spolek nemrtvých holek

„Mila je skvělou kamarádkou, o tom žádná. Příběh o přátelství až za hrob (doslova). A taky o tragičnosti prvních lásek. Byla jsem příjemně překvapená.“
— michaela5515

---

Spolek nemrtvých holek

„Pěkná obálka (rozhodně vtipnější než originál) a zajímavá anotace mě sice nalákaly, ale na prvních stránkách jsem pociťovala především rozčarování. Neprávem. Děj se skvěle rozjel, hlavní hrdinka byla úplně boží, ostatní postavy minimálně zajímavé, každá měla určité tajemství a Mila musela všechno do týdne odhalit, aniž by vzbudila podezření rodičů či přerušila školní docházku. Text byl zábavný, čtivý, sem tam probleskl vtípek či zemité moudro (co vyšleš, to se ti třikrát vrátí). Důvod počáteční nedůvěry byl nepříjemně běžný, a sice odfláknuté korektury. Chyby ve tvarech mě/mně byly tak zásadní, že občas měnily význam vět. U Mily jsem si nebyla dlouho jistá, jak se vlastně jmenuje (podle všeho ani překladatelka ani korektor/ka). Angličtina totiž nezná příponu -ová, takže když se Mila poprvé označila Flores, asi si všichni řekli, že je to křestní jméno. Jenže pak se ukázalo, že nikoli, navíc i její příjmení měnilo tvary jako Foresová, Floresová, ehm, ehm. Ještě že tyto kiksy později převálcoval zábavný příběh. Pachatele jsem odhalila poměrně brzo (nejvíc jsem tím překvapila sama sebe). Nebudu spoilerovat, co mě k tomu přivedlo, ale jo, byl to správný odhad. Pak už jsem byla nervózní vždy, když se dotyčná osoba objevila na scéně. No, závěr byl šokující. Nesnáším série, ale s Milou bych si dala líbit další příběh, třeba i víc čarodějný a zamilovaný a míň detektivní. Magii provozovala uvěřitelně se všemi přešlapy i ukázkami výjimečné moci. Jinak covent obstarožních čarodějnic mi lezl na nervy, naštěstí pár členek v závěru projevilo záchvěvy zdravého rozumu ve stylu: kdo z nás nedělal v mládí hlouposti. Jedna otázka zůstala nezodpovězená, a to sice jaké podezření proti Greenwayovým měla Aniyaha a zda to souviselo s obecně šířenými pomluvami. A jako poslední musím důrazně upozornit, že můry nemají tlukoucí srdce, jeho funkci zastává hřbetní céva. Autorce by neuškodila kapka znalostí středoškolské biologie. Ale venkoncem vřele doporučuji. Bavila jsem se.“... celý text
— SBH